Kočkodlak

Z Necyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Kočkodlak moravský
Brezi-samice-kockodlaka.jpg
Březí samice kočkodlaka v Zoologické zahradě města Brna v Bystrci

Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Třída: savci (Mammalia)
Řád: šelmy (Carnivora)
Čeleď: kočkovití (Felidae)
Rod: kočkodlak (Felisodon)
Druh: kočkodlak moravský
(Felisodon moravicus)
Google uncyc.jpg Kočkodlak na googleTohle je nejlepší článek na téma „Kočkodlak“ na celým internetu.
Nebezpečný živočich

Kočkodlak moravský (Felisodon moravicus) je tvor živící se krví svých obětí, lesními plody a drobnými korýši, které cedí z bahna přes své zuby. Nesprávně bývá zaměňován se vyhynulým šavlozubým tygrem (Smilodon). Protože kromě zvířecí krve přijímá kočkodlak obvykle i krev lidskou, předpokládá se, že historicky byl vzorem pro vznik pověstí o upírech, které jsou velmi rozšířeny především u slovanských národů. Kočkodlak je proto považován za součást panslovanského kulturního dědictví a představitelé tzv. Višegrádské čtyřky (Polsko, Maďarsko, Slovensko a Českomoravsko) podali u Evropské komise podnět k zařazení kočkodlaka mezi celoevropsky chráněné druhy.

Objev kočkodlaka[editovat | editovat zdroj]

Existence kočkodlaka byla vědě neznáma až do roku 1930, kdy prof. Absolon objevil první kompletní kostru kočkodlaka při výzkumu jeskyně Pekárna v jižní části Moravského krasu. Profesor Absolon ovšem nalezeného kočkodlaka považoval za šavlozubého tygra a tak je kostra dodnes mylně prezentována v Brněnském muzeu Antropos.

Na omyl prvně upozornil brněnský biolog Ferdinand Herčík, který v okolí Brna opakovaně nalézal mrtvá deformovaná koťata, která se kromě hypertrofovaých špičáků vyznačovaly i typicky prasečím rypákem. Herčík předpokládal, že šlo o utracená koťata, kterých se lidé zbavovali pro nepřekonatelně odpudivý vzhled. Že šlo omyl se ukázalo, když Herčík našel jedno polomrtvé kotě, které donesl domů a dokázal oživit.

Jako ten pán, co našel v noci vzteklýho kočkodlaka polozmrzlýho a vzal ho s sebou domů a strčil ženě do postele. Jakmile se kočkodlak vohřál a vokřál, pokousal celou rodinu a toho nejmladšího v kolíbce roztrhal a sežral.

Josef Švejk

Kromě odporného vzhledu se zdálo, že jde opravdu o obyčejné koťátko. Velmi rychle ale rostlo a sílilo a při váze 28 kg již bylo jasné, že něco není v pořádku. Zkušený vědec Herčík proto přemístil neznámeho tvora do brněnské zoologické zahrady v Bystrci a začal se věnovat jeho výzkumu. Samice kočkodlaka dále rostla a sílila až dosáhla váhy 140 kg a výšky v kohoutku 150 cm.

Přes veškerou snahu se nepodařilo najít ve volné přírodě další živé kotě ani dospělého jedince. Protože hrozilo, že kočkodlak vymře ve svém posledním známém exempláři, bylo rozhodnuto, že nový druh bude zachráněn metodou křížení, podobně jako tomu bylo u koně Převalského. Jako nejbližší druh vhodný pro chov byl zvolen prasopes.

Využití kočkodlaka v ozbrojených silách[editovat | editovat zdroj]

Podle posledních nepotvrzených zpráv se intenzivně chovem kočkodlaka zabývají experti MOA. Cíle jejich snažení nejsou známy. Velitel MOA zodpovědný za výzkum kočkodlaků v oboru vojenství je Karel Lobotóm.

Obrázky[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]