Kultura cestování

Cestování patří k životu. Zejména v moderní době se hodně jezdí, ale pochopitelně i v minulosti měli lidé potřebu cestovat. Necyklopedie Vám zde nabízí návod, jak cestovat kulturně, jak při tom neztratit lidskou důstojnost, jak se cestováním duševně i duchovně obohatit a přitom potěšit i své spolucestující.

„To nám jednou před léty vypravoval krejčí Hývl, jak jel z místa, kde krejčoval ve Štýrsku, do Prahy přes Leoben a měl s sebou šunku, kterou si koupil v Mariboru. Jak tak jede ve vlaku, myslel si, že je vůbec jedinej Čech mezi pasažírama, a když si u Svatýho Moříce začal ukrajovat z tý celý šunky, tak ten pán, co seděl naproti, počal dělat na tu šunku zamilovaný voči a sliny mu začaly téct z huby. Když to viděl krejčí Hývl, povídal si k sobě nahlas: ,To bys žral, ty chlape mizerná: A ten pán mu česky vodpoví: ,To se ví, že bych žral, kdybys mně dal.` Tak tu šunku sežrali společně, než přijeli do Budějovic.“

II. 1. Švejkovy nehody ve vlaku

Volba dopravního prostředku a trasy

Hned na počátku musíme konstatovat, že k cestování se příliš nehodí osobní automobil. Česká legislativa totiž zakazuje řízení automobilu pod vlivem alkoholu – navzdory tomu, že podle statistik více než 90 % dopravních nehod zaviní střízliví řidiči. Necyklopedie Vás však rozhodně nechce nabádat k porušování zákona. Z vlastní zkušenosti pak mohu potvrdit, že je velmi nepříjemné být řidičem, když je v autě naražený sud piva, spolucestující si jej čepují, podávají si půllitry přes vaši šaltpáku a vy jako řidič musíte sušit držku.

Rovněž dálkový autobus není na cestování příliš vhodný. Zde můžete teoreticky chlastat, co vás napadne, ale, ouha, autobus není vybaven WC! Je-li nutné se tedy někam dopravit autobusem, musíte omezovat příjem tekutin, což není zdravé. Nehledě na to, že v autobuse bývá málo místa na nohy, má úzkou uličku, po které se nemůžete volně procházet; autobus se také všelijak kymácí a potácí. Přesto se najdou nadšenci, snažící se eliminovat tyto hendikepy, jako třeba průbojná společnost Student Central Intelligence Agency – její vliv na kulturu cestování je však zanedbatelný a požívání vlastních alkoholických nápojů je v jejích spojích zakázáno.

Šaliny a další druhy MHD pomiňme, těmi se necestuje na delší vzdálenosti. Letecká doprava má také značné nevýhody, v současnosti je například téměř nemožné dostat na palubu létajícího stroje jakoukoli tekutinu.

A tak zůstává ideálním dopravním prostředkem vlak. Pro ty, kdož namítají, že vlak je drahý a pomalý, máme následující argument: zkuste vydělit cenu jízdní dobou! Porovnejte je s výší vstupného do kina či na fotbal. Snadno zjistíte, že ve vlaku za nejméně peněz získáte nejdelší požitek! Ostatně, kam bychom spěchali. Pokud jedete na služební cestu, běží vám již diety od zaměstnavatele. Jedete-li soukromě, je cesta již součástí rekreace. Cesta je cíl!

Podobné zásady platí i pro volbu trasy. Nedoporučujeme jet nejkratší trasou, nalezenou IDOSem. To umí každý. Namísto toho je lepší vydat se takovou trasou, abychom cestou spatřili hodně elektráren, chemiček, povrchových dolů, výsypek a podobně, abychom se vzdělali, poučili, duchovně povznesli, vytříbili svůj vkus, stali se osvícenými. Nebo se vydat cestou, která je zajímavá ze šotoušského hlediska. Pokud nám však IDOS našel cestu se sedmi přestupy a jedním přenocováním na nádraží, ačkoli existuje přímý vlak, je to challenge.

Není snad třeba zvláště zdůrazňovat, že zásadně volíme druhou vozovou třídu. (Třetí třída byla bohužel již dávno zrušena – kdyby nebyla zrušena, jezdili bychom v ní.) V jedničce totiž smrdí režijkáři, podnikatelé a manažeři. Rozdíl cen mezi první a druhou třídou je možné investovat rozumněji. Pokud je ve vlaku náhodou řazen jídelní vůz, můžeme se usadit tam. Kvalita nabízeného jídla může být proměnlivá, pivo se tam dá koupit snad vždy. Můžeme soutěžit, zda se nám podaří jídelní vůz vypít.

Příprava

Před zahájením cesty je třeba věnovat pozornost přípravám. Zásadní strategické rozhodnutí se týká zásobování. Je třeba stanovit, zda se bude po cestě pít pivo, víno, či rum. Cestovatelé se dále musí rozhodnout, zda se zásobí předem, či budou k nakupování proviantu využívat pobytů v přestupních stanicích a při přepřahání lokomotiv. To je intelektuálně náročné s ohledem na nutnost detailní znalosti jízdního řádu. Odměnou je však seznámení s krajovými pivy a tedy vyšší stupeň kulturnosti a vlastenectví.

Co se týče počtu lahváčů, kolik si jich koupit nebo jinak obstarat, doporučujeme jej spočítat podle vzorečku $L=P*a*(t+r)$, kde $L$ je počet lahváčů, $P>1$ je Pišvejcova konstanta, $a$ počet cestujících, $t$ očekávaná doba cesty v hodinách, přičemž platí, že $t>t_{0}$, kde $t_{0}$ označuje dobu jízdy podle jízdního řádu; $r>0$ je pak rezerva pro neočekávané situace (například kdybychom cestou potkali pohádkového dědečka).

Pokud je cestujících více, je možné se rozhodnout pro sud piva. V takovém případě se doporučuje vzít sebou více půllitrů nebo alespoň kelímků, než je účastníků, abychom mohli vůči cestujícím či třeba vůči průvodčí prokazovat typickou moravskou / jihočeskou / (doplňte si podle libosti) pohostinnost, protože, jak známo, střízlivý opilému nevěří, nebo tak nějak.

Podle hesla „Nechci slevu zadarmo“ je také vhodné se pokusit o vyžití nespočetných slev, které údajně existují. Vzhledem k tomu že systém slev je tak složitý, že se i pokladník na železnici se to učí nejméně rok,[1] lze jen doporučit ke studiu Právnickou fakultu plzeňské univerzity, kde to zvládneme za několik pátků.

Pokud nejsme s ničím spokojeni, je vhodné si vzít sebou také Jízdní řád, který je nejlepší četbou na cestu. Umožní nám improvizovat v případě zpoždění a dá nám hodně inspirace, proč celou cestu nadávat na systémové nepřípoje. Hlasitým předčítáním Jízdního řádu a jeho teologickým výkladem můžeme spolucetující poučit i pobavit.

Exkurs: Železniční vozy

Interiér pivního vozu.

Šukafony jsou vybaveny zvláštním otvorem na odhazování vypitých lahví.

Existují různé typy železničních vozů; nevhodně zvolený typ vozu může mít negativní vliv na úroveň kultury cestování. Jede-li na našem vlaku šukafon, není co řešit. Jede-li žabotlam, doporučujeme zaujmout místo ve zvýšené části, nad podvozky – sami se přesvědčíte, že pennsylvánským podvozkům se nic nevyrovná.

V klasických vozech je třeba si všímat písmenek označujících typ vozu a jeho vlastnosti. Nejlepší jsou vozy typu B – kupéčka, koženka – prostě romantika. Jak pravil klasik, ve vagónu typu B je 1242 věcí, kterými se dá otevřít lahváč. Včetně samotného vagónu. A to ani nemusíte být Chuck Norris. V motorovém voze řady 842 je již v základním provedení vestavěn otvírák na pivo. Naopak v moderním, klimatizovaném voze Bmz lahváč o nic neotevřete – pokrok je zlá věc. Pokud však chcete cestovat s vínem, vězte, že vývrtka nepatří ke standardnímu vybavení vagónů žádného druhu, takže ji mějte vždy u sebe.

Mezi cestovateli jsou velmi populární vozy řady Beer, lidově zvaný pivák. Podle ouřadů jde o vůz druhé třídy, napájený elektřinou z trakčního vedení a se zvláštním uspořádáním interiéru. To je všechno sice pravda, ale účel těchto úprav je každému hned jasný: napájení elektřinou je nutné pro úspěšný chod chlazení a zvláštní uspořádání interiéru znamená, že s námi může vzdávat hold kvalitním výrobkům našeho průmyslu více lidí, než v kupé a neruší nás spolucestující, jako ve velkoprostoru. Pokud je tedy pivák zařazen do vlaku, je vystaráno a už není vůbec důležité, kam se jede. Poznámka: V roce 2011 byly podle nařízení drážního úřadu vozy Beer přeznačeny na Bee. Proto by měl cestovatel vozit sebou o pivo víc.

Hypotetický vagón s označením Bflmpsvz by byl osobní vůz druhé třídy, se stanovištěm strojvedoucího, s reprodukčním zařízením (zrušeno v r. 2000; v současnosti neobsazeno), delší než 24,5 m, s uličkou ve středu vozu, s uličkou na straně podél služebního oddílu (který tam není!), s prostorem pro jízdní kola a s tlakotěsnou skříní. Do takového vozu bych rozhodně nelezl! Leda, že by příslušné úřady zavedly nové písmenko (třeba právě neobsazené l) ve významu – vůz je vybaven otvíráky na pivo, na konzervy, vývrtkou... Tedy pod podmínkou, že se nebude měnit označení řady Beer, přece jenom Bleer nebudí nejlepší asociace. Co takhle zorganizovat petici a zaslat ji UIC nebo na lampárnu?

Oproti tomu vagon řady HChkrdtn by znamenal dvorní vůz c.k. rakouské státní dráhy třetí třídy, vybavený pro tělesně postižené osoby, vytápěný kamny, se zvláštním uspořádáním interiéru, s prostorem pro jízdní kola, který je velkoprostorový se středovou uličkou určen pro regionální dopravu a je určený pro motorovou trakci, a tudíž bez průběžného kabelu eletrického topení. Být Císařem Pánem, rozhodně bych do toho nevlezl a místo toho v něm poslal nepohodlného příbuzného na dovolenou až na druhý konec BAM. Už vůbec nemluvě o vagonu Žščřcjďťň, to by bylo zvěrstvo nad zvěrstva...

Vlastní cesta

Představme si, že jsme tedy již ve voze. Jedná-li se o vůz s kupátky, obsadíme jedno kupé. Je-li v naší výpravě 7 cestujících, najdeme kupé, kde sedí jeden mrzutě se tvářící člověk, přisedneme si k němu a příštích 100 km se snažíme povznést jeho náladu. Není-li žádné kupé volné, obsadíme chodbičku, volíme strategickou polohu blízko záchodu. Ve velkoprostorových vozech je situace obdobná, s tím, že radost z naší přítomnosti bude mít víc spolucestujících.

Zásoby na krátkou cestu.

Otevřeme okna a opájíme se rychlostí. Rychlost 120–140 km/h docela provětrá účes i těm, co žádné vlasy nemají. Nyní začneme zvyšovat kulturu cestování tím, že začneme pojídat bůček, olomoucké syrečky a popíjet pivo. Podaří-li se nám pivo rozlít, není to ždáná tragédie, pokud máme nadále co pít. Pivo vylité na podlaze dodá vozu správnou atmosféru, také lepkavá podlaha vzbuzuje vesměs kladné reakce.

Zvláštní přípitek si zaslouží následující dopravní situace:

• průjezd přes styk napájecích soustav,
• křižování s protijedoucím vlakem,
• čekání na zpožděný přípoj,
• vjezd do tunelu,
• výjezd z tunelu,
• vjezd nebo odjezd na přivolávací návěst,
• přepřah lokomotivy.

Také projíždí-li vlak kolem elektrárny, povrchového dolu, vysoké pece, chemičky apod., náležitě připíjíme na jejich zdraví.

Máme-li kytary, hrajeme a zpíváme lidové písně nebo jiný punk. S vypitými lahvemi můžeme hrát kuželky. Vlivem akcelerace vlaku se flašky vydávají na cestu po celém voze a zase se poslušně vracejí. Při výstupu lahve necháme na místě, aby si uklízečky něco přivydělaly na zálohách. Jak vidíte, naše cestování má i sociální rozměr!

Kultura cestování v lodní dopravě

Cestování po vodě se řídí zcela jinými pravidly, než cestování po souši. Dopravní předpisy pro pohyb plavidel po mořích, řekách a přehradách tu teď nebudeme rozebírat, pro cestující, kteří nestanou na kapitánském můstku, stejně nejsou zas tak důležité, personálu plavidla můžeme do jeho práce kibicovat i bez znalostí těchto pravidel.

Ve srovnání s vlakovou dopravou trvá cesta lodí mnohem déle, proto je třeba věnovat větší pozornost náležitému vybavení, pokud není zajištěno personálem lodi. Třeba plavba z Prahy do Hamburku může trvat odhadem celý týden. Abyste se po tu dobu nenudili, je potřeba udržovat náležitou hladinu alkoholu. Pak můžete klidně sledovat vodu pomalu ubíhající podle boku lodi a zapomenout na jakýkoli spěch, který nemá na palubě lodi místo. Stará námořnická moudrost doporučuje rum jako nejlepší prostředek proti mořské nemoci. V říční plavbě se hodí jej také preventivně užívat, zejména při průjezdu zdymadlem.

Související informace obsahuje Regál Doprava©

Přečtěte si také

• Homeless Rallye
• Zdraví
• Tramping
• Přepravní průzkum