Liška klackovitá
| Liška klackovitá | ||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
 Typický jedinec Lišky klackovité. Dle postavení ocasu se jedná o dospělého samce.
| ||||||||||||||
|
| ||||||||||||||
| Vědecká klasifikace | ||||||||||||||
| ||||||||||||||
| vulpes klackae |
Liška klackovitá, chodským nářečím Liška rovnokončetinovitá, je poddruh lišky bezocasé, od níž se liší převážně přítomností ocasu.
Charakteristika[editovat | editovat zdroj]
Liška klackovitá se vyznačuje klackovitým vzhledem a také klackovitým chováním. Chová se prostě jako klacek a podle toho ji lze velmi snadno odlišit od ostatních druhů lišek. Například od druhu Pavel Liška je k rozeznání na první pohled. S liškou polární má společnou jen bílou náprsenku, která je významným evolučním znakem. Náprsenka slouží k lepšímu zamíření lovců a tudíž k minimalizaci divokého olova v krajině. Liška klackovitá se pohybuje klátivou chůzí podobně jako puberťák, ale zpravidla při tom nepije energetické nápoje a nevapuje. Je prokázáno, že by ráda, ale má poněkud toporný úchop a nemá vratiprst.
Samec dorůstá zhruba metrové délky (měřeno od špičky čumáčku až po špičku ocásku). Samička je zpravidla o kousek menší, ale v období březosti je mnohem širší. Na samce nemá březost vliv. Samec se na výchově malých klacíků nikterak nepodílí, pouze zevluje opodál a sem tam přinese čerstvě ulovený kus dřeva, protože se té staré větve bojí. Po odstavení mláďat probíhá zpravidla pokus o nové páření a zpravidla neúspěšně - samec je oškubán a vyhnán bez nároku na polovinu nory. Mláďata se zhruba po několika letech plně osamostatňují a hledají si vlastní loviště.
Výskyt a využití[editovat | editovat zdroj]
Hojně rozšířená je zejména v lesích jižní Antarktidy a severní Afriky, kde má dostatek potravy. V civilizovanějších oblastech je téměř vyhubená, protože si ji krátkozrací domorodci berou domů do kamen na podpal. Liška klackovitá je dobrý hořák, ale má nízkou výhřevnost - okolo 450 kWh, tedy zhruba jako směsná sláma a je proto lepší topit například koksem. Pro topení v chrchelných elektrárnách je naprosto nevhodná, ale dá se použít jako páčidlo nebo zarážka pod balkonové dveře. Mezi folkově založenými lidmi je oblíbená jako dekorace zápraží nebo zdi chalupy, kde slouží jako lapač prachu a potrava molům.
Potrava[editovat | editovat zdroj]
Liška klackovitá se živí převážně ztuhlou celulózou ve formě více či méně rovných válcovitých forem, které se odborně zovou klacky. Liška je konzumuje celé, nekouše je, ale později, když uléhá ke trávení je zpětně přežvykuje. Její zažívací ústrojí je tedy velmi podobné kravskému, jen narozdíl od krávy nemá bachor, knihu, čepec a slez, ale buben, časák, hučku a hanou. Futr si přehazuje mezi hanou a časákem; k čemu slouží hučka a buben není prozatím známo. Existují domněnky[zdroj?], že hučka slouží k odstranění borky a buben k říhání, ale toto není spolehlivě doloženo. Exkrementy se nepodařilo zatím nalézt a tak se předpokládá, že liška využije futr beze zbytku. Řitní otvor tak patrně slouží jen k produkci plynů, pomocí jejichž emisí probíhají námluvy a značení teritoria.
Lov[editovat | editovat zdroj]
Lišky klackovité lidstvo loví kvůli kožešině a pro dekorační účely. Tradiční lov probíhá tak, že si lovec lišku vyhlídne v místě výskytu klacků a se řevem a sekerou ruce utíká směrem k lišce. Ona instintivně znehybní a simuluje klacek, což je obranné minikry. Bohužel, liška si v průběhu staletí nevyvinula schopnost měnit barvu, jako např. chameleon. Umí jen ustrnout v pohybu, což stačilo na dravé dinosaury, ale dnes je to již k ničemu. Ustrnutí se označuje mezi lovci jako strn či zcep, když liška stihne úlekem i natáhnout brka. Ztuhlá liška se poté kácí, až létají třísky a následně štosuje k ostatním liškám do nůše či věrtele, to podle toho, jestli jste echt folklór nebo normální.
Pro zjevnou nelidskost je tento krajový zvyk na seznamu zvláště zábavných kulturních památek FUNESCO a zhusta proti němu vystupují polonahé členky sdružení PETA, což je okulibá záležitost.
Tipy na lov:[editovat | editovat zdroj]
- Vyčkejte až začne žrát. Existuje totiž pravděpodobnost, (i když je hodně malá, protože má Liška Klackovitá hodně klackovité vidění) že vás zaznamená a zvolí možnost útěku (což je taky velmi nepravděpodobné, protože je rychlá jako klacek).
- Nepřikovávejte ji k dřevu, (jako na obrázku) protože to dřevo může sníst a zdrhnout.