Trvale udržitelné zadlužování

Z Necyklopedie
(přesměrováno z Dluh)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

„Já se o svůj dluh nestarám. Je už přeci dost velký na to, aby se o sebe uměl postarat sám.“

- Neznámý filozof
Soudruh Jiří Paroubek si vybere a zvolí nového prezidenta a odstraní jednou pro vždy nenáviděného Klause. Soudruh Paroubek je milován vším pracujícím lidem a je i sexuálním idolem všech levicových voliček ženského pohlaví.
Soudruh Vojtěch Filip zná zpaměti všechna díla marxismu-leninismu, světové dějiny revolučního dělnického hnutí a všech komunistických stran i teorii socialistické ekonomiky. Umí odpovědět na každou otázku a je zárukou, že naše demokracie nikdy nesejde ze správné cesty k beztřídní společnosti.

Trvale udržitelné zadlužování je dominantní světový názor české politické scény. Ideu trvale udržitelného zadlužování vyznávají všichni představitelé českých levicových elit, tj. dělníci, rolníci i pracující inteligence. Zárukou trvalého zadlužování je Česká strana sociálně demokratická, v čele s milovaným vůdcem, sluncem a jitřenkou našeho lidu, Bohuslavem Sobotkou, v nerozborné jednotě spolu s Komunistickou stranou Čech a Moravy vedenou moudrým a laskavým soudruhem Vojtěchem Filipem.

Revoluční marxistická idea[editovat | editovat zdroj]

Revoluční pokroková idea trvale udržitelného zadlužování je pevně ukotvena v marxistické teorii socialistické ekonomiky, kterou ekonomický génius ČSSD Bohuslav Sobotka obohatil o teorii podhodnoty. Tato teorie zaručuje pracujícímu lidu a odborářům (viz dále), že v jejich zájmu je, aby státní dluh byl co nejvyšší a že výše státního dluhu je přímo úměrná sociálním jistotám a prosperitě pracujícího lidu a státních zaměstnanců. Bohuslav Sobotka nejen že podepřel své ekonomické výzkumy praktickou politikou ve funkci ministra financí, jeho teorii též osobně prostudoval a kriticky zhodnotil soudruh Vojtěch Filip a neshledal v ní sebemenší nepřesnosti.

Široká podpora[editovat | editovat zdroj]

Myšlenku trvale udržitelného zadlužování podporují nejen levicové pokrokové třídy české společnosti, ale i uvědomělí intelektuálové ze Strany zelených, kteří správně vidí, že čím vyšší výše státního dluhu, tím ekologičtější životem žijí obyvatelé a tím méně neekologických výrobních technologii používají. Proto jsou také zelení proti atomové energii, protože její výroba je nejlevnější technologií a zpomaluje tak tempo růstu státního dluhu.

Odbory jdou s námi (kdo nejde s námi, jde proti nám)[editovat | editovat zdroj]

Protože v uvědomělé demokratické společnosti nemohou být všichni její občané členy ČSSD a KSČM (v postmoderní EU je direktivou #875295329827 stanovena horní procentuální hranice členů politických stran), vytvořili pokrokoví odboráři Českomoravskou konfederaci odborových svazů, která má jediný cíl a to podporovat politiku ČSSD. Zárukou spolehlivosti ČMKOS je, že je nástupnickou organizací Revolučního odborového hnutí (ROH) a že v její čele stojí soudruh senátor Milan Štěch. O nezištnosti s jakou se Milan Štěch věnuje zájmům pracujících svědčí, že obětoval slibnou a perspektivní životní kariéru strojního zámečníka a jako nezávislý člen ČSSD se nechal zvolit senátorem Senátu Parlamentu ČR.

Axiomatická teorie dluhu[editovat | editovat zdroj]

V Česku je zadlužené každé dítě už od narození

Tato teorie byla vymyšlena předním řeckým ekonomem Davajeurosem Nemakačenkisem, a postupně ji přijímá stále více evropských států. Základní axiomy této teorie jsou:

  1. Dluhy se neplatí.
  2. V případě pochybností platí pravidlo 1.
  3. Dluh se splatností delší, nežli je tvoje volební období, netřeba řešit.
  4. Dluh je jen číslo na papíře.
  5. Dluh nakopává ekonomiku.
  6. Dluh zajišťuje sociální smír.
  7. Nepřijímej dluhy, jejichž splatnost spadá do tvého volebního období.
  8. Případné splátky dluhu pokryj čerpej z ještě většího dluhu
  9. Úrok je nemorální, ale když už to musí být, tak si na něj holt půjčíme

Důsledkem této teorie je tzv. první termodynamický dluhový zákon dluhu: "V uzavřeném systému nemůže zadlužení klesat." a druhý termodymamický zákon dluhu: "Ani v otevřeném ne." Případně také Archimédova věta: "Nerušte mé dluhy."

Jelikož dluhy tvoří euklidovský prostor, lze na nich definovat i Pythagorovu větu:

a2 + b2 = c2 + d2

kde a je aktuální zadlužení, b je doporučená velikost dalšího dluhu, c je maximální zadlužení dané Maastrichtskými kritérii a d je konstanta, jejíž výšku stanovuje parlament podle toho, jak je zrovna potřeba.

Trvale udržitelná ztráta[editovat | editovat zdroj]

Méně nápadná verze Trvale udržitelného zadlužování je Trvale udržitelná ztráta. Využívá se hlavně ve státních nebo polostátních podnicích. Nejvíce se využívá v různých dopravních podnicích a pochopitelně úplně nejvíce ve známé černé díře, zkráceně ČD. Princip trvale udržitelné ztráty spočívá ve vytváření ztráty za každou cenu, nesmí se dosáhnout zisku, protože by pak nebyly poskytnuty dotace na ztrátu a celý systém by se zhroutil. Kdyby náhodou hrozil zisk, je třeba nasadit všechny páky k jeho zabránění. Např. když dopravní podnik začne příliš podnikat a hrozil by z toho zisk, je třeba okamžitě výrobu převést jinam nebo objednat různé ztrátové věci, třeba Opencard a podobně. Toto je uzákoněno a proto si nesmí takové podniky ani snižovat ztrátu, nedejbože dosáhnout zisku. Pokud hrozí vstup soukromé firmy do odvětví, je nutné tomu zabránit, protože soukromá firma usiluje o zisk, a tak by mohla komplikovat dosažení Trvale udržitelné ztráty.


Podívejte se také na[editovat | editovat zdroj]