Veš
| Veš nelidská | ||||||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
 Pediculus ahumanus decapitans
| ||||||||||||||||||||
| Vědecká klasifikace | ||||||||||||||||||||
|
Veš jako všepronikající fenomen[editovat | editovat zdroj]
Veš je stálým a věrným průvodcem lidstva. Člověk je s ní v důvěrné koexistenci po většinu svého života; zpočátku má vši dětské, ku konci pak má vši dědské. Mezitím se s ní setkává v podobě vši pubické, pak i ve formě vši šatní, A za pěknou veš, či přímo za všiváka, pak může označit i mnoho z těch lidí, které má tu čest na své pouti životní potkat.
Leč životní pouť jeho může být i osudově přervána. Může to způsobit i fatální setkání s mimořádně dravou vší nelidskou.
Veš nelidská[editovat | editovat zdroj]
Tento obří druh vši, dosahující v dospělosti až velikosti kočky Schrödingerovy, je extrémně nebezpečný. Jedná se o mimořádně rychlé, vražedně útočné, krvelačné monstrum, které se, po bleskurychlém zakousnutí do své oběti, svými dlouze drápatými končetinami drží vší silou, zatímco jeho čelisti, až příliš podobné drásavému čelu razicího štítu tunelářského, se nezadržitelně prohlodávají do jejího nitra.
Je li souhrou zlých náhod cílem tohoto monstra člověk, pak tato veš nelidská zásadně útočí na krk své oběti. Jakmile se dostane ke krčním tepnám, začne tato naprosto nelidská veš divoce, chlemtavě ssssát, přičemž se její objem během pouhých několika málo minut zvětší do rozměru pořádně macatého demižonu. Plně vycucaná oběť její nenasytné dravosti pak zůstane bez života, splasklá jak prázdný žok. Nedosti ovšem na tom; zubaté čelisti vši nelidské se jako bezcitný vrták prohlodávají dál a dál, ve snaze vycucat veškeré snad ještě zbývající zbytky krve, v bezvládném těle oběti se nacházející. Výsledkem pak je úplné přežužlání krku oběti, takže po necelé čtvrthodině na místě tragedie zůstává už jen splasklé tělo bez hlavičky a hlavička bez tělíčka, kdy odžužlaná hlava se bezmocně válí opodál, maje ve svých nehybných, doširoka otevřených očích patrné přímo nekonečné hlubiny děsu a hrůzy. Toto pravidelné odhryzání hlavy oběti je i důvod, proč latinské jméno této obří vši je Pediculus ahumanus decapitans.
Vší síla[editovat | editovat zdroj]
„Vší silou jsem ten zaseklý bazmek páčil ven, celou tu dobou trna, abych jej nakonec přervaným či zlomeným neučinil“
- Kapitán Nemo při popisu jedné z nouzových oprav dlouhým provozem své už značně zvetšelé ponorky Nautilus
Podobných citátů lze nalézt v historii lidské hafo přímo nezměrné. Veškerenstvo haf oněch ukazuje na jediné; vší síla je rovnomocná té nejvyšší síle, kterou dokážeme s maximálním úsilím vynaložit, a ještě bývá o nezanedbatelný čuc větší. To jen podtrhuje, jak velkou sílu je sto taková řádně nabušená veš předvést. Pokud se totiž veš své oběti drží vší silou, často se jí ani vší silou nepodaří odstranit.
Líná jako veš[editovat | editovat zdroj]
Dobře si všimněte, jak málo chlupů má na sobě kterákoliv recentní veš. To je dáno tím, že někdejší veš chlupatice své osrstění postupně ztratila procesem, zvaným línání. Proto když dívka či žena postupně pelichá, říká se o ní: "Líná jako veš".
Všímavost[editovat | editovat zdroj]
Věčně hladová veš nelidská neustále bystře pátrá ve svém okolí po vhodné kořisti a jejím velecitlivým smyslům neunikne ani ta nejmenší příležitost; i nejmenší maličkosti jí zaujmou. Této charakteristické vší vlastnosti se začalo říkat všímavost (staženina ze slov vší jímavost), a tento pojem posléze zobecněl a rozšířil se i na populaci lidskou. Je ostatně pozoruhodné, kolik pojmů mluvy lidské má v sobě nějakou tu veš zabudovanou.
Veškerenstvo[editovat | editovat zdroj]
Tak často bylo cokoliv, co lidi obklopovalo, poměřováno právě s onou vší (všivej svět, všivá práce, ty všiváku jeden, ta hnusná všivárna...), až to všeobecné zavšivení bylo nakonec vztaženo na celý ten všivý svět, (v řeči starobylé veš-mir), tedy vešmír. Protože slovo to časem lidem začalo připadat tak trochu ušišlané a špinavě upatlané (byl v něm ten šmír), transformovalo se postupně do podoby dnešní, čímž počat byl vesmír coby pojem, zahrnující veškerenstvo vůkol nás jsoucí. Nakolik i vesmír dál zůstává zavšivený, to nechť je na posouzení jednoho každého šoudruha.
Se vší úctou[editovat | editovat zdroj]
Jak často nejrůznější korespondence končí touto téměř již vyprázdněnou frází... A nikoho dnes už nenapadne, že základem byla kdys právě zdvořilost, se kterou se čerstvě přibyvší veš dotázala svého hostitele, zda a kde si může trochu cucnout.
O tempora, o mores...
Vši dnešní se už nějakými okolky nezdržují a jdou rovnou na věc. I zde se názorně ukazuje celkové zhrubnutí společnosti. Veš se vší svou vlezlostí vleze do vlasů i do kožíšku (veš pubická, Phtirus pubis, čili muňka), nikoho se neptá, a rovnou si jde cvaknout z hostitelovy nabídky. To, zcela pochopitelně, vyvolává u hostitele hostilitu, vůči hostu nežádoucímu zaměřenou. A tak, kromě tradičních všiváčků, nastupuje proti vším bezohledný boj chemický, se vší rozhodností a se všemi dostupnými prostředky; od petroleje, přes všemožné difusily, až, v nouzi nejvyšší, po novičok. Bojové ztráty jsou pak, zcela pochopitelně, na obou stranách.
Ale taková už je válka...
Se vší mravopočestností[editovat | editovat zdroj]
Akt lásky a plození probíhá u vší s takovou mírou cudnosti a mravopočestnosti, že mu ani ten nejprudérnější zastánce mravnosti sotva co může vytknout. Pokud by stejně nezastřeně byl zachycen obdobný akt lásky lidské, bylo by takové zobrazení za mohutných výkřiků Fuj! a podobných rázně smeteno coby pohoršlivá pornografie do propastí pekelných. Že aby jako nenarušovalo mravní vývoj dosud "čisté, nevinné a nezkažené mladé populace"... inu lidé jsou různí, a občas i pěkně... inu různí.
Koukněte se proto,
jak to dělaj vešky,
a chraňte si dobře
před nimi své plešky!
