Revolucionáři druhého sledu

From Necyklopedie
Jump to navigation Jump to search

Pojem Revolucionáři druhého sledu stvořil jeden až příliš odvážný mladík spolu se svými kamarády z veslařského oddílu, jinak též příslušníky praporu Toledo odbojové organizace Zpravodajská brigáda, kteří se v květnu roku 1945 aktivně zúčastnili bojů na Severním Nádraží (pozdější Praha-Střed neboli Masaryčka) a přežili to.

Revolucionáři druhého sledu[edit | edit source]

Revolucionáři druhého sledu jsou průvodním jevem veškerých vítězných převratů, osvobození se od jakékoliv nadvlády, dovršení vítězného boje spojeným s bezpečnou porážkou protivníka a jiných obdobných situací. Podstatnou podmínkou pro vznik tohoto jevu je to, že od poraženého protivníka už nehrozí vážné nebezpečí, veškeré krvavé i potenciálně nebezpečné boje utichly a pod krytím vítězstvím opojeného davu je možno se na poražených dosyta vyřádit a občas i dát beztrestně průchod svým dosud pečlivě skrývaným choutkám. Revolucionáři druhého sledu své revoluční nadšení projevují zásadně pod krytím davu, nebo alespoň bojovně naladěných skupin, ať už je to cinkání klíči (od bytu, od chaty, od garáže), nebo bujarým odlupováním plechových symbolů nenáviděného Rakousko-Uherska. Revolucionáři druhého sledu, kteří jsou fysicky zdatnější, mohou ohromovat sličné revolucionářky svou vymakanou muskulaturou při svrhávání soch, pomníků či jiných symbolů starého režimu, ve kterém si dosud tak spokojeně hověli. Jiní se mohou krásně a hlavně beztrestně odreagovat v terorizování někdejších nepřátel, nebo alespoň těch, které si jako nepřátele určí a vyberou.

Revoluční Gardy[edit | edit source]

Revolucionáři druhého sledu se mohou organisovat i "po vojensku". Příkladem jsou Revoluční Gardy, které se vyrojily až poté, co v květnu roku 1945 už Německo kapitulovalo a jeho branná moc byla odzbrojena a byla v (či mířila do) zajetí.

Revoluční rabovací gardy (Kredit:VHÚ)

Příkladem je bílá plátěná ramenní páska s červenými písmeny RG (teda jako Revoluční Gardy) a razítkem České národní rady, která se měla stát po skončení skutečných bojů na pražských barikádách v květnu 1945 symbolem pozdního hrdinství českých vlastenců. Není pak divu, že se význam zkratky RG změnil v přiléhavější termín „rabovací gardy“. Nakonec se pásky, opatřené písmeny RG, objevily i na rukávech těch, kteří se nezúčastnili jakýchkoliv bojových akcí a objevili se na osvobozeném již jevišti v přepečlivě vyžehlených stejnokrojích[1]. Jiní však nelenili, vybavili se tím, co zbylo po někdejších bojujících armádách, vymódili se každý dle svého vkusu a vyrazili dělat revoluci do někdejších Sudet.

Rabovací gardy v akci (Kredit:VHÚ)

Konce jsou pokaždé stejné[edit | edit source]

Obyčejní revolucionáři druhého sledu končili většinou neslavně. Z jejich bytů, chat a garáží jim po následném řádění neviditelné ruky trhu často zůstaly jen ty klíče, kterými v čase revolučním tak statečně cinkali, a majetek kdysi tak slavně vybojovaný při osvobozování pohraničí už dávno zchátral a rozplynul se v nicotu. Vítězi tu byli (a vždy budou) jako obvykle ti, kdo se zástupům revolucionářů včas postavili do čela.

Odkazové a referenčata[edit | edit source]