Ministerstvo historie
Ministerstvo historie je jeden z nových státních orgánů zavedených na základě koaliční dohody mezi ČSSD a KSČM po volbách roku 2010. Ministra navrhne KSČM, jeho jméno však nebylo dodnes oznámeno.
Důvod vzniku[editovat | editovat zdroj]
V období vlády reakčních sil a kapitalismu (1989–2010) byly šířeny i reakční interpretace české a světové historie. Na jejich šíření se nejvíce podílely tzv. Ústav národní paměti (dříve Úřad pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu,), Nakladatelství Lidové noviny, Česko-německý fond budoucnosti, Vědecký tým Necyklopedie a další.
Jejich elaboráty a pamflety publikované ve velkých nákladech očerňovaly památku soudruhů Lenina, Stalina a Gottwalda, vedly štavé kampaně proti zasloužilým osobám našeho kulturního života (například proti Milanu Kunderovi). To vše bylo podporováno ze státních prostředků jako „podpora vědy“ z peněz získaných vykořisťováním dělnické třídy, zatímco skutečná věda (například marxismus, či jaderná fyzika) skomíraly na úbytě.
Program ministerstva[editovat | editovat zdroj]
Nyní bude státní politiku v oblasti historie koordinovat nově zřízené ministerstvo. Jeho úředníci konečně budou moci uvést v praxi systém navržený již v roce 1984. Předně, o tom, co bylo, budou rozhodovat v komisi soudruzi na ministerstvu, nikoliv sami historici, to by byla anarchie. Ministerstvo bude také rozhodovat, jaká nakladatelství budou publikovat jaké historické publikace a o čem bude každý jednotlivý historik psát.
Konkrétní opatření[editovat | editovat zdroj]
Metodicko-ideologické vedení historiků (MIVH)[editovat | editovat zdroj]
Ministerstvo připraví metodiku, podle níž budou moci historici správně interpretovat dějiny z národního a třídního hlediska
Je potřeba se vyvarovat chyb z období let 1948–1989, kdy bylo dovoleno studovat díla M. J. Husa a J. Á. Komenského, čehož zneužili tmářští badatelé k šíření náboženských myšlenek. .
Citační úzus[editovat | editovat zdroj]
Do konce roku 2010 ministerstvo vypracuje závazné pokyny pro citování K. Marxe, B. Engelse, V. I. Lenina, J. V. Stalina a J. Fučíka. Jiné autory bude možné citovat pouze se svolením ministerstva. Od konce roku 2010 platí také zákaz užívání poznámkového aparátu, neboť jeho pochopení je příliš náročné pro čtenáře z řad pracujícího lidu, kteří v období 1989–2010 neměli peníze na placení školného.
