Restaurační vůz

Jídelna restauračního vozu v Německu

Restaurační vůz, lidově "jídelák" je druh železničního vozidla, jehož účelem je stravování cestujících. (Zbytky částečně či zcela strávených cestujících jsou pak likvidovány coby biologický odpad.)

Restaurační vůz bývá zařazován v mezistátních či dálkových vlacích. Cena i kultura stravování je obvykle srovnatelná s obyčejnými hospodami. Existují však restaurační vozy, obsahující restaurace luxusní či přímo stylové, kupříkladu klasickou bourbonskou restauraci z roku 1814/1815. Obdobně mohou být restaurační vozy zařízeny ve stylu stuartovské restaurace z roku 1660.

Jídelní vozy se dělí na 3 skupiny:

1. Restaurační vozy, které se skládají pouze z kuchyně, jídelny a plnohodnotného výčepu (hospoda na kolečkách).
2. Bistro vozy, které nabízejí sice jen přípravu rychlovek, ale k tomu i pár míst k sezení.
3. Klinické vozy, kde je možno jídla konzumovat po antickém vzoru na lehátkách (kliné), případně tam zakoupený blaf můžete konzumovat přímo na klíně.

Jak se vaří v jídelňáku?

Někdy se v restauračním voze vyváří stejně jako v jakékoli jiné hospodě, ale někdy se podávají pouze hotovky. To se patřičné jídlo předem uklohní někde v depu, a teprve v době, kdy souprava vlaku je přistavována k nástupišti, je lifrováno do jídelňáku.

Některá jídla je možná vařit i průběžně ve vagóně - ovšem s rizikem, že ten blaf nakonec nebude k žrádlu.

Historie

Jídelna restauračního vozu u "bleskových vlaků"

Restaurační vozy byly řazeny do vlaků už po roce 1867. Po vzniku Československa se v restauračních vozech příliš nezměnilo.

Ovšem 30. léta byla vrchol - po kolejích se proháněly expresy jedoucí několik dní, a cestující museli něco jíst. Do takového restauračního vozu se ale nedalo jít jen tak v košili a kraťasech - na večeři se chodilo ve smokingu! A číšník byl samozřejmě ohozen do fraku!

Po druhé světové válce, za komunistické éry, se povaha stravování v restauračním voze změnila tak, že došlo k mohutnému zlidovění. Žádné fraky už se s jídlem nedělaly. Na jídelním lístku se začala objevovat obyčejná jídla, případně ku snazší orientaci zřetelné skvrny od nich, dělňasové posedávali v modrácích, mezi jídlem mastili karty a číšník chodil v utahaném tmavobílém chalátě jako nějaký obskurní holič.

V letech 1989-2012 byly restaurační vozy často nasazovány i na spoje ryze vnitrostátní, např. Praha-Vsetín, Praha-Bohumín, atd.

To v současnosti cestující chodí do restauračního vozu na pivo a na kafe, číšník se potácí v jakémsi firemním nesmyslu a samotný restaurační vůz je řazíván na mezistátních vlacích - vyjma TSB Blitzzug.