Upír
| Upír | ||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Vzácná fotografie upírky
| ||||||||||
|
| ||||||||||
| Vědecká klasifikace | ||||||||||
| ||||||||||
| Homo strachos |
Upír, lat. „Homo Vampiris“, je velice nebezpečný druh člověka, sajícího krev.
Popis[edit | edit source]
Tento tvor je asi 1800000 pkm velký s dlouhými ostrými 1 centimetrovými zuby – špičáky. Jeho pokožka je bledá až bílá. Avšak tomu tak nemusí zdaleka být, upíři se vyznačují věčným zdravím a přímo jím "srší", takže jej vůbec nemusíme od normláního člověka rozeznat. Místo nehtů může mít sedmicentimetrové drápy. Je většinou malý a hubený. Oči bývají bez duhovek, okraje bělma specificky zabarvené, a podle některých výpovědí ve tmě svítí. †
Upír však na sebe může vzít i podobu netopýra a člověka, a to od vymyšlené podoby až do docílené. Dokonce se může vtělit do lidské podoby opačného pohlaví. Žádný rozdíl mezi člověkem a upírem vtěleným do člověka tedy není. Upíři se chovají velice vlídně, až obětavě. To však v žádném případě nepomůže policistům, kteří upíry chytají a ničí. Dokonce prý dokážou zakrýt i svoje upíří zuby, jediný určitý znak upíra. †
Podle dalších výpovědí ovšem nic z uvedeného není pravda, a není se čemu divit). Upíři bývají naopak od lidí téměř nerozeznatelní, avšak musejí být pro svou potravu přitažliví: lidem připadají neobyčejně krásní. V ohledu bledé pokožky se většina zdrojů shoduje, ovšem v otázce barvy očí, zubů a nehtů se názory liší. Však upíři, kteří žijí mezi lidmi, by stěží mohli mít šesticentimetrové drápy jako Rihanna (Ve klipu k písni Princess of China). †
Dalším bodem je povaha: vážně si lidé myslí, že jsou upíři tak blázniví a hloupí, že nedovedou normálně uvažovat? Ačkoli se nám tu sbírají všechny možné doklady a svědectví o existenci upírů, víme jistě, že se nám někdy opravdu podařilo nějakého chytit? Jsou totiž možná mnohem chytřejší, mají vyvinutější smysly, hrají na hudební nástroje. Jejich chování při lovu nebylo přesně odhaleno. †
My lidé si nejspíš nikdy nepřiznáme, že ti, kdo byli obalamuceni a zmateni, jsme tu pravděpodobně my. To, že se živí naší krví, ještě nutně neznamená, že neumějí používat svůj vlastní mozek. Každý druh si chce zajistit přežití a u upírů to zřejmě znamená zůstat nezpozorováni. Při vší své inteligenci jsou nejspíš autory pěkné řádky mýtů o nich samotých. Jestliže holdují škodolibosti stejně zapáleně jako lidé, nejspíš se nám všem za zády smějí, jak bezvýsledně pobíháme kolem s vědry svěcené vody, dřevěnými kůly a kříži... †
Existují tři formy upíra - to jest upír tak, jak ho známe, živící se krví ve formě fyzické, poté vampýr, (také ve formě fyzické), živící se naší energií, což znamená že se poté můžeme cítit unavení, podráždění, bez chuti k životu ... a pak astrální upír, do téhle formy se dostávají upíři po smrti...živí se dušemi a jejich/naší energií. Do téhle formy se snažili dostat i někteří lidé, praktikující měsíční/stříbrnou magii pomocí určitého bolestivého rituálu - odpojení duše (jakožto astrálního těla) od těla fyzického.
Rozšíření, a nejčastější výskyt na různých místech[edit | edit source]
Upíři se vyskytují na celém světě. Existuje přes 10 poddruhů. Nejčastější svědectví pochází z Německa, Anglie, Číny a Česka.
Kde upíři bydlí, zůstává až dodnes záhadou, většina zdrojů však jmenuje opuštěné kostelní věže. Při vtělení do člověka se nejčastěji zdržují ve velké společnosti (např. festivaly, muzikály, oslavy atd.).
Odhalení upíra[edit | edit source]
Podle všech dostupných pramenů lze odhalit upíra nejsnáze pomocí slunečního svitu, probodením osikovým kůlem, kontrolou chrupu nebo pohledem do zrcadla. Tyto metody mají svá úskalí. Vezmeme-li je popořadě, pak metoda osvitem sluncem je v nočních hodinách realizovatelná pouze velmi nákladnou cestou za pomoci řady satelitů. V brzkých ranních hodinách bychom mohli ušetřit a podezřelou osobu prostě a jednoduše držet za flígr tak dlouho, jak bude potřeba. Dokážeme-li to.
Metoda probodením osikovým kůlem je realizovatelná za dne, tedy v době, kdy upíři relaxují po prohýřené noci. Ovšem z hlediska trestního řádu řady zemí je velmi riziková. Především proto, že test je pouze jednorázový, nevratný a v případě omylu má pro testovanou osobu velmi nepříjemné důsledky. Stejně jako pro osobu, která test provádí.
Kontrolou chrupu můžeme upíra poměrně spolehlivě detekovat. Bohužel tato metoda vyžaduje blízký kontakt, který se nám může nevyplatit. Je tedy vhodná pro úplné blázny.
Pohledem do zrcadla se můžeme přesvědčit o tom, zda jsme nebo nejsme upír. Jako samokontrola je tato metoda velmi spolehlivá. I když jsou jisté pochybnosti, jestli není zbytečná. Použití tohoto modelu pro kontrolu jiných osob je poněkud nepraktické ze dvou důvodů. Jedním z nich je nutný pobyt v blízkosti upíra, což nemusí být pro výzkumníka právě bezpečné, druhým pak nutnost velkého zrcadla a značná nepřehlednost situace pro vzdálenou kontrolu, například v davu na fotbalovém stadionu nebo předvolebním shromáždění.
Zcela novou a velmi spolehlivou metodou je využití zrcadlového principu pomocí moderních digitálních zrcadlovek. Dříve tato metoda nebyla často používána kvůli nutnosti vyvolání fotomateriálu a takto vzniklé prodlevě, kdy upír mohl snadno opustit danou lokalitu a jeho následné vyhledání bylo velmi problematické. Současná technika nám umožňuje přímo na displeji přístroje provést kontrolu a podniknout následné kroky k upírově likvidaci.
Nejspolehlivější metodou je ovšem pouhé pozorování. Pokud mluvíte s osobou, která je oblečená jako hastroš, má špatně zapnutý svrchník, neladící barvy oblečení nebo špatný make up - jste blízko. Upíři si vizáž nemohou zkontrolovat v zrcadle a tak vypadají jako od kolotočů nebo od popelnic.
Útoky na člověka[edit | edit source]
Útoky upírů na člověka se odehrávají převážně přesně 14. srpna o půlnoci. Objevují se však různorodá data: 10. prosince, 1. září, 13. října atd. Útoky však vždy probíhají na samotě. Jejich průběh je až dodnes sporný. Nejčastější popis situace vypadá asi takto:
- Upír (tedy vtělený do člověka) si začne zvědavě obhlížet oběť
- Po chvíli dumání se oběti vrhne po krku
- Přibližně 4 minuty saje krev
- Poté upír oběť zvedne a odnese ji co nejdál od místa činu
- Oběť se probere asi po dni, kdy má horečky, vidiny a další podobné příznaky
- Oběť je v pořádku asi po týdnu
Dnes už se objevují i případy, kdy se oběť neprobere vůbec a zemře. Vláda je v tomto případě naprosto bezradná. Jelikož nejdou identifikovat, nelze je chytit.
Zástupce filosofické fakulty Karlovy univerzity, nebinární PhDr. Alex Pikso, se vyjádřilo, že by společnost neměla na upíry nahlížet tak příkře. Kvůli alergii na sluneční paprsky trpí akutním nedostatkem vitamínu D a jako takový musí někde získat. S návrhem na dobrovolné krvácení ovšem u široké veřejnosti nepochodilo. Poukázalo také na fakt, že upírům netluče srdce a tudíž nekoluje krev, mají setrvale nízký tlak a problém s erekcí. Lze u nich tedy s jistotou vyloučit toxickou maskulinitu.
Ochrana[edit | edit source]
Ochrana před těmito tvory zatím neexistuje. Dříve se používaly varianty jako např. cibule, kříž, svěcená voda a po smrti zaražený dřevěný kůl do srdce. Ale lidé je používali tak často, že se se proti nim stali upíři imunní. Upíři také nemají rádi některé kovy a jejich slitiny.
Historie[edit | edit source]
Strach z upírů mají lidé odjakživa. První potvrzující a nejpravděpodobnější zmínky však pocházejí z doby kolem 4. století, kdy neznámý autor píše: „Vesnicí proudí strach, jsou tu prý lidé, kteří sají ostatním krev, bojíme se jich, máme strach.“
Poté se objevují zmínky z Anglie, Japonska atd. Mezi naše nejznámější autory povídek o upírech, patří např. Jan Neruda, Jaroslav Foglar nebo Václav Havel (viz opera Pozor !!!!!!!!! Upír....).
Další poddruhy upírů[edit | edit source]
| ZLÉ ZLOVOLNOSTI |
|
Bestie |
- Dracula
Prvním doloženým upírem na rumunském území byl kníže Vlad II. (později zvaný „Dracul“), který se svou vládou a mučením lidí zapsal do dějin upírství. Ovšem ani tady nikdo nemůže s jistotou říct: „Ano, to byl upír.“ Dracul nebyl skoro vůbec podobný upírovi, ale byl na seznam upíru zařazen kontumačně v roce 1778, když se zjistilo, že byl velkým zastáncem a propagátorem menstruace. Jeho syn, kníže Vlad III. Țepeș, řečený „Drákula“ už získal titul normálně, protože si to zasloužil. Zejména místní řetězce Obi a Hornbach s láskou vzpomínají na jeho velkobjemové nákupy ostrých dřevěných kůlů, které jim umožnily postavit několik provozoven extra a místní zaměstnance sedřít z kůže.
Drákula byl velmi dobrý letec, ale také inovátor. Namísto náročného odšpuntovávání každé oběti je nechával na dřevěném kůlu vykrvácet a krev stékala připravenými žlábky do poháru, čímž získávala bukový buket a jemné zemité tóny. Svým způsobem se jednalo o obdobu překapávaného kafe, jen to mělo víc styl.
- Drátula
Nemanželský syn sestřenice ze třetího kolene spolužáka podkoního knížete Vlada II, vlastním jménem Ištván Szekely. Proslavil se mixováním drinků - např. „Bloody Mary“, pojmenovaném po statné pracovnici na místních jatkách, objektu jeho vilných tužeb. Mísením krve s alkoholem byl často doslova „zdrátovaný“, jak zákon káže, takže si pořídil nejprve opičku, pak draka a nakonec kocoura. Kvůli báchorkám o bacilech posléze přešel na červené víno, které se dodnes pod různými značkami vyrábí dodnes.
- Upír vegetarián
Tento druh upírů byl objeven poměrně nedávno. Jedná se o upíry, kteří nesají krev lidem, nýbrž zvířatům. Kromě toho jsou schopni vydržet sluneční svit (dokonce se i třpytí). V literatuře se poprvé objevili v roce 2005. Jednalo se o Stmívání, které napsala upíroložka Stephane Mayerová. Spisovatelka se na nějaký čas údajně infiltrovala do vegetariánské upíři rodiny. Snažila se zachytit jejich každodenní život a přiblížit tento druh upírů lidem. V knize její jméno zmíněno není, ale ve skutečnosti v knize vystupuje jako postava Belly Swanové. Velmi mnoho čtenářů a upírologů vyvolalo po přečtení knihy na internetových odborných upírologických portálech brutální diskuzní válku. Větší část veřejnosti (a největší upírologické kapacity) zpochybňovala nově objevená fakta o existenci tohoto druhu. Ta menší část veřejnosti a dokonce i pár odborníků fanaticky obhajovali Mayerovou. Diskuzní válka nicméně stále trvá a i přes kontroverzi díla Mayerová napsala další tři knihy.
Osobnosti obviněné za upírství[edit | edit source]
Mezi nejslavnější obviněné osobnosti patří Jiří Paroubek, ten se ovšem obvinění jen vysmál a šel cvičit Tai-Chi a založit novou levicovou stranu. Mirek Topolánek byl usvědčen za pomocí fotografie, na které jedné vlastní ženě pil krev. Ani ten si z obvinění nic nedělal a dál lobboval za uhlobarony v České televizi.
Mezi zahraniční upíry patří např. George W. Bush. Slavnou fotografii z roku 1996 pořídil osobně Václav Klaus po cestě z Chile s ukradeným protokolárním perem. O upířím původu G. W. Bushe se spekulovalo už dlouho, ale důkaz chyběl, protože ruinoval ekonomiku USA a začínal války jako každý normální americký prezident.
Mezi ostatní podezřelé osoby patří: Marilyn Manson, Upír Krejčí, Britney Spears a Kill Koulitz. U toho se ovšem prokázalo, že fanynku do krku kousl v sebeobraně.
Tresty za upírství[edit | edit source]
Nejhorší éra trestů za upírství byla ve středověku, kdy se obvinění mučili, či dokonce upalovali. Většina trestů smrti byla však vykonávána zbytečně. O upírství obviněného bylo totiž možno uvažovat jedině pokud proceduru přežil. V době současné pak dostávají především pokuty za tzv. kouřová skla. Význam tohoto postupu je také sporný, neboť údajné ohrožení bezpečnosti, které je jeho záminkou, u lidí s nelidskými reflexy samozřejmě nepřipadá v úvahu. Když upír zaviní dopravní nehodu, tak jedině záměrně, tedy by místo zbytečné perzekuce bylo lépe poskytovat řidičům v rámci prevence čerstvou krev zdarma.
Klasika[edit | edit source]
|
Čachtická paní • Červené kravinky • Drákula • Gilotina • HC Sparteşcu România • Jeffrey Dahmer • Kardiostimulátor • Krevní plazma • Menstruace • Potoky komunistické krve • RH faktor • Rumunsko • Srdce • Upír |


