Těžkokolejná dráha
Princip těžkokolejné dráhy je směšně jednoduchý, jako princip kamene, špičatého klacku nebo Šukafonu. Je to méně více opak známé Lehkokolejné dráhy.
Trocha historie[edit | edit source]
Začneme trochu zeširoka - vývojem stavu strategických surovin ve světě po II. světové válce.
- USA
- surovin měli dost, tak začli sekat atomovky, ponorky a rakety jak Baťa cvičky.. (né z gumy, samozřejmě z těch surovin)
- SSSR (teď už jen posssr..Rusko)
- suroviny neměli, nemají a nebudou mít, tak je ukradli kde mohli a dále viz USA.
- Česko-Slovensko (nejprve dohromady, pak s pomlčkou a nyní samostatně).
- Co neukradli sověti, to zrecyklovali nepřizpůsobiví spoluobčané, nyní chránění organizací, která se jmenuje stejně, jako ten slavný Montek z Verony. To vytvořilo podmínky pro vznik těžkokolejné dráhy právě zde, v české kotlině.
Princip[edit | edit source]
Jak již bylo naznačeno, je jednoduchý. Aby se zabránilo krádežím kolejnic a jejich prodeji do sběren surovin, napadla kteréhosi koumáka spásná myšlenka: „Uděláme to tak těžký, že to ani parta c****ů s jeřábem nevodtáhne.“ Pro zkoušky byla vybrána šalinová síť v Praze, obzvláště tratě vybavované BKV panely.
Postup prací byl následující:
- Vybetonování základu.
- Položení chladicího okruhu.
- Položení 10 cm silných olověných desek.
- Položení panelů, tak aby ve vzdálenosti odpovídající rozchodu kol zůstaly drážky minimálně 10 cm široké.
- Rozválcování pomocí tanků ČSLA pod záminkou zátěžového testu.
- Zahájení chlazení (olovo je měkký, ne?).
- Provoz.
Problémy[edit | edit source]
Jakkoliv geniální nápad to byl, měl bohužel více much nežli kravské lejno. Příliš lehké tramvaje nevytlačily v olovu dost hluboké stopy a vykolejily, příliš těžké stroje se do trati zabořily až po nápravy. Navíc chladicí systém nefungoval jak měl (při pozdější likvidaci trati se ukázalo, že tam nikdy nebyl, protože byl po položení skoro okamžitě ukraden a rozřezán na topenářské trubky) a tratě byly jakžtakž sjízdné pouze v chladném období. Po onom nešťastném incidentu z horkého léta 1965, kdy došlo k zaboření osmi souprav přeplněných cestujícím substrátem uprostřed Václavského náměstí, byl projekt zrušen, olovo vytrháno po velmi malých kouscích a použito v lékařském, potravinářském a vojenském průmyslu.
Na noze mám brouka, ale neva.
Současnost[edit | edit source]
BKV panely byly používány i poté, protože v Prefě někdo řekl: „Dyť ty formy je škoda vyhodit, néé?“. Proto jsou BKV panely dnes tak rozšířené. Stopy po unikátním řešení surovinové krize tak alespoň v tomto směru zůstaly zachovány. Vše psané nebo tištěné bylo skartováno a proužky papíru byly prodávány jako noviny do Somálska. Jedinou památkou na těžkokolejnou dráhu je tak pomník uprostřed Václavského náměstí, který označuje místo onoho nešťastného zaboření. Dnes je v pomníku kavárna.
