Hlavatec řiťozubý

Z Necyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tvor ulovený pracovníkem firmy Sony je s největší pravděpodobností hlavatec. Sony music to ústy Petra Jandáka popírá
Nebezpečný živočich

Hlavatec řiťozubý (Caputitis rectodensus) je dalším důkazem neuvážených zásahů člověka do přírody. Tento živočich byl uměle vytvořen sovětskými vědci v přísně tajném vojenském výzkumném ústavu Prdelsk 11. Původně šlo o to, vytvořit nenápadného tvora k ničení živé síly nepřítele na bázi medvěda, pavouka, tygra a chameleona. Něco se však při pokusech pokazilo a výsledek dopadl tak, jak dopadl.

Popis hlavatce[editovat | editovat zdroj]

Tvor má válcovité tělo asi jeden metr v průměru, vpředu plochou větší hlavu, opatřenou dvěma páry očí na stopkách, jeden pár očí vidí dozadu. Tělo je porostlé chumáčovitou srstí, připomínající suchou trávu. Velké uši mu umožňují dokonalé slyšení. Velká plochá hlava je opatřena malým otvorem, připomínajícím píšťalku na konvici na čaj. Má osm nohou, při čemž poslední pár je výrazně větší než zbytek a je vybaven čtyřmi chápavými prsty s přísavkami. Řitní otvor je opatřen pěti řadami ostrých zubů, které slouží k dokonalému rozmělňování potravy. Jedná se o masožravce, žere řití, vyměšuje otvorem v hlavě formou páry. Jeho fotografie je prakticky nemožné pořídit vzhledem k jeho schopnosti se maskovat, což mu umožňuje dokonale splynout s okolím.

Způsob jeho lovu je velmi zvláštní, kořist naláká mistrným napodobením hekání milenců, pak ji zahalí obláčkem zvláštního fluida. Kořist začne být zmatená, běhá v kruhu a rychle upadne. To je chvíle, kdy se na ni hlavatec vrhá a začne ji požírat výše zmíněným způsobem. K sežrání kořisti potřebuje hlavatec řiťozubý 14 až 27 minut, podle velikosti. Po oběti nezůstávají žádné stopy.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Hlavatec řiťozubý byl nezodpovědnými okupačními sovětskými vojsky zavlečen i do bývalé ČSSR někdy v osmdesátých letech minulého století, naštěstí pouze ve dvou exemplářích. Jeden z nich byl rozjet na kaši tankem ve VVP Libavá, druhý se však dodnes pohybuje v Praze na Petříně, kde požírá pražské šmíráky. Dlouho to již ale trvat nebude, jediná pražská samička by se musela zkřížit s Pražákem, čímž by vznikl podřadný potomek. Pavel Bém se snaží zachránit tento živočišný druh pro Prahu, proto se nedávno vydal do Himalájí hledat jí samečka. Jeho čin však zůstal nepochopen masmédii a tím pádem i veřejností.