Kurva

Z Necyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Split-arrows.png Tento článek nemá skoro nic společného s článkem Kurviřt.

To je dobře, kdyby byly stejné, nebyl by důvod, aby se jmenovaly jinak.

Merge-arrows.png Tento článek se tematicky překrývá s článkem Prostitutka.

To je dobře, můžeš založit další čtyři podobné a vzájemně je propojit.

Na některých místech byla kurva zakázaná
Stejně jako ostatní světová náboženství, i Kurva má hiearchii. Zde Nejvyšší kněz

„Kurva, kde mám propisku?!“

- Václav Klaus

„Kurva, kurva, tady se to jebe, koho by to napadlo?“

- Karel Gott

„Kurva, zase vedle!“

- Lionel Messi

„Kurva...“

- Fanoušek po koncertu Jaderné serenády v Hirošimě 1945

„Co to kurva je??“

- neznámý autor

„Kurva, kurva, KURVA!!!“

- Pilot vládního speciálu, 10. 4. 2010, Smolensk.

„Tak teď si, pánové, rozebereme nějakou pěknou kurvu...“

- profesor matematiky

„Kurva já se na to vyseru!“

- Neznalý českopedista

„O kurwa !! “

- Polský řidič nákladního auta na přejezdu ve Studénce, 22.7.2015
Štětky, ilustrační obrázek

Významy kurvy jsou:

  • prostitutka
  • promiskuitní žena
  • šlapka
  • štětka
  • křivka

Pořekadla:

  • ta holka u krajnice vypadala jako kurva, ale byla stopařka
  • Ty kurvo, kdy už mi vrátíš ty prachy?
  • Letos na podzim rostlo kurevsky hodně hub.


Kurva nebo také Kurva zkurvená (Polsky Kurwa, Německy die Kurve, Anglicky Curve) je zvláštní druh božské síly, která stojí za téměř všemi drobnými přehmaty po celém světě (ať už se jedná o fotbal, zakopnutí, nebo zmáčknutí špatného tlačítka doprovázené koncem světa). Bývá rovněž zařazována mezi nejvýznamnější světová náboženství. Kurvě bývá přisuzováno ženské pohlaví a svůdné tělo.

Klub kurvistů AC Sparta Praha již počal s masivní reklamní kampaní s cílem změnit čechy z ateistů na kurvisty

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Kurva je všudypřítomná. Její vyznavači veřejně provolávají její jméno na nejrůznějších místech, přičemž největší koncentrace bývá na sportovních stadionech. Kurvisté mají rovněž silné zastoupení v řadách studentů a politiků.

Způsob uctívání[editovat | editovat zdroj]

Narozdíl od islámu nebo křesťanství není těžké stát se vyznavačem kurvy, stačí několikrát denně provolat její jméno, což je také důvod, proč neustále narůstá počet příznivců. Obdobou křesťanských bohoslužeb se potom staly svaté Hospodské Debaty, kde zkurvení kněží mlátí rukou do Svatého stolu a pějí oslavné písně, jako jsou tyto:

Kurva na silnici

Ty kurvo, já viděl,
kurva,
na silnici kurvu,
to bylo ale kurva něco,
kurva!

Postavení ve světě[editovat | editovat zdroj]

Kurva postupně vytlačuje ostatní náboženství a navíc se usidluje v naprosto ateistických oblastech. Mezi kurvisty už také vstoupilo mnoho zvířat, např. tučňáci. S rozšířením i mimo povrch přispěli zejména krtci; kromě provolávání v podzemí se díky nim nyní dostala také do vesmíru.

Co je to vlastně kurva? Kurva je malé africké zvířátko žijící pod vodou na nejsilnějším proudě Amazonky E55! Taková je definice kurvy!

Nejdůležitější kurvy v dějinách lidstva[editovat | editovat zdroj]

  1. "Kdy už kurva konečně přestane pršet?" (Noe, 4314 před Kristem)
  2. "Kurva, nešlapte mi tady v těch kruzích, volové!" (Archimedes, 126 před Kristem)
  3. "Kurva, moje pata!" (Achilles)
  4. "Kurva, ty máš ale divný vlasy." (Perseus při boji s Medusou)
  5. "Kdy už tam kurva konečně dorazíme?" (Kryštof Kolumbus, 1492)
  6. "Kurva, jak si ty flanďáci vlastně myslejí, že mám ten strop namalovat?" (Michelangelo, 1566)
  7. "A stejně se, kurva, točí!" (Galileo Galilei, 1633)
  8. "Au! Kurva jabko posraný...." (Isaak Newton)
  9. "Zase Pátek.. kurva to to letí..."(Robinson Crusoe)
  10. "Co je to kurva za plíseň?" (A.Fleming, 1928)
  11. "Kurva!, Piča!, Rododendron!" (AskAGangsta, 69)
  12. "Jak je to, kurva, možné, že to nikdo nechápe?" (Albert Einstein, 1935)
  13. "KURVA!!" "Co se stalo?" "Ale nic, jen se mi zvrhlo kafe na klávesnici, nemáš kapesníček?" (Černobyl 26. dubna roku 1986 v 1 hodinu 23 minut na reaktorovém bloku)

A jak to vidí děti[editovat | editovat zdroj]

kurvy. Kurvy puberťačky

Kurva poetická[editovat | editovat zdroj]

Slyším, jak babka naříká,
jež slula „sličná zbrojmistrová“,
a nad ztraceným mládím lká:
„Ha, starobo,“ zní její slova,
„ty z pokolení Jidášova,
cos na mne dolehla tak brzy?
Já chtěla bych být holka znova.
Zabila bych se, svět mne mrzí.
Vždyť moc já měla nad písaři
od Pánaboha samého
a nad knězi a nad kramáři.
Nebylo tenkrát mužského,
abych nemohla každého
si kolem prstu omotat,
jen vybylo-li na něho,
co ani pes by nechtěl brát.
Co pánů jsem já hloupá husa
ze samé lásky oslyšela,
to pro jednoho míliusa,
anžto tak ráda jsem ho měla!
Ať s jinými jsem vyváděla,
ten surovec mé srdce měl.
Ach, co jsem pro něj vytrpěla,
a on jen prachy na mně chtěl!
A já tím víc ho měla ráda,
čím víc mne, sprosťák, tlouk a bil:
mlátil mne přes hlavu a záda,
ale jak ‚líbat!‘ poručil,
hnedlinko si mne ochočil
a na chvilku ten pobuda —
to jsem to chytla! — něžný byl.
Co z toho? Hřích a ostuda.
Umřel, už je to třicet let,
já stará rachota tu zbyla;
a když se takhle dívám zpět,
čím teďka jsem a čím jsem byla,
tak jsem se tuze proměnila!
Když se tak vidím celá nahá,
jsem kost a kůže, mrcha shnilá,
až je mi mdlo: smrt na mne sahá.
Kde je to čelo běloučké,
vyduté obočí, blond vlasy,
kde ohnivé ty oči mé,
kterýma, když jsem zmanula si,
já každičkého nabrkla si?
Kde důlek v bradě, pěkná ouška,
nosánek vyzývavé krásy,
kde tvář a pusa červeňoučká?
Kde útlé paže, ramínka,
kde ruce s prsty hladícími,
solidní, pevná stehýnka,
kde tajle s boky stvořenými
chlubit se v lásce vítězstvími,
kde prsíčka, dvě kuřátka,
kde nožky mé a mezi nimi
ta roztomilá zahrádka?
Teď čelo samou vrásku má,
teď zbělel řiďounký můj vlas,
obočí moje pelichá,
mžourají oči, oheň zhas,
tvář zvadlá, nakřápnutý hlas,
nos bambula a schlíplé boltce,
tohleto zbylo ze všech krás,
co záviděli mladé holce.
Takhle se končí lidská krása.
Denně se hrbím víc a více,
ruce mám bez krve a masa,
boky se třesou viklajíce,
prsa se tratí scvrkajíce,
stehna, dřív zlatý poklad můj,
jsou skvrnitá jak jaternice,
a moje zahrádka — no fuj!
Tak, staré kurvy mezi sebou,
my svého mládí želíme,
jsme v chumlu, když nás hnáty zebou,
a v kamínkách si topíme
na bobku tam dřepíme.
A někdy leckterá z nás řekne:
Jo, světa běh tu vidíme…
A tenkrát byly jsme tak pěkné!“
(F. Villon, 1461)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]