Čufta dalmátská
Čufta dalmátská (Chuftia Dalmatica) je jediný v Evropě žijící druh čufty. Jako všichni ostatní čuftovití je zástupcem řádu Hlodavci. Na rozdíl od jeho v Asii žijící příbuzné čufty kološvárské je to hlodavec velmi čiperný.
Popis[editovat | editovat zdroj]
- Velikost: Za život může dosáhnout délky až 15 cm, ale běžně se pohybuje v rozmezí 8-12 cm.
- Váha: 100-300 gramů
- Má hustou srst různých odstínů šedé barvy
- Ocas srstí pokrytý není a měří okolo 8 cm
Způsob života[editovat | editovat zdroj]
Čufta je denní zvíře. Žije v koloniích, vyhrabává si podzemní nory (nory pro zimní spánek jsou mnohem hlubší než nory sloužící pouze coby úkryt). V koloniích si jedna z čuft vždy převezme hlídku a upozorňuje na případná nebezpečí charakteristickými čuftavými zvuky. Všechny čufty pak velmi rychle zmizí v norách, takže je velmi těžké čufty ve volné přírodě pozorovat. Nory čuft se snažilo prozkoumat a popsat více badatelů, nejúspěšnější v průzkumu nor byl norský hlubinný badatel Henrik Ibsen, který své poznatky zveřejnil už roku 1879 ve svém stěžejním díle Nora.
Čufta není výhradním býložravcem, ale převážnou část její potravy tvoří strava rostlinná. Živí se semeny, zelenými částmi rostlin a kořínky. Výjimečně může konzumovat i malé bezobratlé živočichy. Přes zimu čufta hibernuje (délka zimního spánku závisí na vnější teplotě, stáří i pohlaví jedince). Čufta si na zimu nedělá zásoby obilí, ale zásoby tuku.
Je to původně stepní živočich. Můžeme ho spatřit na polích, nebo na travnatých plochách. Čufty dávají přednost lokalitám s trávou vysokou, preferuje proto travinu druhu Cannabis Indica var. Skunk, na jejíž pevné stvoly dokáži velmi obratně vyšplhat a ze kterých mají dobrý výhled do okolí (z toho vyplývají jejich časté výlety do výšin).
Dospělá čuftice rodí 5-8 mláďat na začátku léta (červen). Mláďata jsou zprvu bílá a slepá. Již po měsíci opouštějí noru a po dvou až třech měsících jsou už plně samostatná. Do zimního spánku upadají o několik týdnů později než dospělí jedinci z důvodu jejich mladické rozvernosti a dalšímu doplňování tukových reserv před zimou.
Rozšíření[editovat | editovat zdroj]
Česká republika: V přírodě se vyskytují jen na několika místech. Jsou známy výskyty kolonií na Opavsku, Bruntálsku a Vítkovsku.
Ve světě jsou pak rozšířené příbuzné druhy Čufta kološvárská a Čufta horská (Asie), Čufta královská (Afrika) a konečně nejrozvinutější druh Čufta Mikešova, žijící tam, kde se ji zrovna zachce.
Chov na farmách[editovat | editovat zdroj]
Čufty se ve velkochovech na farmách chovají pouze v Česku. Důvodem je to, že Češi jsou jako jediný národ na světě schopni čuftí maso bez problémů pozřít. Čuftí farmy se vyskytují nejčastěji na severovýchodě naší země. Ochránci zvířat ostře bojují proti tomuto způsobu chovu čuft na maso. Často se při tom odvolávají na listinu základních zvířecích práv a svobod, která je podle jejich názoru porušována nezvířecím zacházením se zvířaty. Čufty jsou zavírány do malých klecí po stovkách, nemají vůbec žádný životní prostor a dokonce jim nedávno zrušili rozdělení samčích a samičích toalet, což vyvolalo zejména v řadách ženských aktivistek nemalé pobouření. Čufty jsou z toho totálně vystresované, což vede k jejich sebepoškozování a hlavně absolutní ztrátě chuti jejich masa. Proto je často čuftí maso nahrazováno levnějším, leč chutnějším masem potkaním.
Chovné čufty jsou obvykle vykrmovány směsí uhličitanu či sulfidu amonného a žemlovky, po které děsně rychle vyrostou. Jejich jatečné zpracování je prováděno metodou masakrování. Čufty jsou po vykrmení staženy z kůže, následně ty, které stále ještě přežívají jsou usmrceny tupým tupcem tupou ranou tupým předmětem (nejčastěji vařečkou), čuftí mrtvolky rozšmelcovány na maděru, vzniklá krvavá břečka je pak doplněna směsí koření neznámého, leč krajně podezřelého složení, slisována do válečků a tyto poslány ve formě polotovarů do restauračních zařízení. Čuftí kožky i se srstí se také používají ve formě vláknitého recyklátu v hudebním průmyslu, typicky pro výrobu strun čufťouslí.
Masakrování čuft je spolky typu Hnutí pro život nahlíženo velice nelibě. Z těchto důvodů vznikla Liga za Ochranu Čuftích Práv (LOČP), která dokonce vyhlásila Den boje proti týrání čufet. Ten byl stanoven na 18. ledna.
 Maso a Jeho náhražky:
|
BooCZech • Čufta dalmátská • Drůbeží separát • Guláš • Houby • Játra • Klobása • Knedlík • Konzervy pro domácí mazlíčky • Kuřecí párky • Maso • Nudle • Národní párky • Piča • Psíčková • Salám • Sejry • Sůl • Šedý plátek • Škvarky • Tlustý z ježka • Uherský salám • Vejce • Zítr • Zpracování masa |
 Ovoce a zelenina:
|
|
 Pečivo a lahůdky:
|
Bon Pari • Bonbón • Cookies • Cukr • Čokoláda • Gumoví medvídci • Chleba • Krámy • Med • Perník • Pizza • Rohlík • Šokoláda • Turecký med • Vlašský salát |
 Vaření a nevaření:
|
Babicovy Dobroty • Citronová Mattonka • Dieta • Eurest • Hostivař • Instantní polévka • Jaho • Jídlo • Kečup • Kekel • Kokotový olej • Kuchařka • Kuchařka základních pokrmů • Lebková kuchyně • Láďa Hruška • Lečo • Marmeláda • Oběd školní • Obžerství • Polopenze • Polské potraviny • Potravní selekce • Prostřevo • Remoska • Seznam koření • Táborová žrádelna pracovního tábora Prdel • Zdeněk Pohlreich • UHO • Vařené větve • Vaření • Vitana |