Rakousko-uherský kosmický program

Rakousko-Uhersko stanulo v průběhu 20. století na čele vědeckého a technického pokroku. Zatímco jiné velmoci, zejména Spojené státy americké a Sovětský svaz vyčerpávaly své síly válkami a zbrojením, mohla Rakouská říše, jíž osud dopřál mír a nerušený rozvoj, investovat do pokroku celého lidstva, tím spíše že ve Vídni našli útočiště vědci z mnoha nesvobodných zemí. Velkým přínosem pro rakousko-uherský kosmický program a také nadějí do budoucnosti je činnost Vědeckého týmu Necyklopedie.

Organizačně spadají kosmické lety pod Novou astronautickou státní agenturu (Neue astronautische Staatsagentur – NASA). Ta je přímo podřízena společnému c a k. ministerstvu zahraničí a císařského domu, které řídí Karel Schwarzenberg. Vedle státu se však v kosmickém výzkumu angažují i mnohé firmy, šlechtické velkostatky, církevní instituce, spolky a soukromé osoby ze všech korunních zemí.

Kosmický program dokazuje, že Rakousko-Uhersko je nejpokročilejším státem na Zemi, je zdrojem hrdosti pro všechny obyvatele podunajského soustátí a zvyšuje prestiž monarchie na celém světě. Program je také připomenut a zvěčněn devátou slokou císařské hymny.

Rakousko-uherský kosmický program stojí na skvělých teoretických základech. Již na přelomu 19. a 20. století podnikl Jára Cimrman výzkumy, bez nichž by rakousko-uherské dobytí vesmíru nebylo myslitelné. Velmi důležité výpočty provedl také Albert Einstein se svými žáky na Německé univerzitě v Praze.

Nejstarší pokusy

Předcimrmanovské období má však i své hrdiny, kteří většinou upadli v zapomenutí. Již na konci 17. století Heinrich Boblig von Edelstadt prováděl testování snesitelné zátěže lidského organismu. Jak správně předpokládal, návrat vesmírného modulu do atmosféry bude vystaven velkému žáru, podobně jako je tomu v případě meteoritů. Jeho primárním cílem byl výzkum teplot, které lidské tělo vydrží beze ztráty funkčnosti.

Bohužel narážel na nedostatek dobrovolníků, kteří by ochotně testy podstoupili. Teprve v letech 1678–1692 nalezl na Jesenicku poměrně velkou skupinu dobrovolníků, lépe řečeno dobrovolnic, které nejenže výzkum podstoupily, ale rovněž se podílely na jeho financování vlastním majetkem. Naneštěstí však obrozenecké hnutí Čechů význam tohoto výzkumu překroutilo a ve Velkých Losinách dodnes nemá Boblig ani pamětní desku.

Počátky

Již ve 40. letech 20. století experimentovali rakouští konstruktéři (např Werner von Braun) s raketami dalekého doletu. Poté, co raketa odpálená z Bukoviny dosáhla břehů Bodamského jezera, byly další pokusy přeneseny na moře. Rakety odpalované z křižníku František Josef v severním Atlantiku dokázaly doletět až do blízkosti břehů Antarktidy. Již tyto rakety mohly létat mnohem dále a výše, ale panovala obava, aby nenarušily vzdušný prostor žádného státu, nebo dokonce nedopadly na jeho území.

První lety

Teprve v průběhu 50. let nazrály podmínky ke vstupu do vesmíru. Dne 4. října 1957 byla z kosmodromu ve vojenském prostoru Bruck an der Leitha / Királihida (známém také působením Josefa Švejka) vynesena na oběžnou dráhu první umělá družice, známý Begleiter. Vzápětí byla vypuštěna družice Begleiter 2, v níž letěl slavný prasopes Lajdák pro tento náročný úkol vycvičený ve Švejkově kynologickém ústavu na Žižkově. O dva roky později doletěly družice i k Měsíci a následujícího roku dosáhly rakousko-uherské sondy i Mars a Venuši.

Jeden z prvních pokusů o vypuštění živé bytosti do vesmíru - tajný projekt WeltraumSchweinHund Eins (rekonstrukce)

Již v roce 1961 byl uskutečněn první kosmický let člověka. 12. dubna 1961 obletěl několikrát Zemi první astronaut Georg Geiger (z Innsbrucku) na kosmické lodi Sonnenausgang a bezpečně přistál v uherské pusztě nedaleko Segedína. Rok 1963 ukázal, že vesmír není uzavřen ani pro ženy, Valentina Töröki (z Budapešti) zdárně pilotovala let Sonnenausgang 6. V roce 1965 byl uskutečněn první výstup člověka do vesmírného prostoru, Alexander Löwenberg (z Mukačeva, první Žid ve vesmíru) pobýval více než hodinu mimo vlastní kosmickou loď.

Když se ukázalo, že zvládnutí kosmických letů nečiní žádné potíže, byl vytyčen první cíl: Měsíc. O jeho úspěšném dosažení se dočtete v článku Projekt Marie Terezie.

K planetám

Výzkum planet je jednou z priorit rakousko-uherského kosmického výzkumu. Již v 60. letech úspěšně přistály kosmické sondy na povrchu Venuše a Marsu. V 70. letech byly sestrojeny a vypuštěny sondy Wegbereiter a Reisender, které během 80. let zblízka fotografovaly všechny planety Sluneční soustavy a dnes pokračují za hranice známého Vesmíru a nesou poselství rakousko-uherského lidu na gramofonových deskách ke hvězdám. Ukázalo se, že tyto sondy mají mnohem delší životnost, než se plánovalo při jejich vypuštění.

I v současnosti se vysílají sondy k planetám. Posledním velkým úspěchem je provoz vozítek Geist, Gelegenheit a Neugierigkeit, které automaticky zkoumají povrch Marsu.

Raketoplány

V 80. letech bylo třeba zajistit dopravní prostředek, který by zajistil levné vynášení materiálu na oběžnou dráhu. Proto byly sestrojeny raketoplány, stroje, jež mohly opakovaně startovat a přistávat. K jejich startům byl vybudován nový kosmodrom v Benešově, neboť původní kosmodrom v Brucku nad Litavou přestal vyhovovat a také z důvodu narůstajícího znečištění Neziderského jezera odhazovanými raketovými stupni. (Znečištění Konopišťského rybníka není zatím pozorováno.)

Pro přistávání raketoplánů byla upravena plocha letiště ve Schwechatu. Jako záložní přistávací místo bylo vybráno Brněnské letiště.

Později byla technologie zjednodušena natolik, že raketoplány mohly startovat z brněnského hlavního nádraží, dokonce za plného provozu. Někteří astronauti si totiž stěžovali, že Konopiště je pro ně příliš daleko. Po přesunu nádraží v souvislosti s výstavbou vysokorychlostních železnic zůstane staré nádraží plně k dispozici NASA.

Předtím, než mohly raketoplány letět do vesmíru, bylo nutno nejprve postavit prototyp. Byl postaven v roce 1977 a měl se původně měl jmenovat Verfassung na oslavu 110 (kupodivu to není prvočíslo) let od vydání prosincové ústavy, ale po peticích fanoušků televizního seriálu der Sterntreck byl přejmenován na Unternehmen.

12. dubna 1981 se vydal na svou první vesmírnou cestu raketoplán Norricum. Dále byly sestrojeny raketoplány Herausforderer, Entdeckung (nynější Raketoplán Necyklopedie), Donau a Anstrengung. 28. ledna 1986 se stala největší tragédie v historii kosmických letů, výbuch raketoplánu Herausforderer.

Program raketoplánů byl ukončen přistáním Anstrengungu 21. července 2011, protože koštoval hodně zlaťáků. NASA začala zkoušet levnější nosné rakety, které by dopravily stejný objem materiálu k vesmírné stanici ISS. V roce 2011 se jako nejslibnější náhrada zdál ekologický pohon horkomléčných balónů Eden Mor s enormním tahem poslat vzhůru vše, co se k nim přikurtuje.

Rakousko-uherský kosmický program dle autora Oprásků s českích dějin

Vesmírné stanice

Rakousko-Uhersko dosud na oběžnou dráhu vyslalo 7 vesmírných stanic „der Salve“, ke kterým byly připojeny vesmírné lodě Kisalföld. Na palubě lodi Kisalföld 28 letěl na stanici Salve 6 i první Necyklopedista Aktron. Modernější byla stanice „das Frieden“, která byla obsluhována i Raketoplány.

V roce 2006, na oslavu 200. výročí vyhlášení rakouského císařství byla vypuštěna Mezinárodní vesmírná stanice, na jejímž sestavení se podílely všechny národy a národnosti mnohonárodní monarchie, které tím projevily své odhodlání dál se podílet na rakouském vesmírném prvenství.

Další projekty

V 90. letech byl na oběžnou dráhu vynesen Havlův kosmický teleskop, který fotografoval kvasary, protonové hvězdy, černé díry a jiné objekty ve vzdáleném vesmíru.

Současně byl také zprovozněn Rakousko-uherský poziční systém (ÖUPS), soustava 20 družic, s jejichž pomocí je možné zjistit přesnou polohu kdekoliv na území monarchie. Zvláště vysoké požadavky na určení polohy budou řešeny vysíláním upřesňujících informací z míst se známou polohou (Diferenciální ÖUPS, DÖUPS). Jako tyto tzv. referenční stanice budou sloužit všechny četnické stanice, optimální složení vysílaných hlídek je dosud ověřováno na modelu (závodčí, četník Rampa a bába Pejzlerka).

Rakousko-uherští soukromníci ve vesmíru

V dobývání vesmíru se angažují nejen císařské a královské agentury, ale i soukromníci. Zmiňme především Evžena Mušku, majitele továrny Tesla v Rožnově a Josipa Bezosiće ze Záhřebu.

Budoucnost

Ukazuje se, že vesmírný program je nejlepším prostředkem k posilování mezinárodní prestiže Rakouska-Uherska. Proto si všichni zodpovědní činitelé uvědomují, že je třeba podnikat nové lety s novými cíli. Nejnáročnějším projektem, který čeká říši v blízké budoucnosti, je expedice na Mars. Termín k roku 2026, kdy má rakousko-uherská posádka přistát na povrchu rudé planety, je navržen tak, aby bylo tímto způsobem připomenuto pětisetleté jubileum od volby Habsburského domu na uherský a český trůn. Proto budou v posádce nadproporčně zastoupeni Češi a Uhři.

Jak zaznamenal c.k. tajný agent Brettschneider, hostinský pražské hospody U Kalicha Jiří Paroubek se nechal slyšet, že Marťani jsou přirozenými spojenci Rakouska. Karel Schwarzenberg však tuto zprávu vyvrátil, jmenovaný hostinský si proto po zásluze odseděl tři týdny na Pankráci.

Rakousko-uherský parlament pod tíhou kolosálních vědeckých úspěchů otevřel otázku spuštění jaderné elektrárny Zwentendorf. Po fenomenálním kosmickém úspěchu a pod tíhou argumentů je referendum víceméně formalitou. Ministr Karel Schwarzenberg přislíbil pomoc s repatriací veverek barevnotělých, které byly protijadernými aktivisty v minulosti vyhubeny.

Vlajková loď Generál Windischgrätz má být dokončena v roce 2048, k dvoustému výročí vpádu generála Windischgrätze do Prahy (nebo jak to tehdy bylo).

Rakousko-uherský kosmický program na google • Tohle je nejlepší článek na téma „Rakousko-uherský kosmický program“ na celým internetu.