Operace

„Operace se zdařila, pacient zemřel.“

- Doktor Barák

„Řezat, řezat, jedině řezat“

- jediné stanovisko chirurga

„Prečo tam tak revú? Veď to je opera. Ty bys také reval, keby ťa operovali.“

- Záhoráci

„Není zač. Nashledanou.“

- Doktor Barák

„Takhle operuju, operuju, najednou koukám - já pitvám, já pitvám.“

- primář Líbal

Pacientovi má být věnována náležitá péče

Jenže dnes jsou chirurgické operace průmyslem, ne nepodobným montážní lince. V popředí vidíte lavór na přebytečné orgány

Lékaři hledají ztracenou svorku

Šití drátem

Přijde chvíle, kdy se organismus člověka porouchá natolik, že jeho oprava a uvedení do náležitého a funkčního stavu si žádá radikálního řešení – operaci. Od toho jsou zde odborníci, tak říkajíc mechanici lidského těla, sídlící zejména na chirurgiích a dalších specializovaných pracovištích. Vrtat se v člověku je pro tyto lidi přímo vášeň, skalpel, nůžky a pilku mají v cechovním znaku. Ovšem cesta pod jejich ruce je složitá a trnitá.

Cesta k operaci

Každý člověk někdy onemocní a první, co ho napadne je, že to přejde. Většinou ano, tělo si poradí, ale tak nějak časem se tato svépomoc ukáže jako neúčinná a člověk je nucen okolnostmi a manželkou navštívit lékaře. Jako první to bývá obvoďák nebo závoďák. Tito lékaři mají plné zuby simulantů a hypochondrů, kteří se snaží podvodně získat neschopenku, tak jako první příčinu neduhu určí chlast. Na zápornou odpověď stran alkoholu určí jako další příčinu kouření, případně nadměrné pití kávy. Po odmrštění těchto variant lékař moudře pokýve hlavou a odešle pacienta k odbornému lékaři. Zde již proběhne jakési vyšetření s nejasnými výsledky, a to si vyžaduje dalších, ještě odbornějších vyšetření. Čas zde nehraje příliš velkou roli, neboť odborná pracoviště jsou rozmístěna různě po kraji, ale aspoň člověk uvidí kus světa a navštíví místa, která by ho v životě nenapadlo navštívit.

Konečně je vše hotovo, člověk s hrstí papírů navštíví hlavního odborníka, ten pokýve hlavou, dělá při četbě hm, hm, vraští čelo. Jeho rezumé je jasné – je nutná operace. Výhodou dnes je, že člověk si může v podstatě vybrat kde a kdy.

První kroky

Tak tedy člověk nastoupí do nemocnice, je mu vykázáno místo, je seznámen s řádem a důrazně varován sankcemi při jeho porušování, jíst nedostane. Pak již jde vše ráz naráz. Ráno člověka vzbudí v nekřesťanskou hodinu, je znovu poučen, cosi podepisuje a je důrazně varován, aby se již nevzdaloval a hlavně, aby z neznámých důvodů nedejbože nekouřil. Dotazy již nejsou v tomto stadiu povoleny.

Nastává ta pravá chvíle, do nebožáka je vpravena jakási injekce, je nucen se převléknout do potupně vypadajícího kusu textilie, zvané kdoví proč andělíček, bez cavyků oholen na potřebných místech, vsazen svalnatým zřízencem na vozík a už se jede. Kam? Na operační sál.

Operační sál

Sál je místo nevlídné, hlavně je tam přivezenému naháči děsná zima. Všude plno jakýchsi zařízení a přístrojů, děsivý je pohled na vozík s hromadou podivných nástrojů. Ubožák je položen na stůl, přikryt jakýmsi prostěradlem (snad aby neměli potom pohřebáci práci, kdyby to náhodou nevyšlo) a již přicházejí první aktéři tohoto představení. Než se člověk vzpamatuje, je do něho vpraveno něco hadiček, pomazán jakýmsi smradem, potom jakýsi zakuklenec řekne „jdeme na to“ a víc člověk neví. Ještě že dnes už se k ubezdušení nepoužívá dřevěná palice a podobně.

Probuzení

Nic moc. Nešťastník má po probuzení děsnou žízeň, kde co ho bolí a je jaksi trochu mimo. Zřejmě je přiotráven do něho vpravenými dryáky. Poslouchat bláboly obluzeného spolupacienta skýtá znamenitou kratochvíli spolutrpícím a přináší jisté osvěžení do fádnosti všedního dne. Po osvěžujícím spánku a projasnění mysli pak bývá pacient překvapen, co všechno do něho a z něho vede.

Následuje chvíle, kdy přichází lékař, aby chudákovi sdělil, co již od této chvíle nemá, respektive která část jeho těla skončila v kotelně. Je zajímavé, že se pacientovi sděluje i to, že nemá ruku nebo nohu, jako kdyby to byl nesvéprávný blbec, který by si takové maličkosti nevšiml. Že třeba nemá žlučník, no prosím, to není vidět, ale ruka? Dále mu lékař sdělí, že je na nejlepší cestě k uzdravení, ovšem pouze tehdy, nebude-li zlobit.

Rekonvalescence

Jakmile lékaři odstraní z člověka různé hadičky a odpojí dráty, nastává velmi důležitá část léčby a je na každém, aby ji plně využil. Jakmile člověku trochu otrne, začíná mít brouky a začne zlobit.

Kuřák si uvědomí že, ta hrůza, již dva nebo tři dny nekouřil, a že je třeba s tím něco udělat, aby zjistil jak dalece mu lékaři tělo vyspravili. Také přijde na myšlenku, že štamprle a kafe by taky bodly. Všechny tyto potřeby je třeba neprodleně, byť i s jistými potížemi realizovat. Člověk zjistí, že to všechno jde, že mu chutná jako dříve a začne se dožadovat neprodleného propuštění s poukazem na to, že je již zcela zdráv a je zcela zbytečné, aby nadále zabíral místo potřebným. Doma je doma, konec konců stehy si šikovný člověk klidně může vytáhnout sám.