Ponožkožrout

Z Necyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
„Já toho hajzla... Já ho! Moje pletené... vlněné... se štítkem... “
- Jára da Cimrman
Jedna z mála zachovaných kreseb ponožkožroutů

Ponožkožrout je spolu se zášupšákem jedním z nejhorších škůdců v českých i moravských domácnostech. Výskyt v tureckém hospodářství a dalších rozvinutých kulturách dosud nebyl potvrzen. Jak název napovídá, živí se tento tvor především ponožkami či jejich částmi, čas od času loví i jiné kusy prádla. Neváhá ale napadnout ani člověka, zvláště je-li mu přísun ponožek dlouhodobě odepřen, nebo jsou-li tak nechutné, že je ani jinak velmi odolný ponožkožrout není ochoten pozřít.

Původ[editovat | editovat zdroj]

O původu ponožkožrouta se ve vědecké komunitě dosud vedou spory. Za nejpravděpodobnější považujeme Opařilovu teorii, podle které tento tvor vznikl náhodným zkřížením odštěpku černé díry, nebo jiného většího kusu „Mí mezonu“ s krysou, zřejmě v některé z laboratoří slovutného vědce Pičurina. Zajímavé je, že samotný Pičurin o vzniku tohoto tvora neměl tušení a ani při svém bádání o teorii lichých ponožek na jeho existenci nepřišel. Přitom se zřejmě právě ponožkožrout ve spolupráci se zášupšákem na tomto fenoménu podílí nejvýznamněji. První doložený vznik Ponožkožrouta je však zachycen v Otci Prasátek od sira Terryho Pratchetta.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Dospělý jedinec ponožkožrouta ve svém hnízdě pod vanou. Zvětšeno 5x.

Ponožkožrout žije v pračkách, ždímačkách, případně pod vanou. Podle kusých zpráv z Rumunska je zřejmě schopen za svůj domov přijmout i spáry rozeschlých necek. Obývá prakticky všechny domácnosti, od kolejních studentských koupelen až po zákoutí luxusních prádelen ve vilách zbohatlíků. Na životní prostředí nijak zvlášť citlivý není, vadí mu pouze opravdu významné extrémy - tedy nadužívání desinfekčních a čistících prostředků v pračce i kolem ní, ale stejně tak i nulová hygiena koupelny a dodávky příšerně zahumuseného prádla bez dokořenění byť i jen špetkou pracího prášku.

Ponožkožrout si staví hnízdo z nažvýkaných ponožek, preferuje zejména vlněné, pletené. Dobře snáší časté proplachování hnízda vodou, může proto bydlet přímo v interiéru pračky nebo v odtokových hadicích či trubkách. Není proto divu, že při čištění ucpané hadice od pračky či sifonu umyvadla můžeme narazit na podivné chuchvalce nití, vlasů a dalších vláknitých materiálů - jedná se právě o hnízdo ponožkožrouta, které občas bývá proti samovolnému vypláchnutí zajištěno vzpříčeným spínátkem, špendlíkem, klacíkem či kusem drátku.

Stravovací návyky[editovat | editovat zdroj]

Již v úvodu jsme se krátce zmínili o ponožkožroutově stravě. Nyní je příležitost se na tuto problematiku zaměřit důkladněji.

Každý z nás jistě zná teorii lichých ponožek a její možná vysvětlení. Ponožky mizící ze skříní či dokonce i v průběhu nošení, nyní ponechme stranou. Ponožkožrout totiž potravu shání pouze ve svém teritoriu, tedy v prostoru obvyklé očisty prádla. Pouze je-li ponechán dlouho o hladu, vydává se až ke koši se špinavým prádlem.

Ponožkožrout je mezi tvory svého druhu skutečným gurmánem (neplést s Germánem). Z každého páru si vybírá nejvýše jeden kus, někdy ani ne celý, pouze vykouše nejchutnější díly z oblasti zesílené špičky či paty, případně dobře proklepané partie chodidlové. Z ponožek s pružným okrajem vykusuje kusy vetkaných gumiček či elastanových vláken, která považuje za skutečnou pochoutku. Mimo ponožek občas zakousne i dámské kalhotky, silonové punčochy či jiný drobný kousek prádla, narozdíl od lichých ponožek ale tato ztráta nebývá často vůbec zpozorována.

Materiály preferuje přírodní (vlna, bavlna, hedvábí), ale nepohrdne ani dobře zpracovanou umělinou. Zejména nylon, moiru, fleece, již zmíněný elastan a další kvalitní tkaniny vítá jako zpestření jídelníčku. Není dosud přesně zjištěno, jak je schopen je strávit, ale vzhledem k jeho příbuznosti s černou dírou zřejmě nemusíme mít o jeho zdraví přílišnou starost.

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Množí se skrytě, rychle a hojně. Ke kontaktu s opačným pohlavím používá odpadní potrubí, kudy se posléze rovněž šíří do světa malí ponožkožrouti. Samotný akt spáření ještě nebyl pozorován, k dispozici odborné veřejnosti je ale studie, popisující vývoj mláďat. Malí ponožkožroutci se podle ní líhnou z nitěných kokonů. V dětství připomínají spíše malou píďalku, u níž pouze neobvyklé černé zbarvení a náznak nevyvinutých nožiček napovídá, že se jedná o ponožkožrouta.

Mláďata po dobu vývinu, tedy asi tři měsíce, žijí v mateřském hnízdě, které v tomto případě nutně musí být napojeno na zdroj odpadní vody. Ponožkožroutíci totiž v dětství nasávají svým trávicím ústrojím protékající vodu a filtrují z ní drobné nitky a otřepky tkaniny, které se uvolnily při procesu praní. Teprve v dospělosti, když potrubími doputují do svého nového domoviště, se začnou stejně jako jejich rodiče živit celými ponožkami.