Poezie

Pozor

Tento článek pojednává o poezii a literatuře vůbec

Básníky poezie moc baví, zvlášť ta epická

Poezie (z řeckého poiésis – blouznění) je halucinace, která okupuje hlavy narkomanů, jež se nazývají básníci. Poezie je vedle prózy základním kamenem úrazu pro myslící tvory. Autor toho druhu NEumění je označován za cvoka, nebo šílence.

Jedná se o jazykové dílo, které nikdo nechápe, ani sám autor.

Ve starověku toto slovo znamenalo veškerou literární tvorbu, kdo to neuznával, byl zastřelen, nebo odvlečen do Česka, někdy v období klasicismu získal tento termín nový význam, který označoval dobré dílo, kdo to neuznával, byl mu v této době humanismu pouze vyříznut jazyk - bez ohledu na to, zda bylo psáno veršem či nikoli. Teprve později získal tento hrůzu nahánějící útvar dnešní parametry.

Dnes nepovažujeme za poezii všechna díla, ale jen taková, která jsou kratší, než krátká. Obvykle mají originální rým, např. láska/páska; nebo rum/um; vije/myje; anebo panteonu/betonu. Kromě rýmu je typické, že na textu není co k chápání. Na literárních serverech se takto kvalitní básně obvykle ohodnotí hvězdičkou. Čím je kvalitní báseň, tím víc se udělí hvězdiček. Pokud se při čtení dostaví přímo orgasmus, pak se obvykle báseň ohodnotí jako: líbí; líbítip, nebo mocinky líbí.

Přívlastek „poetický“ není jen synonymum pro básnický, ale označuje rovněž přímo orgasmickou náladu ze shluku písmen, synonymum pro kýčovitý, patetický apod.

Vývoj

Za první poezii lze považovat starou Vogonskou poezii, která se prakticky od té dnešní na Zemi skoro neliší. Za další významnou patetickou etapu lze považovat rytířskou poezii, jejíž vázané rýmy často zabíjely protivníka, až na vzdálenost 150 metrů. Devatenácté století pak pohřbilo veškerou poezii ve vázaném verši, ježto i sami autoři páchali sebevraždy po opětovném čtení. Proto byla na počátku století dvacátého zkonstruována neznámým autorem poezie ve volném verši, který byl ve svém nepochopení dovršen na literárních serverech, které byly zřízeny pro koncentrování takto postižených jedinců, kde jsou v tichosti likvidování a jsou postupně nahrazováni automaty, jejichž poezie je často lepší a proto se jim dostává větší pozornosti od kritiků a redaktorů.

Dělení poezie

Příklad lidové tvorby

Za nejzákladnější poezie lze považovat dělení podle (ne)přítomnosti děje, ve smyslu stěžejního tématu procházejícího celým dílem:

• epická poezie – nuda na entou, např. se utkají dva rytíři a vítěz si na konci básně (cca po několika stech stranách) vezme svoji vyvolenou,
• lyrická poezie – nemá děj,
• lyricko-epická poezie – děj bez příběhu.
• Lyricko-epicko-filozofická - děj bez příběhu avšak s hlubokým rozborem.

Další možná dělení vycházejí z literárních serverů, ale tato dělení jsou užívána velmi zřídka.

Článek je viděn očima popisovaného subjektu Článek je vtipný, protože je imaginárně napsán perem subjektu. Pokud ho neshledáte vtipným, je to zřejmě tím, že jste ignorant a kulturní buran, který nepozná humor bez vysvětlení. Jestli stále neshledáváte tento článek vtipným, tak to může být tím, že vtipy přestávají být vtipnými, když se vysvětlí. Kdybys nebyl až takový ignorant, tak bys neviděl tuhle šablonu!.