Demokracie

„Tož demokracii bychom už měli, teď ještě nějaké ty demokraty.“

- T. G. Masaryk

Socha svobody je dnes i symbolem demokracie

Chcete-li se pobavit a ne se jen dozvídat nové užitečné věci, podívejte se na heslo Demokracie na české Wikipedii.

Demokracie, socansky demogracie, anglicky democrazy, rusky děrmokracie (tj. sračkokracie) je způsob, jakým vybírat pohlaváry nejrůznějšího druhu k nejrůznějším účelům. Typicky se v demokracii rozhoduje o tom, kdo bude smět příští 4 roky pobírat úplatky. Češi rádi svěřují demokratickému rozhodování otázky, které považují za důležité. Jak je známo, nejdůležitější vlastností Čechů je závist. Pokud má někdo kozu a většina jeho sousedů si přeje, aby mu chcípla (i to se může v Česku stát), bylo by velmi nedemokratické, kdyby koza nechcípla. Pokud koza ne a ne chcípnout, je nutné ji znárodnit.

Původ demokracie

Historický vývoj: Feudalismus – útlak vyšší kastou Absolutismus – útlak jedním člověkem Kapitalismus – útlak bohatými Komunismus – útlak jedinou politickou stranou Demokracie – útlak lidmi, které si sami zvolíme – nejvyšší vývojový stupeň

Je všeobecně známo, že moc korumpuje a absolutní moc korumpuje absolutně. Také se říká, že ve funkcích se blbne. Proto se moudří mužové (možná i ženy), filosofové, politologové i ultrapolitologové, historici, astrologové a jim podobní snažili odedávna vymyslet něco, co by zmíněné negativní vlivy eliminovalo. Debatovali, jak zařídit, aby politika nekazila poctivé, slušné a rozumné lidi, kterých bylo vždycky tak málo. Nevíme už, kdo jako první přišel na to, že pokud budou do veřejných funkcí volbou vybíráni zkorumpovaní a hloupí jedinci, nebude jich taková škoda a nezkorumpovaní a inteligentní zůstanou těchto vlivů uchráněni. Do jisté míry budou blbci a podvodníci umístěním do funkce obětováni, aby byli uchráněni kvalitní jednotlivci. Venkoncem je totiž úplně jedno, jakých kvalit jsou ti, kteří jsou takto vybráni, výsledek bývá vždy stejný. Z neúprosných přírodních zákonů totiž vyplývá, že i ten největší bejk, když se dostane do politiky, stane se volem. Je tomu tak, že poté, co se kandidát na politickou zašívárnu naparuje, jakým že on je bejkem, je následně voliči zvolen - a nadále se tak, právě proto, projevuje už jen jako skutečný, či přímo neskutečný vůl. Voliči se tímto jeví býti velice efektivními nunváři.

Starověké Řecko

Zbývalo už jenom vyřešit otázku, jak najít ve společnosti ty nejblbější a nejzkorumpovanější. Staří Egypťané a Babylóňané na to nepřišli, proto jejich říše zanikly. Teprve v 5. století před Kristem zavedli Řekové demokracii. Blahodárné působení demokracie je ostatně nejlépe vidět na příkladě Řecka. Zatímco Řecko v 5.–3. století před Kristem, kdy teprve začínalo s demokracií, bylo velmi nekulturní zemí, nikdo tam neuměl číst, neměli žádnou vědu ani umění, dnes, po 2500 letech demokracie, jsou Řekové nejkulturnějším národem na světě, jejich sochařství či filosofie jsou proslulé po celém světě a v roce 2004 Řecko dokonce s pomocí agentů MOA, kteří zmanipulovali polozávěrový (cizácky semifinálový) záoas s českem) vyhrálo Mistrovství Evropy ve fotbale.

Podle Řeků se má vůdce lidu (zvaný démagogos nebo též tyranos) vybírat tak, že se všichni sejdou na agoře (něco jako Zelný rynek) a tam se vzájemně překřikují až ten, kdo přesvědčí ostatní, že dokáže křičet nejvíc a nejlíp, je uznán za démagoga a je mu aktem volby na půl roku svěřeno rozhodování o bytí a nebytí města (polis). Je to ta nejčistší forma přímé demokracie, svými tvůrci nazvaná οχλοκρατία. Ochlokracie neboli lůzovláda je tak vrcholnou formou demokracie, kdy vítězí demagogie, tyranie zblblé většiny a vláda vášně nad rozumem. Tento systém se velmi osvědčil, v průběhu staletí však prošel drobnými úpravami. Předně se zjistilo, že na agoru se nevejdou všichni občané, takže realizace shromáždění je organizačně náročná. Staří Řekové to řešili tím, že velká část obyvatel byla uvržena do otroctví, nebo jiným způsobem zbavena svých práv. K dokonalosti to vyplhal v Athénách tamní státník a filozof Kritiás, Platónuv strýc a velký fanda Sparty. Postupnými, striktně demokratickými volebními kroky se dopracoval až k vládě třiceti (οἱ Τριάκοντα τύραννοι). Stovky těch, co se jim to nelíbilo, byly odsouzeny k vypití bolehlavu, zatímco tisíce dalších byli různými, velmi účinnými způsoby přesvědčováni, že lepší bude z rodných Athén odemigrovat někam pryč.

Novověk

Když však křesťané otroctví zrušili (hanba jim), nastal úpadek demokracie. Teprve na konci 18. století dokázalo lidstvo obnovit demokracii. Zatímco Spojené státy americké kvůli tomu znovuzavedly otroctví, dokázala Velká francouzská revoluce demokracii restaurovat i bez otroctví. Za pomoci guillotiny byl tento model prosazen po celé Francii a Napoleon ho rozšířil daleko za její hranice.

Zejména 20. století prověřilo kvalitu a účinnost demokracie. Jen díky ní se mohl k moci dostat Adolf Hitler nebo Klement Gottwald a mnoho dalších hrdlořezů.

Ke konci století počala většina států směřovat k totalitě, zbytky demokracie se ještě drží v Rusku, posledními čistě demokratickými zeměmi je Čína a Severní Korea.

Češi a Slováci mají se svobodou a (přímou) demokracií bohaté historické zkušenosti.

Současnost

V čem tento model, který funguje dodnes, spočívá? Nejdůležitějším orgánem demokracie je parlament. Zde se shromažďují nositelé veřejných funkcí, kteří jsou již z definice blbí a zkorumpovaní, a vzájemně se podporují v úsilí ještě více se zkorumpovat. Zároveň však parlament dokázal vytvořit i mechanismy, aby ti, co jsou jenom málo zkorumpovaní, byli odstaveni od vlivu. Nejúspěšnějším mechanismem je hlasování. Ve správném parlamentu se hlasuje 163krát denně (všimněte si, že je to prvočíslo). Drtivá většina hlasování se týká procedurálních záležitostí nebo pozměňovacích návrhů (… v paragrafu 26a navrhuji slovo „nechť“ nahradit slovem „ať“…), takže neinformovaný (nezkorumpovaný poslanec) snadno přehlédne důležité hlasování (například miliardové daňové úlevy pro loterijní společnosti), buď se ho vůbec neúčastní, nebo neví jak má hlasovat, takže nakonec hlasuje s těmi uplacenými. V dnešní době již bylo obtížné uplatnit přebytek blbců v domácí politice ale naštěstí vznikla EU a tak lze nepoužitelné politiky uplatnit v Bruselu, kde je zatím dost místa.

Demokracie se velmi osvědčila zejména při rozhodování o věcech, jejichž platnost přesahuje délku volebního období. Volební období nejde jen tak prodloužit, je však možné v jednom volebním období zadlužit zemi na několik dalších. Jak by také ne, když o rozpočtu rozhoduje stejný parlament, podle jehož složení se i sestavuje vláda?

Také v zahraniční politice je demokracie nenahraditelná. Díky tomu můžeme být tu spojencem USA, členem NATO a EU a za dva roky spojencem Sovětského svazu, ehm, Ruska.

Použití demokracie

• Německá demokratická republika
• Strana pre maďarizáciu a europizáciu republiky - Československá sociální demokracie
• Československá sociální demokracie
• Občanská demokratická strana
• Korejská lidově demokratická republika
• Demokratická republika Kongo

Návod na demokracii po česku

Pardubičtí voliči si dnes už mohou usnadnit svou Sofiinu volbu pomocí metod informační vědy.

Recept 1 Vezmeme:

• Několik miliónů blbců
• Ústavu sepsanou Zdeňkem Jičínským
• 30 korun
• Jednoho Paroubka
• Sto padesát průzkumů veřejného mínění.

Vše hodíme do hrnce a za stálého míchání vaříme na mírném ohni po jedno volební období. Podáváme ihned. Špatnou chuť!

Recept 2 (tradiční)

Necháme lidi vybrat jako v běžné demokracii. Potom škrtneme jejich první volbu protože:

1. neexistuje
2. propaguje rasismus
3. je z Moravy