Koník kancelářský
Koník kancelářský | ||||
---|---|---|---|---|
Kobylka kancelářská (samice)
| ||||
| ||||
Vědecká klasifikace | ||||
| ||||
Hippostapulus officialis |
Koník kancelářský (Hippostapulus officialis) je miniaturní pokojové plemeno koně. Někdy je se možno potkati s lidovým označením Sešívačka, které je ovšem nepřesné, neboť tento tvor nemá krejčovské vzdělání a nemůže tedy v souladu s právními normami EU a České republiky vykonávat zmíněnou činnost.
Výskyt[editovat | editovat zdroj]
Koník kancelářský byl vyšlechtěn speciálně pro chov v kancelářských podmínkách a ve volné přírodě se prakticky nevyskytuje. Kromě kanceláří se s ním můžeme setkat i v domácnostech, kde bývá oblíbeným stolním mazlíčkem. Obvykle žije v symbióze s houfem razítek a různě velkým stádem šanonů.
Obecně se dá říci, že kromě člověka nemá přirozené nepřátele. Většina ostatných obvyklých obyvatel má s koníkem harmonické vztahy, pouze kopírka a skartovačka mají problém s příjmem jeho metabolitů, jsou-li součástí potravy. Metabolity koníka se naopak žíví tzv. rozšívačka.
Potrava[editovat | editovat zdroj]
Koníka kancelářského je potřeba krmit speciální pravoúhlou odrůdou ovsa s vysokým obsahem železa. Tento oves je zhutněn a slepen pojivem lepidlovitého charakteru. Oproti zvyklostem se toto zviřátko krmí samo jen velice těžko. Nepřijalo-li delší dobu potravu, upadá do letargického stavu a zpomaluje svůj metabolismus podobně jako medvěd při zimním spánku. V období letargie se koník nepohybuje a nevydává žádné zvuky, pouze tzv. lapá prach, který mu slouží jako izolace, aby nedocházelo k úniku tělesného tepla. Pád do hibernace není pro tvora fatální, ale při delším trvání dochází k zatuhnutí jeho kloubů. V rámci prevence a péče o jeho zdravotní stav je tedy třeba jej krmit násilím. Něco jako šiškování u hus.
Zajímavé je, že potrava prochází zažívacím traktem prakticky nezměněna, nepočítáme-li deformaci futru. V souladu se zákonem o zachování energie je tedy na bíledni, že se koník živí pojivem jako takovým a pravoúhlý oves zde slouží pouze jako katalyzátor, či chcete-li - vláknina, která mu umožňuje správné vylučování.
Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]
Koník se přirozeně rozmnožuje půjčením. Nejčastěji od kolegy. Jinak k jejich rozmnožování slouží speciální prostředí, neboť koníci kanclelářští se v zajetí nejsou schopni pářit kvůli stresu. Obvyklé je ovšem pozorování vylíhnutí nového jedince z hnědé krabice, kdy je ještě pokryt tenkou vrstvou natální tekutiny, které se říká vazelína a dočasně chrání jedince před povětrnostními vlivy.
Vylíhnutý jedinec je ihned po odstranění placenty schopen výkonu, čímž hravě překonává lidské potomky. Koníci jsou velmi citliví a proto se doporučuje se s ním nejprve trošku pomazlit, což posiluje pouto mezi vlastníkem a koníkem. Koník totiž považuje za svého majitele toho, kdo jej první pohladí a věnuje mu péči. Po muchláži jej jemně plácneme po zadečku (aby věděl, kdo je šéf), otevřeme čelisti, pošimráme na pružince a nakrmíme futrem. Pak již nic nebrání v užívání.
Péče o koníka[editovat | editovat zdroj]
Koník je velmi nenáročný na péči. Prakticky nevyžaduje hřebelcování, jeho srst je stále lesklá a vzhledná. Zapůjčujeme-li ovšem koníka do cizích služeb, sluší se jej přetřít vlhkým ubrouskem, aby vynikla jeho krása. Jedná se o tvora sice nenáročného, avšak citlivého. Není-li kupříkladu včas navrácen do majitelových rukou, velmi trpí. Mlčky, ale trpí. Proto vždy požadujeme brzké navrácení a kontrolujeme, zda-li mu nebylo ublíženo.
Koník je alergický na syntetický Dihydrogenmonoxid. Je-li na delší dobu vystaven vlhkému prostředí, či dokonce vodě jako takové, místa nekrytá srstí se v naprosté většině pokryjí vyrážkou. Tato vyrážka má převážně rudou barvu a lidově se ji říká liška. Vyrážka má následně vliv na vylučovací funkci tvora a způsobuje specifické zvukové projevy, kterým se říká vrz.