Skýrání

Skýrání na google • Tohle je jediný článek na téma „Skýrání“ na celým internetu. Vědci z Necyklopedie na to opět přišli jako první!

Brigáda mladých skýrníků připravuje okolí školy na fotografii do školní ročenky.

„Vodach učí po lučinách, Boryš umí po skalinách, v sadě skví se Jára Květ, zem skýraj, to na pohled.“

- J. K. Tyl

Skýrání, někdy také skýrování, byl původně proces, při kterém se krajina upravovala tak, aby vypadala co nejlépe. Nejčastěji se skýralo na obrazy a na fotografie, potažmo na pohledy. V moderní době se skýruje pouze zřídka a namísto toho se využívá digitálních úprav. Dnes pojem skýrání obecně označuje cokoli, co se snaží v pozorovateli vyvolat pocit, že něco vypadá lépe, než jaké to doopravdy je.

Existuje několik druhů skýrání. V zásadě se však dá rozdělit na aktivní a pasivní. Aktivní skýrání mění objekt pozorování, zatímco Pasivní skýrání se snaží změnit zrakový vjem pozorovatele, aniž by se měnil objekt pozorování. Za aktivní skýrání lze označit například make-up, nebo barvení trávy na zeleno, za pasivní zase, mimo jiné, pivní, nebo růžové brýle.

Jako hlavní skýrací materiál se využívá látka Potěmkinium.

Trocha historie

Impresionistický obraz zachycující práci skýrníků.

Historie skýrání sahá až daleko do pravěku. Jedny z nejstarších dokladů souvisejí s jeskynními malbami. Místa, kde se tyto "obrazy" nacházejí, byla dříve považována za galerie tehdejší doby. Nejmodernější objevy však dokazují, že se jednalo o výsledky skýrání. Nikdo by nepochyboval o tom, že děti jsou líné a jinak to nebylo ani v době kamenné. A tak místo toho, aby šly na lov, nakreslily na zdi jeskyní krajinu s lidmi na lovu a svým rodičům nalhaly, že se jedná o okna. A ti, nemaje brýle ani dalekohledy, si mysleli, že se skutečně dívají na své potomky, lovící mamuty, nosorožce apod. Ještě jiné vysvětlení uvádí, že tato zvěř byla již vyhynulá; další, že potomkům bylo zvířat líto a označuje to za první vegetariánské hnutí. Ať už to bylo jakkoliv, je jasné, že jeskynní malby byly "Potěmkinovými vesnicemi" několik tisíc let před tím, než Potěmkin vůbec žil.

Největší rozmach skýrání zaznamenalo v době, kdy se začaly malovat obrazy. Povolání skýrník, někdy skýrovník, bylo velice žádané. Byli poměrně dobře placeni avšak byla mezi nimi vysoká fluktuace. Často se prořekli o tom, co dělají, což bylo trestáno smrtí jak jejich, tak těch, komu to prozradili.

První vlna renesance skýrání byla ve 20. století a souvisela s rozšířením fotoaparátů. Poptávka po skýrnících byla velmi vysoká, což byl také částečně hlavní důvod úpadku tohoto povolání. V roce 1987 (prvočíslo) začali bratři Knollovi vyvíjet software pro digitální úpravu fotografií. V roce 1990 se jim to povedlo a vyšla první verze programu Photoshop. Od té doby začalo ve vyspělých zemích ztrácet skýrání důvod.

V některých zaostalých zemích (např. Moravstán) se v původním významu skýrá dodnes.

Skýrání v literatuře

V literatuře moc zmínek o skýrání nenajdeme. Důvod je zároveň hlavní princip skýrání. Krajina se upravovala tak, aby vše vypadalo přirozeně a nebyl vidět lidský zásah. Můžeme však nalézt spoustu nepřímých zmínek. Někteří autoři se snažili podstrčit informaci o tom, že se něco takového děje, avšak často to málokdo pochopí a interpretuje si to pouze jako běžnou práci na poli, v lese, na zahradě, na domě apod.

Přímou zmínku v literatuře uvedl až Josef Kajetán Tyl a to ve futuristické divadelní hře Fidelovačka. (Za zmínku stojí také zmínka o Boryšovi, Vodachovi a Květovi, kteří si ve hře, podle očitých, dnes již nežijících, svědků, střihli cameo.) Verš v písni zní: "zem skýraj, to na pohled". To, že Tyl použil toto slovo, aniž by cítit potřebu ho vysvětlovat, dokládá, že skýrání bylo tenkrát na denním pořádku a na každém rohu bylo možné spatřit lidi skýrující krajinu.

Vůbec nejznámější příběh o skýrání je cesta Velké Kačeny II. na Krym. Tato událost se do historie vryla spíš pod pojmem "Potěmkinovy vesnice". V tomto příběhu popsali historici hned několik důležitých aspektů skýrání: důvod, průběh i výsledek. Zároveň se jednalo o takzvané živé skýrání, což byl druh skýrání prováděný na živo.

Skýrník zachycený při práci.

Skýrání v umění

Skýrání a umění šlo vždy ruku v ruce. Bez skýrání by zátiší, příroda a lidé na obrazech, ilustracích a fotografiích nevypadali tak krásně.

Výsledky skýrání jsou vidět na každém díle. Čím šikovnější skýrník byl, tím hůře lze jeho práci rozpoznat a tím úspěšnější ve svém řemeslu byl. Bohužel byla vždy chvála přinášena autorovi díla, spíše než skýrníkovi, který se paradoxně na vytváření podílel největší měrou.

Někteří autoři se rozhodli vzdát hold skýrníkům a díky tomu vznikla díla, kde je zachycena jejich práce. V malířství to byli většinou impresionisté, kteří dokázali zachytit okamžik, kdy skýrání bylo v plném proudu.

V sochařství se nedá v podstatě mluvit o skýrání, jelikož výsledek si umělec dokázal ještě doladit (doskýrovat) sám. Obor sochařství by se tedy dal označit za skýrání a sochaři tudíž byli sami sobě skýrníci.

Pivovar v Kolíně po skýrání.

Skýrání dnes

Skýrání, tak jak bylo míněno původně, se dnes již nepraktikuje v takové míře jako dříve. Krajina se neskýrá téměř vůbec. Skýrají se však ve velké míře stavby – domy, obchodní centra, historické budovy atd.

Nejvíce se dnes skýrají lidé, kteří se tím připravují na živá vystoupení, případně vizuální záznam. Z původního výrazu "skýrání" se postupně stalo "skýrování", "naskýrování" a nakonec "maskýrování", případně "maskérování". Název povolání se ze "skýrník" podobným způsobem změnil na "maskýrník", "maskérník". Účel této pracovní pozice se však nezměnil.

Související články

Literatura • Hymna • Čeština • Okybača • Boryš • Historie • Fotografie • Fytopornografie • Potěmkinium

• 

  Skýrníci po práci v sadu

• 

  Další z obrazů zachycující skýrníka při práci, tentokrát skýrujícího pole.

• 

  Novodobé využití skýrání v praxi.