Slovenská národní pomlčka

Slovenská národní pomlčka (slovensky Slovenská národná pomlčka, zkráceně štikútnik, maďarsky butatótkötőjel, romsky čositobohajehovbratislavezasevymyslelimore) je novodobý znak hejslovácké abecedy, který umožnil, aby v názvu Československa Česko――――Slovenska bylo Slovensko náležitě oddělené, a všem na světě bylo jasné, že jim ti Čehúni už nebudou poroučet, nikdy, nem nem soha!

Původ

Hlavním popudem pro vznik nového znaku bylo vypořádat se jednou provždy s pohnutou historií. „Najprv nás utlačovali zubry a mamuty, potom Rímania, Veľkomoravania, kokoti Maďari a napokon Čehúni,“ stěžoval si Vlado Mečiar a tak se rozhodl alespoň napravit posledně jmenovanou křivdu. Není možné, aby se Slovensko vyslovalo jedním dechem s Českem, a navíc to malé S v názvu Československa je vysloveně ponižující.

Druhá teorie vychází z alternativního slovenského názvu štikútnik. János Szlota, slunéčko naše, pevná hráz proti čechizaci, maďarizaci a romizaci, totiž (tradičně posilněn pár štamprlaty) nikdy nedokázal vyslovit tak dlouhé slovo Československo bez zadrhnutí (takhle to jistě ti Čehúni vymysleli schválně!), a tak se na jeho počest začalo škytnutí uprostřed zapisovat i v písmu.

Čo na to ?

Nakonec se našim géniům podařilo společnými silami pomlčku jednou provždy zrušit.

Použití

Slovenská národní pomlčka je dle Slovenského jazykového ústavu národním symbolem Slovenska a demonstrací jeho nezávislosti. Proto se používá jen ve slově Česko――――Slovensko, jinde stačí obyčejná pomlčka. Zvláště nevhodné je používat slovenskou národní pomlčku ve slově Rakousko-Uhersko, jelikož ti maďarští ire...ireděndě...irendětistindě...no prostě ti mongoli zajebaní si naprosto nezaslouží psát ten svůj bohem zapomenutý pašalík s velkým U. Nový slovenský pravopis již nařizuje psát Rakúskouhorsko dohromady, s obzvláštním důrazem, aby se část ou vyslovovala dohromady jako dvojhláska.

Uvažuje se též použití pomlčky ve vihodňarčině, kde by se povinně vkládala mezi všecky slabiky, botěvihodňarehutoritakšvitkožetoniknormaľnyodblavyněkapiruje.

Slovenský jazykový zákon definuje podrobnější technické parametry. Slovenská národní pomlčka musí být dlouhá nejméně 15,5 milimetrů (o tolik se prodlouží každému Hejslovákovi, když vidí Česko――――Slovensko s pomlčkou) a v mluvené řeči se na jejím místě musí udělat pauza o délce minimálně 0,9 sekundy. Kdo v projevu nedodrží zákonnou délku, dostane výprask trstěnicou a jeho dům bude srovnán se zemí katolícky po maďarsky na člnkoch.

Zavedení do praxe

Jako pilotní projekt byla vybrána Felvidékopedie. 300 dobrovolníků placených Úradom pre pozdvihnutie Slovenska v medzinárodnom povedomí dnem i nocí opravovala všecky výskyty slova Československo a následně je hrdinně bránila před reverty ze strany čehúnských vandalů. Celá tato akce snese srovnání snad jedině s jazykobrusičskou přestavbou Českopedie dle orthograficko-ethymologické theorie misthra Vítha Zvánovce.

Zahraniční reakce

Ostatní národy na slovenskou pomlčku povětšinou serou.

Jistý ohlas pomlčka vyvolala v Moravistánu, kde někteří Brňáci vidí pomlčku jako dlouho ignorovaný symbol Moravy v názvu Československa.

Kupodivu se ozvali i Maďaři, kteří natruc zavedli gramatický novotvar Fel――――Vidék.

Po dlouhých urgencích se slovenská národní pomlčka dostala i do návrhu Unicode, v oblasti E1000–E1FFF SILLY NATIONALISTIC SYMBOLS, hned vedle speciálních znaků severokorejské znakové sady KPS 9566 pro zápis jmen Kim Ir-Sen a Kim Čong-il.

„

A čo vy Česi ste si mysleli, že ste boh či čo, keď máte Ř, ktoré žiadny iný jazyk nemá, tak si z vás sadneme na ricku? Nu teraz máme Slovenskú národnú pomlčku a viete čo mi teraz môžete? —Ředitel Ústavu pro jazyk slovenský při slavnosti zavedení pomlčky do spisovné slovenštiny

“