Engels

Béda Engels, voriginálním ménem Bedřich von Engels und zu Mountfield, byl jeden z těch řízků, co založili anarchisticko-hipsterský hnutí v Dojčlandu v 19. století.

Achtung! Bнимание! Alert!

!!! Češťyna !!!
Tudlencten vocstavec nebo celej ártykl sou napcaný soudobou novobarokní poetickou češtinou, leč furt ještě předreformním pravopisem, což sitze nedělá dobrotu, nač však sere pes.

Navíc Franta Palackejch řiká že cajk.

Béda ještě jako Friedrich

Kurvikulum Vryté

Děctví

Bédu vrhla dost překvapivě jeho vlastní matka, co byla chotice velkotovárníka s hadrama a to se ještě menoval Freidrich. Dyš ho pak zkušenej felčar vočekoval a zjistil, že bude asi jednou dost paťatej, má křivý nohy a uznale hvízdnul, co příroda hošanovi nadělila do klína - vyčenžovali mu méno na Bedřich. Tehdá to nebylo tak jednoduchý, takže ho nemohli pojmenovat třeba Džastyn nebo Rosakunda a taky eště nebyly indiáncký ména tak cool jak dneska, takže "Chlupatý medvěd se třema nohama" mu rašple na matrice fakt nechtěla do rodnýho listu naškrábat. Škoda, bylo by to fakt hustý. Nicméně Bedřich taky dobrý, furt lepčí než třá Filoména, že jo. Takový mužný.

Jako každej puboš, byl i mladej Béďa hustej démon. Sotva ho nacpali do mateřinky, tak tam všem přerovnal kostičky, šecko jim zabavil jak za sociku fízlové a stal se jejich kápem. Čili zanedlouho měl pod palcem dýlování sunaru, příděly paštik a čaje a svišti měli utrum. Páč ale Béda nebyl uplně blbej, s pomocí fotříkový škváry vychodil i základku a rozjel svůj kšeftík i na gymplu. Což ho bavilo, ale fotřík Bédovi cinknul, řek mu "hele, soráč že ti bourám kšefty, ale musíš sem, ciwe, není čas na hrdinství, stojej mi stavy, potřebuju tě" a takový ty pindy, což dá rozum Bédu sralo, ale fotřík je fotřík, nedá se svítit - vyrazil domů a na gympl hodil kakáč.

Mládí

Béda hákoval ve fabrice, normálka rukama, ale nechtěl se zbavit svého zlatého dolu s krystalickym štěstím a tak postupně vypiloval metodu rozpouštění a jejich impregnace do textilu. Na výsledkách jeho práce si pak postavili byznys různí dobrodinci, zejména ti z Kolumbie a tomu se říká globalizace.

Páč to ale Bédovi nějak podezřele moc sypalo chechtáky, fotřík pojal žárlivost a páč byl taky lenora jaxviň, tak ho namísto do kvelbu poslal ho na zkušenou na vojnu. Béda samolitr dostal na vojně na prdel, šickni se mu smáli a fotříkovy škvarky mu byly k ničemu. A dyš tak pak seděl po nocích ve sprchách a mazal si hýžďovou rejhu jelením lojem, aby to druhý den tak nebolelo - rozhodl se konvertovat k komunistický církvi.

Dospěláctví

Po vojencký službě se dává do holportu s Marxovic Kódlem, což je taky pěknej vykuk a ještě k tomu veselá kopa a po nocích si píšou zamilovaný psaníčka, páč romantika jak kráva, kuci sou mladý, ne asi. Psaníčka pak vydaj společně jako nauku o ekonomii, páč tam převážně řešej, kdo má komu dát tentokrát a kdo bude radši celý další den ve vofisu namísto sezení postávat.

Béda už jako dospělák

Vokolo roku 1845 začíná hulit fakt už hustej matroš, páč chrlí jednu knížku za druhou jako koza bobky a dokonce zakládá Svaz komančů, což je pokus vo vobrodu jeho voriginálního gangu z děctví. Páchají různý nepravostě, sem tam demoška a pokus vo revoluci, načež dostanou na prdel, což Béda rád a tak radší vajchne za kanál do Anglie. Páč už mu fakt ale z toho hulča dost houká, tak zas mění názor a to už je moc složitý. S Kódlem si ale píšou psaníčka furt a svýma textama mu přispívá do jeho varietní šou.

Dílo

• K bytové otázce - Poznámky zážitků z konzumace čarovného bejlí Ponikelské báby, kdy věští trable vobčanů Ostravy v jednadvacátym století.
• Komunistický manyfest - Spíchnuto s Kadlem Maxem - návod jak zarobit lóve a koho podmazat nejdříf. Dále rosvedl jak maj lidi bydlit pospolečně na vesnici a jak omezit závislosti. Arci samotnej to neimplementovával.
• Původ rodiny, soukromého vlastnictví a státu - fakt hrča ftipná zbírka traktátů na téma "kde se vzal, tu se vzal stát, škvára a Mafie"