Projekt Marie Terezie

První raketa

Projekt Marie Terezie je historicky nejúspěšnější část rakousko-uherského kosmického programu. Jeho cílem bylo dosažení Měsíce.

První pokusy

Historicky nejstarší pokus o kosmický výzkum nejen na území rakouského císařství, ale na celém světě vůbec, byl ambiciózní projekt Aloise Josefa I. z Lichtenštejna. Nechal postavit na pomezí Moravy a Dolních Rakous už v roce 1804 raketu určenou k cestě na Měsíc. Půlměsíc na špici rakety symbolizoval cíl cesty, oblouky na odpalovací rampě vespod měly bezpečným způsobem směřovat spaliny směrem k vodní hladině. Celý projekt, kerý stál půl miliónu zlatých, zcela ztroskotal ze tří zásadních důvodů:

• Raketa byla postavena v příliš nízké nadmořské výšce, pouhých 162 m, odkud to je na Měsíc přeci jen příliš daleko,
• Dobový materiál – kámen – se později ukázal jako zbytečně těžkopádný pro stavbu raket,
• Lichtenštejnové se ještě nemohli v té době opírat o teoretické základy, vytvořené později Járou Cimrmanem.

První kroky na měsíci

Vlastní projekt

Přesné místo přistání

Již roku 1961 vyhlásila Jeho císařská Milost, že do konce desetiletí vstoupí na Měsíc lidská noha. Vlastní realizace začala roku 1968, kdy mise Marie Terezie 7 a Marie Terezie 8 dokázaly funknčnost těchto kosmických lodí. 21. července 1969 pak na povrchu Měsíce úspěšně přistál lunární modul kosmické lodi Marie Terezie 11. Když kapitán Norbert von Armsberg (z Grazu) otiskl svou stopu do měsíčního prachu, obletěl celý svět jehé výrok: „Toto je malý krok pro člověka, ale velký skok pro Rakousko-Uhersko.“

Tato mise byla následována pěti dalšími lety, které vykonaly na Měsíci mnoho vědecké práce.

Der Mondspaziergänger

Ještědský kosmodrom je správná volba pro cesty na Měsíc. Vzhledem k jeho nadmořské výšce 1 012 m je o plných 850 m blíže k Měsíci, než lednický kosmodrom z roku 1804.

Program Der Mondspaziergänger, který probíhal před výše uvedeným programem kolonizace Měsíce, patří k méně známým operacím, které mělo v režii Kolonialministerium. Celkové zadání od prvního náměstka Außenamtu pro anexi diskutabilních území bylo jen velmi vágně definováno. Prakticky bylo shrnuto do jediné věty: "Potřebujeme nové území, berte kde chcete, třeba na Měsíci."

Na základě tohoto zadání a dobrozdání portýra z hotelu Sacher bylo rozhodnuto provést průzkum Měsíce pomocí automatických sond, které budou rekognoskovat terén pro budoucí přistání Komise pro kolonizaci.

Za tímto účelem byly v Hornouherských strojárňach u Sv. Martina sestrojeny tři automatické sondy označené Mondgeher I–III. Technicky se jednalo o mírně sofistikované zařízení pro sběr vzorků zeminy – tzv. Mondlöffel, analyzátor těchto vzorků na bázi izotopového detektoru, navigační zařízení a komunikační jednotku. Vše napájeno Van de Graafovým generátorem.

Toto bylo umístěno na upraveném šestikolovém podvozku typu "rebriňák", vybaveném žhavou novinkou – pomocnými vyprošťovacími kolečky bantamového typu. Které se ovšem staly celému projektu osudnými. V prostředí velmi řídké atmosféry nebylo možné použít kompresor pro automatické dohušťování bez toho, aby spotřeboval celou kapacitu Van de Graafova generátoru. Takže sondy sice v pořádku přistály, komunikovaly s pozemním střediskem řízení lunárních operací, ale v okamžiku prvního dohuštění vyprošťovacího podvozku došlo ke ztrátě spojení a kolapsu celého zařízení.

Osud sond byl však neznámý až do okamžiku, kdy byly nalezeny a ohledány kapitánem von Armsbergem.

V roce 1975 se na oběžné dráze spojila rakouská kosmická loď Schönbrunn (Marie Terezie 18) s uherskou kosmickou lodí Kisalföld, což demonstrovalo rovnoprávnost a spolupráci mezi Předlitavskem a Zalitavskem.

Projekt Marie Terezie na google • Tohle je nejlepší článek na téma „Projekt Marie Terezie“ na celým internetu.