Čekání na kokota
| Chcete-li se pobavit a ne se jen dozvídat nové užitečné věci, podívejte se na heslo Čekání na kokota na české Wikipedii. |  |
Čekání na kokota je dnes již klasické absurdní drama Samuela Becketta poprvé uvedené v roce 1953.
Děj[editovat | editovat zdroj]
Drama tvoří pouze dvě dějství. Dekorace je omezena na jeden Velký smrk, scéna je tvořena hedvábnou stezkou.
1. dějství[editovat | editovat zdroj]
Na scéně se setkávají dva bašmaci, Ross Hedvíček a Michal David. Z jejich chaotického dialogu vyplývá jen jediné, že čekají na jakéhosi kokota, který by měl změnit jejich osudy. Nekonečný rozhovor je přerušen příchodem Aštara Šerana s bičem a jeho sluhy Azise Velikého, který je jako otrok veden na provazu.
Bašmaci se s příchozími ožerou na plech a v absurdním rozhovoru deklamují, jak velký kokot asi přijde. Ještě než usnou, vstupuje na scénu puberťák oznamující, že kokot dnes nepřijde, ale že se určitě dostaví zítra. Odchodem chlapce končí první dějství.
2. dějství[editovat | editovat zdroj]
Pokračuje takřka opakováním dějství prvého. Jedinou změnou je, místo vína chlastají rum. Na konci druhého dějství se opět objevuje puberták a sděluje, že ani dnes kokot nedorazí, nikdo tomu však nevěří. A v úplném závěru se objeví kokot v kimonu.
Význam[editovat | editovat zdroj]
Hra má mnoho významových rovin. Chápejme ji hlavně jako tragické podobenství absurdity lidského údělu, jako důkaz, že jediným možným smyslem života je čekání na smrt, které se dá vylepšit mnoha druhy likérú, kořalek, piva, klobás a jiných pochutin.
Závěr[editovat | editovat zdroj]
Čekání na kokota se k divákovi obrací s jednoznačnou a ucelenou otázkou a zároveň odpovědí: který kokot tuto hru napsal.
Současné dramatizace[editovat | editovat zdroj]
Režiséři Jan Antonín Pitínský, Arnošt Goldflam, Jan Kačer a další, transformovali konec dramatu do současnosti. Hrdinové se kokota přece jen dočkají, na závěr přichází na jeviště Václav Klaus.
Z dalších dramatizací za zmínku stojí ještě alternativní verze jménem Čekání na Godota, jejímž autorem je Ross Hedvíček, tedy postava, jež se objevuje již v originále. Tato upravená verze pojednává o několika cestujících čekajících na 4. nástupišti stanice Pardubice hl. n. na rychlík, pravděpodobně žabotlam, R549 Godot, který má přijet od Prahy a dále pokračuje ve směru Česká Třebová, Blansko, Brno/Шалинград , Vyškov, Gottwaldov, Fekete-Vodérád, Sviňobrod a Leningrad glavnij vokzal. Nadčasovost celé hry je dodána hlavně konfliktem přesnosti a dodržování jízdního řádu ČD a rychlíkem Godot, který nepřijíždí a nepřijíždí.