Homeopatie

Pokud má voda homeopatickou paměť, pak musí být homeopatika fakt plná sraček.

Homeopatie má být léčebná metoda alternativní medicíny, kterážto je však lékařstvem obecným považována za pseudovědu.

Jak to prý funguje

Pro tuto svou léčbu používá látky, které u zdravého člověka mají vyvolávat příznaky podobné těm, jaké má choroba jimi léčená. Asi jako když Miloš Zeman léčí Virózu. Prostě a jasně, je to modifikované očkování pro neočkovatené osoby. Výhodou je, že tato forma očkování je slučitelná i s alobalovou čepicí.

Akorát očkovací látka by byla moc silná, takže by zabila i vola. Je proto potřeba ji naředit. Nejméně 666x. Tomuto masivnímu ředění, zřejmě z důvodů marketingových, říkají potencování. Stupeň zředění je přitom často tak vysoký, že daleko přesahuje Avogadrovu konstantu. V přípravku se tedy s největší pravděpodobností nevyskytuje ani jedna molekula účinné látky.

Dalším principem výroby homeopatik je dynamizace, což je pravidelné protřepávání během ředění. Například při centezimálním ředění se roztok protřepává stokrát. Tento postup má dodat homeopatiku účinnost, protože se mu má tímto způsobem dodávat energie. Pro lepší účinek má být vhodnější manuální protřepání, kvůli přenosu vědecky dosud bohužel neprokázané bioenergie. Vychází se zde z tzv. Bondova principu, stručně vyjádřeném maximou "Nemíchat, protřepat". Zde je vhodné požádat o pomoc elektrikáře, aby připojil léčitele do rozvodné sítě. Frekvence elektrické sítě v Evropě je 50Hz, léčitel tak zvládne jedno kolo dynamizace za 2s a dodá očkovací látce podstatně více energie.

Z toho, že homeopatikum má být účinné i tehdy, když neobsahuje ani zblo účinné látky, víra homeopatická vysvětluje údajný léčebný účinek tak, že má duchovní povahu, nikoliv fyzikální. Účinnými totiž nemají být přímo molekuly ředěné látky, ale její „otisky“ v dihydrogenmonoxidu, lihu nebo jiném použitém ředidlu. Nojo, ale i kdyby cosi takového existovalo, tyto "otisky" by byly překryty přirozeným znečištěním použitého "potenciačního" media, kde těch ostatních "otisků" bude velehafo. Ovšem pokud by tyto hypotetické otisky vůbec existovaly, jejich trvání by bylo, kvůli klastrové struktuře ředidla, v pouhých jednotkách nanosekund a jejich efekt by se nepřenášel v delším než nanosekundovém čase.

Vyvstává tu však další velký problém homeopatie (aspoň pro pro chemika), totiž to, že homeopatické léky neobsahují jen nosič (rozpouštědlo, laktózu) a eventuální zbytky účinné látky, nýbrž nezbytně vždy i ohromné množství nečistot. Např. požadavek na ultračistou vodu používanou v jaderné technice praví, že v jednom litru může být nejvýš 0,02 mg cizích iontů. Výpočet ukazuje, ze to znamená zhruba 1000 bilionů cizích iontů v litru (o dalších sajrajtech nemluvě). A to se voda čistí ještě poměrně snadno, třeba alkohol se čistí daleko obtížněji. Těžko uvěřit, že mezi triliony nejrůznějších cizích molekul a částic v jejich ředěném roztoku je ausgerechnet ta jedna očarovaná, o kterou jedině jde, zrovna ta, která nese své kouzelné poselství tělu, že aby se koukalo fofrem vyléčit. Princip homeopatické léčby dle toho opravdu může být pouze a jedině nadpřirozený, jako jistá forma bílé, nanejvýš jen mírně zašmourané magie.

Navíc, v homeopaticky apologetických textech se obvykle mluví o molekulách, ale ne vždy je možné "účinnou substanci" brát jako čistou, jednoznačně definovanou látku, viz třeba proslulý výluh z kachních jater, jenž je základem homeopatického léku Oscillococcinum.

Posledním podstatným krokem je sušení. Prodávat konev vody s otiskem účinné látky je poněkud nepraktické, proto je třeba potenciovaný dihydrogenmonoxid dehydrovat a vyrobit z něj tablety. Poté už stačí jen "lék" zabalit a protože funguje jen několik nanosekund, vyrazit na krabičku datum použitelnosti jeden rok.

Trik pro užívání

Uživatel může přípravek potencovat dál - dochází ti roztok v lahvičce, můžeš ho doplnit vodou. Získáš sice nepatrně vyšší "potenci", což ale nevadí. Díky potencování se současně i prodlužuje doba použitelnosti. Homeopatie díky tomu může být celoživotně skoro zadarmo, stačí si koupit jednu lahvičku, malý zbytek v ní pak vždy znovu naředit a lék je čím dál účinnější, až vyléčí i mrtvého.