Boryš
 |
Boryš na google • Tohle je jediný článek na téma „Boryš“ na celým internetu.
Vědci z Necyklopedie na to opět přišli jako první! |
„Vodach učí po lučinách, Boryš umí po skalinách, v sadě skví se Jára Květ, zem skýraj tu na pohled.“
Stanislav Boryš byl nejznámějším a nejuznávanějším českým horolezcem, kopcolezcem a skalolezcem (dále jen "-lezec"). Ačkoliv byl velmi slavný, málokdo ho zná. Dnes už je jasné, že to byl právě náš slavný Boryš, kdo nejvyšší horu světa jako první pokořil. A to bez šerpy, protože v době kdy žil (19. století) se pouze stužkovalo!
Důkaz existence[editovat | editovat zdroj]
O Boryšovi se mluvilo v jeho době hodně. Ale asi nejsilnějším důkazem je to, že jeho jméno je (vedle učitele přírodopisu Vodacha a šlechtitele ovocných stromů Jaroslava Květa) navždy zakořeněno v naší národní hymně. Není divu, protože ve vlasteneckých kruzích byl velmi oblíben a tak, když se jednou pilo U Pavouka, začal psát Josef Kajetán Tyl futuristickou divadelní hru Fidelovačka o vzestupu a pádu ostrova někde mezi severní a jižní Amerikou, ve které se zmínil i o slavném horolezci. Konkrétně obdivoval jeho umění, s jakým se pouštěl na každou horu. Jako důkaz slouží verš: "Boryš umí po skalinách."
Tragickou se však stala chyba, kterou provedl opisovač české hymny, když zapsal "bory šumí po skalinách". Jelikož se jednalo o člověka, který trpěl dyslexií, nikdo se neodvážil ho opravit a dokonce ho i nechali přepisovat další lidové písně. Mezi jeho nejslavnější omyly patří "už mě koně vyvádějí" namísto "už měkoně vyvádějí" a také "domů tě povezou" namísto "do můtě povezou". Někteří znalci umění a hudby se domnívají, že opisoval také text slovenské hymny, kdy píseň začal slovy "Nad Tatrou sa blýska, hromy divo bijú" namísto "Nad Tatrou Sablízka hromy divo bijú". Toto však nebyla chyba opisovače, avšak záměr slovenské vlády, jelikož, jak se později zjistilo, otec Martina Sablízka byl čech a tudíž ho ve své státní hymně nechtěli.
Trocha z Boryšovy minulosti[editovat | editovat zdroj]
Stanislav Boryš se narodil v západních Čechách v sobotu někdy kolem roku 1800. Kdy a kde přesně, se nám z dostupných zdrojů nepodařilo dohledat. Byl totiž z početné rodiny a všichni jeho 4 bratři se jmenovali po otci Stanislav. Dále měl 3 sestry, z nichž u jedné se její ženské pohlaví zjistilo až v 18 letech, během svatební noci. Do té doby byla považována za muže a také se jmenovala Stanislav. Po tom, co zjistili, že je ženou, jí jméno stejně nechali. Zbylé dvě sestry se jmenovaly Stanislava, avšak kvůli zjednodušení se jim říkalo Stanislav. Boryš měl jednu manželku, dvě děti, jednoho psa a blechy.
Dříve než se dal na dráhu -lezce, se snažil prosadit v šoubyznysu a provozoval bleší cirkus. Moc se mu však nedařilo, ale blech se stejně nedokázal zbavit.
Svůj první úspěch, coby -lezec, Boryš zaznamenal v pátek ve 23 (čti „třiadvaceti“; dále si povšimněte, že se jedná o prvočíslo) letech. Tehdy se rozhodl, že uskuteční prvovýstup na Říp s kyslíkem, a to expediční stylem. Ovšem už v základním táboře došlo k prvé komplikaci, protože už s prvým nádechem zjistil, že došlo k omylu a místo kyslíku má v dýchací láhvi kysličník dusný, neboli rajský plyn. Jak už to tak bývá, po prvním nádechu pokračoval další a další, až nakonec slastně halucinující Boryš vydýchal obsah celé láhve a vláčet se na ten blbý kopec s prázdnou lahví a pitomým dýchacím aparátem se mu už pochopitelně nechtělo.
Boryš se poté rozhodl, že obdobným způsobem zdolá Klínovec, nejvyšší horu západních Čech. To se mu sice nepovedlo (zase ten zatracený rajský plyn), avšak do té doby lepší úspěch nezaznamenal. Během několika let se však houževnatý Boryš dočkal i úspěchů. Poté, co napotřetí konečně zdolal Klínovec, vylezl expedičním způsobem, s pouhými dvěma výškovými tábory, i na Sněžku a jeho cesta směřovala dále na východ, až někam k Malé Úpě. Mezitím si osvojil umění zlézat hory i skály. Když bylo úterý a Boryšovi něco kolem 30, setkal se s J. K. Tylem na výše zmíněné kulturní akci. Poté, co Boryš zdolal všechny skály a hory v Československu, vydal se dále na východ. Vyšel si celkem nalehko, avšak v národních barvách – bílé ponožky, červená šusťáková bunda, modré šusťákové kalhoty a zelené boty (zelená sice není součást české Trikolóry, ale byla to Boryšova oblíbená barva). Osudným byl Boryšovi sestup zpět z Mt. Everestu, kde podcenil jednak studené podnebí a také zásoby jídla. Potom, co snědl lamu a stužku, pustil se také do čínských masových konzerv. Když už neměl nic jiného k jídlu, chtěl sníst i národní párky. Kvůli množství vody se však již změnily v rampouchy a nedaly se kousat. Boryš se pokusil párek cucat, ale kvůli mrazu se mu rty přilepily na párek, což v kombinaci s kolíčkem na nose způsobilo udušení. To, proč měl Boryš kolíček na nose je dodnes předmětem bádání. Nejpravděpodobnější teorie je ta, že měl rýmu a nechtěl dělat ostudu a chodit po horách s rampouchy pod nosem, stejně pravděpodobné však je i to, že měl i tentokrát v kyslíkové lahvi něco rajského plynu a nechtěl se připravit o požitek, který mu tento přídechový doplněk přinášel.
Boryšovo tělo bylo celá desetiletí zakonzervováno ve výšce 8500 m.n.m., kde sloužilo jako jedna z turistických atrakcí na Mt. Everestu. Zároveň se jednalo o ukazatel nadmořské výšky.
Jelikož se jedná o velice známou českou osobnost (každé dítě o něm zpívá ve škole), česká vláda vyhradila část peněz na jeho převoz zpět do Čech. Tento krok se chystala udělat už dávno, ale narazila na odpor ze strany Nepálu. Na Boryšovo tělo si stále činili nárok, jelikož se nachází na jejich území a formálně tak připadá jim. Nepálský ministr kultury si také myslel, že odstranění Boryše by znamenal velký odliv turistů z této destinace. Nakonec v roce 2014 Nepál souhlasil s tím, že když jim za Boryše dodáme adekvátní náhradu, tělo si můžeme odvézt. Ještě ten rok se odvoz realizoval.
Díky vyspělým technologiím, jako jsou oheň a mikrovlnný ohřev, se českým vědcům podařilo Boryše rozmrazit a přivézt zpět k životu.
Proč už se o něm nemluví?[editovat | editovat zdroj]
Nejpravděpodobnější verze Boryšova zmizení je, že vlivem rozmrazovací technologie a neustálým zahříváním se z Boryše stal gay a odešel se svým přítelem Mněkoněm do tichomoří, kde byli v té době obyvatelé k homosexualitě tolerantní. Ať už to bylo jakkoliv, jedna věc je jistá. Sir Edmund Hillary byl na Mt. Everestu až druhý! Tedy - možná. V současnosti však v Boryšových stopách kráčí Pavel Bém - také umí po skalinách, je gay a má Mněkoně.
Pokud by se v budoucnosti podařilo Boryše znovu najít, pravděpodobně se znovu zmrazí, bude prohlášen za národní památku a vystaven v muzeu. Cílem také je, aby byl uveden na seznamu památek UNESCO.
Související články[editovat | editovat zdroj]
| Jakékoliv heslo na téma Boryš byste na české Wikipedii hledali marně. |  |
