Restaurační vůz
Restaurační vůz, lidově "jídelák" je druh železničního vozidla, jehož účelem je stravování cestujících. (Zbytky částečně či zcela strávených cestujících jsou pak likvidovány coby biologický odpad.)
Restaurační vůz bývá zařazován v mezistátních či dálkových vlacích. Cena i kultura stravování je obvykle srovnatelná s obyčejnými hospodami. Existují však restaurační vozy, obsahující restaurace luxusní či přímo stylové, kupříkladu klasickou bourbonskou restauraci z roku 1814/1815. Obdobně mohou být restaurační vozy zařízeny ve stylu stuartovské restaurace z roku 1660.
Jídelní vozy se dělí na 3 skupiny:
- Restaurační vozy, které se skládají pouze z kuchyně, jídelny a plnohodnotného výčepu (hospoda na kolečkách).
- Bistro vozy, které nabízejí sice jen přípravu rychlovek, ale k tomu i pár míst k sezení.
- Klinické vozy, kde je možno jídla konzumovat po antickém vzoru na lehátkách (kliné), případně tam zakoupený blaf můžete konzumovat přímo na klíně.
Jak se vaří v jídelňáku?[edit | edit source]
Někdy se v restauračním voze vyváří stejně jako v jakékoli jiné hospodě, ale někdy se podávají pouze hotovky. To se patřičné jídlo předem uklohní někde v depu, a teprve v době, kdy souprava vlaku je přistavována k nástupišti, je lifrováno do jídelňáku.
Některá jídla je možná vařit i průběžně ve vagóně - ovšem s rizikem, že ten blaf nakonec nebude k žrádlu.
Historie[edit | edit source]
Restaurační vozy byly řazeny do vlaků už po roce 1867. Po vzniku Československa se v restauračních vozech příliš nezměnilo.
Ovšem 30. léta byla vrchol - po kolejích se proháněly expresy jedoucí několik dní, a cestující museli něco jíst. Do takového restauračního vozu se ale nedalo jít jen tak v košili a kraťasech - na večeři se chodilo ve smokingu! A číšník byl samozřejmě ohozen do fraku!
Po druhé světové válce, za komunistické éry, se povaha stravování v restauračním voze změnila tak, že došlo k mohutnému zlidovění. Žádné fraky už se s jídlem nedělaly. Na jídelním lístku se začala objevovat obyčejná jídla, případně ku snazší orientaci zřetelné skvrny od nich, dělňasové posedávali v modrácích, mezi jídlem mastili karty a číšník chodil v utahaném tmavobílém chalátě jako nějaký obskurní holič.
V letech 1989-2012 byly restaurační vozy často nasazovány i na spoje ryze vnitrostátní, např. Praha-Vsetín, Praha-Bohumín, atd.
To v současnosti cestující chodí do restauračního vozu na pivo a na kafe, číšník se potácí v jakémsi firemním nesmyslu a samotný restaurační vůz je řazíván na mezistátních vlacích - vyjma TSB Blitzzug.