Cyklista

Z Necyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Cyklista
Cyklista-nahac-kolo-v1.jpg
Homo Sapiens Sapiens Velocipaede Universalis

Stupeň ohrožení
běžný (jaro - podzim), vzácný (zima)
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: savci (Mammalia)
Řád: primáti (Primates)
Čeleď: hominidi (Hominidae)
Rod: člověk (Homo)
Binomické jméno
Homo Sapiens Sapiens Velocipaede
Oddělení
  • Homo Sapiens Sapiens Velocipaede Universalis
  • Homo Sapiens Sapiens Velocipaede Universalis Catholitius
  • Homo Sapiens Sapiens Velocipaede Urbanicus
  • (Homo Sapiens Sapiens Velocipaede Urbanicus Electrocolus)
  • Homo Sapiens Sapiens Velocipaede Festinus Versicolor
  • Homo Sapiens Sapiens Velocipaede Festinus Nemoralis
  • Homo Sapiens Sapiens Velocipaede Festinus Acrobaticus (aktuálně probíhá pozorování)

Cyklista (často názýván také Kolokot či Nacyklista) je nejčastěji poddruh Homo Sapiens Sapiens, zřídka Ursus Arctos. V některých případech může být odlišení těchto dvou poddruhů problematické, je proto nutné brát na zřetel fakt, že poddruh U. Arctos bývá ve volné přírodě spatřen jen velmi výjimečně, a když už tak nastane, je to obvykle v dohledu cirkusu Berousek. Z vědeckých studií vyplynulo, že na 1000 cyklistů druhu Homo Sapiens Sapiens připadá 1 jedinec druhu Ursus Arctos. Častěji se tedy jedná o poddruh Homo Sapiens Sapiens.

Taxonomie poddruhu je velmi různorodá, avšak společným rysem je vždy velocipéd, bicykl nebo jízdní kolo (pro zjednodušení budeme dále užívat jen pojem „velocipéd“) ve formě různých tvarů a barev. U mláďat bývá velocipéd zpravidla malý a pestrobarevný a u obzvlášť malých forem čtyřkolý, kdy jeden pár kol je nápadně malý a umístěný po stranách k ose zadního kola.

Potravu mají hodně podobnou té, kterou se živí Homo Sapiens Sapiens, čili jedná se o všežravce. Nejčastěji se poté živí tzv. „rychlým občerstvením“ a jídelníček si čas od času zpestří hmyzem, který chytají za jízdy.

V ostatních ohledech je možné poddruhy dále určovat, podle typických znaků. Mezi nejznámější co do výskytu náleží H. S. S. Velocipaede Universalis.

Velocipaede Universalis[editovat | editovat zdroj]

Velocipéd, u tohoto poddruhu bývá nevýrazný a působí opotřebovaným dojmem.

Jedinci V. Universalis se vyskytují nahodile. V ranních nebo odpoledních hodinách se houfují do stád, která však nejeví žádné hierarchické stupně v organizaci. Většinou míří do práce, do školy, domů nebo za zábavou.

Pohyb je neuspořádaný a vyskytují se začasté v obydlených oblastech. Staletým vývojem dosáhli jistého stupně domestikace, takže se naučili používat vyhrazené cesty - cyklostezky, případně veřejné komunikace, na kterých se drží při pravém okraji a dodržují dopravní značení. Celkově jde o velmi rozšířený druh, známý svou krotkostí a tichým životem. K dorozumívání používají krátkých zvolání, která napodobují lidské výkřiky "Pozor" nebo "Z cesty". Jejich pohyb může doprovázet kovové cinkání nebo různé vrzavé zvuky. Ty způsobuje velocipéd, resp. jeho součásti.

Velocipaede Universalis Catholiticus[editovat | editovat zdroj]

Svým způsobem jde jen o endemickou variaci V. Universalis, která bývá k vidění v okolí kostelů nebo hřbitovů. Kupodivu jde nejčastěji o samičky pokročilého stáří. Vyznačují se velocipédem obtěžkaným umně svázanými kvetoucími bylinami. Čas od času je velocipéd ozdoben konví na vodu.

Tento endemit je znám svou švitořivostí, nečekanými pohyby končetin a v zimním období i rituálními pády ze stoje, občas i při chůzi. Vydává také více vrzavých zvuků než V. Universalis. A stejně tak i jejich velocipéd, nesoucí viditelné známky opotřebení a rzi.

V. U. Catholiticus se kvůli vysokému věku a nedostatku samců nedokáže samostatně rozmnožovat. Vzniká pouze zestárnutím V. Universalis a následným zhynutím samce. V. U. Catholicus již poté nedokáže navázat nový vztah, podobně jako tomu je u labutí.

Velocipaede Urbanicus[editovat | editovat zdroj]

Ačkoliv se může zdát, že jde o stejný druh jako V. Universalis, jsou znaky a chování jedinců tohoto druhu natolik odlišné, že to vědce vedlo k vytyčení samostatného druhu.

Především jsou jedinci pestřeji vybarvení a velocipédy vykazují menší úroveň hlučnosti, co do vrzání a cinkotu. Také zvukový projev takovéhoto cyklisty je daleko výraznější a nápadněji vydává křik napodobující lidské "Uhni", "Pozor", "Kurva" a "Hajzle", případně další podobné peprné výrazy.

Rychlost pohybu je vyšší, což je dáno obvykle nižším věkem jednotlivců. Pokud jde o domestikaci, využívá výhradně komunikace. Ovšem jakékoliv a v jakémkoliv směru. Ve večerních hodinách mívají jednotliví V. Urbanicus potíže s koordinací pohybu, skřeky jsou hlasitější a méně podobné lidskému volání.

V. Urbanicus bývá zřídkakdy k vidění jinde než ve městech, mimo komunikaci se prakticky nevyskytuje a bývá často příčinou dopravních nehod. Ochránci silničního provozu se snaží označit odchycené jedince alespoň reflexními kroužky. Bohužel jejich trvanlivost je omezená a okroužkovaný jedinec se zbaví svého identifikátoru zpravidla při prvním svlékání oděvu.

Dalším rozdílem je občasný výskyt přilby. Zatímco u V. Universalis jde u dospělých jedinců o vzácnost, u V. Urbanicus je možno objevit přilbu u třetiny odchycených jedinců.

Mnohačetná stáda jsou spíše výjimkou, jejich soužití s V. Universalis je nekonfliktní, ačkoliv V. Urbanicus je ve smíšených stádech dominantní a agresivnější.

Endemity nebyly zatím doloženy, ač o jejich výskytu existují nepotvrzené zprávy. Hovoří se například o endemitu Velocipaede Urbanicus Electrocolus. Má se za to, že tito jedinci za jízdy nepohybují nohama a velocipéd se projevuje vrčivých zvukem. Zatím je to však v procesu pozorování, o jehož výsledcích budeme zajisté včas informovat.

Velocipaede Festinus Versicolor[editovat | editovat zdroj]

V. Festinus Versicolor je druh bytostně závislý na výskytu komunikací pro motorová vozidla. Jeho výskyt kdekoliv jinde je dílem náhody nebo zlomyslného žertu nezodpovědných lidí. V. F. Versicolor totiž nezbytně ke svému životu vyžaduje kvalitní asfalt, bílé vodorovné značení a přítomnost vozidel. Jeho dýchací ústrojí je uzpůsobeno k příjmu vzduchu s vysokým podílem oxidů uhlíku, oxidů síry a dalších plynů, vznikajících provozem spalovacích motorů. Pokud obsah těchto plynů z jakéhokoliv důvodu poklesne, hledá V. F. Versicolor komunikace s vysokým stupněm provozu s až panickým spěchem. Na komunikacích se chová relativně ukázněně, avšak má odpor k okraji vozovky a tíhne k pohybu středem jízdních pruhů.

Vždy bývá velmi pestře vybarven a stejně tak vždy má přilbu. Jeho pohyb vykazuje jisté známky nepředvídatelnosti, což je pochopitelné, jelikož zatím nebylo doloženo, že by byl kterýkoliv jedinec domestikován.

Výskyt samiček je vzácný, což vede ke spekulacím, že se V. F. Vesicolor páří s V. Urbanicus nebo V. Universalis.

Pokud se na jedné komunikaci vyskytne několik jedinců V. F. Versicolor, vždy se shromáždí do stáda, které okamžitě zabere minimálně jeden jízdní pruh. Řevnivost samců je taková, že se pohyb stáda zrychlí, neboť si každý z nich činí nárok na to, být v čele.

Nezřídka bývá u V. F. Versicolor pozorována přítomnost naslouchacího zařízení. U několika odchycených jedinců byl identifikován ve sluchátkách povyk a zvuky trub a zvonců, který nápadně připomíná ruch z televizního přijímače při přenosu cyklistických závodů Vuelta nebo Tour de France. Význam této činnosti není dosud uspokojivě objasněn.

Pokud jde o prvky komunikace, používá skřeky podobné zvolání "Pravá" nebo "Levá". V obydlených oblastech bývá při spatření lidí agresívní a je lépe si ho nevšímat. Na rozdíl o ostatních poddruhů Velicipaede nebývá v restauracích příliš často k vidění.

S narůstajícími tendencemi EU snížit množství emisí, se vědci obávají, že poddruh V. F. Versicolor bude ohrožen a zvažují zařízení rezervací s vysokým podílem jedovatých plynů ve vzduchu. Pilotní projekt se bude rozjíždět v České republice v Ostravě, jelikož byla vybrána za nevhodnější místo na světě.

Velocipaede Festinus Versicolor Nemoralis[editovat | editovat zdroj]

V. F. Nemoralis je druh vyskytující se výhradně ve volné přírodě a z komunikací využívá maximálně polní a lesní cesty, přičemž častěji je k nalezení na lesních stezkách pro turisty. Stále častěji si v lesích budují cestičky, mnohdy vedoucí přes kořeny a kameny, někdy doplněné o primitivní stavby podobné jednoduchým přístřeškům z klád a prken. V. F. Nemoralis však tyto stavby nevyužívají k obývání, avšak jezdí po nich svými velocipédy.

Helma bývá často mnohem větší, než je u V. F. Versicolor. Stejně tak oblečení a velocipéd působí mohutnějším dojmem. Jedinci ‘‘V. F. Nemoralis často využívají sedačkové lanovky, kterými se nechávají vyvézt na kopec, ze kterého poté jezdí dolů. Předpokládá se, že je to součást vábení samičky, kdy samci dokazují svoje schopnosti a předvádějí se. Často takové jednání vede ke zraněním.

Velocipaede Festinus Acrobaticus[editovat | editovat zdroj]

U tohoto poddruhu aktuálně probíhá výzkum. Jakmile bude vědět více, najde to zde.