Narkóza

Narkóza je způsob, jak přežít operaci a vyzkoušet si demoverzi smrti. Umožní vám to anesteziolog pomocí různých měkkých a tvrdých drog.

Historie

Lékaři ve starobylém Egyptě hojně využívali narkózu dřevěnou: Pacient se před operací silně udeřil polenem do hlavy. Ovšem nevýhodou bylo, že udeřili-li jej málo, mohl se pacient uprostřed operace vzbudit. Naopak byl-li udeřen moc, z operace se stávala rovnou pitva.

V době romantismu se přešlo k humánnějším způsobům - pacientovi před operací byly zpívány ukolébavky, ale toto taky nebylo jednoduché, neboť pokud byl najmut špatný zpěvák/zpěvačka, pacient neusnul. Pokud byl pacient neunaven, mohl nástup této narkózy trvat dlouho. Začátkem 19. století se tedy přešlo k narkóze ponožkové (tzv. Anesthesio Fussaclis), kdy vojákům po dlouhých pochodech byly odebírány ponožky, rozváženy do špitálů a lazaretů. V případě potřeby celkového znecitlivění pacientovi byla ponožka přiložena k nosu a on inhaloval její výpary, až omdlel.

Po výkonu stačilo jen polít pacienta štoudví ledové vody.

Na Moravě se užívala (a někde, hlavně tam, kde je daleko do nemocnice, ještě užívá), narkóza švestková. Před operací si pacient a chirurgově dají na úspěch několik lahví pravé slivovice a je jim pak vše jedno, nikdo necítí bolest. Ani chirurg, když se řízne do ruky, místo do pacientova břicha.

Moderní lékařství uznává opiáty - např. rajský plyn. Jeho výroba je snadná. Personál i pacienti jedí týden hrách, čočku, kmín, cibuli atd... Poté jsou jim do konečníků vsunuty hadice a takto vytěžený plyn se skladuje v tlakových nádobách. Z nich pak pacienti, potřebující operaci, řízeně inhalují.

Pro lehčí zákroky je možné užít pár šluků marihuany, nebo již zmiňované alkoholové opojení.