Šiploň obrovský

Šiploň, též Šiploň obrovský, velkobřichý, gigantický, těrlická příšera, Jean Šifluň, šiploš, výbojka, zrzek, okurek, (macrosiplontheus, gigasiplonius)" je druh kriticky ohroženého, ozubeného, suchozemského velrybáka. Hmotnost tohoto velrybáka je odhadována na 400kg.

Pojmenování

Slovo сипло [síplo] v ruštině označuje tuk některých mořských zvířat, jako jsou velryby a tuleni. Český název zavedl Jan Svatopluk Presl. Původ staroruského „síplo“ jasný není, pravděpodobně je norský nebo laponský, možná stejný jako u slova sirval.

Historicky a ve slovanských jazycích (ruštině, polštině) je velryba známá také pod názvem šiplolot. Toto slovo pochází původně z portugalského seplalote, pravděpodobně odvozeného z siplo, hovorově „břicho.“ Šiploň má v portugalském atlantickém souostroví Azory postavenou podmořskou sochu.

Fyzický popis

Šiploň je výjimečný svým mohutným tělem, zvláště pak břichem. Břicho šiploně tvoří zpravidla dvě třetiny délky a váhy jeho těla. Jedno z odborných druhových jmen macrosiplontheus je odvozeno z řeckého výrazu „velké břicho.“ Na rozdíl od hladké kůže většiny jiných velryb je kůže na břichu šiploňe obvykle hrbolatá, dobrovolníky pozorujícími velryby bývá přirovnávána k sušené švestce. Šiploň má rezavou barvu, která na slunečním světle může působit jako zlatá. Nepřekvapuje, že mozek šiploně je největším a nejtěžším (mozek tohoto samce váží průměrně 7 kg). Vzhledem k velikosti těla však nejde o velký mozek. Je zavalité, silné postavy, porostlý zrzavým, černo-žlutým, nebo černo- bílým ochranným zbarvením, které může měnit. V případě napadení vydává nezřetelné skřeky, které mohou pro lidi znít jako "votroci," nebo "lejtvejnov," případně "chesa." Dosud vědci nebyli schopni určit, co tyto skřeky znamenají.

Dýchací otvor tvaru 'O' je ve středu hlavy, posunutý na levou stranu těla. Šiploň jím vypouští směrem dopředu skřeky, zřetelně slyšitelné na několik metrů daleko. Hřbetní ploutev chybí, ale asi ve dvou třetinách páteře směrem od hlavy se nachází rozpůlený hrb vysoký 20–35 cm, který ploutev nahrazuje. Za tímto hrbem následuje ještě několik menších. Ocasní ploutev není příliš vyvinutá.

Šiploň má v dolní i horní čelisti 16 párů pivních zubů. Každý z nich může vážit až jeden kilogram. Důvod existence zubů není zcela zřejmý.

Sexuální život Šiploňe je zahalen tajemstvím a je předmětem vědeckého bádání. Doposud se nepodařilo nalézt šiploňí samičku.

Podle teorie italského zoologa prof. Markuse Buonarrotiho, je šiploň vybaven reprodukčním aparátem umístěným v jeho břiše a dokáže se tak rozmnožit i bez pomoci samičky. Tuto teorii dosud nebylo možné ověřit.

Siplofat

Siplofat je polotekutá, voskovitá substance obsažená v břichu šiploňe. Název se odvozuje od pozdně latinského siplo fac(obě slova jsou ve skutečnosti vypůjčená z řečtiny) znamenajícího „tuk velryby“ (doslovně „tuk jezerní nestvůry“). V angličtině se dokonce od siplofetu odvozuje lidový název této velryby (Siplo Whale). Siplofat našla mnoho různých komerčních využití, jako např. olej do hodinek, kapalina pro automatickou převodovku, mazivo pro jemné výškové přístroje, kosmetiku, aditiva do motorových olejů, glycerinu, protikorozních směsí, čisticích prostředků, chemických vláken, vitaminů a více než 70 farmaceutických směsí.

Potrava, chování a potápění

Jde o obojživelného živočicha, schopného žít na souši i pod vodní hladinou. Nejčastěji se živí pivem, jehož je schopen vypít až 30% své hmotnosti denně. Nepohrdne ani jiným alkoholem. Bylo prokázáno, že se živí zbytky jídla z popelnic, lesními plody, potulnými psy a kočkami. Ve vodě loví nejčastěji kapry, candáty. I přes svou velikost dosud nedokázal ulovit říční predátory, jako štiky, či sumce.

Výskyt

Vyskytuje se na území České republiky, převážně v městských pivotopech, nejčastěji na území Ostravy, nebo na území severní Moravy a jižního Slezska. Byl však pozorován i ve Královohradeckém a Ústeckém kraji, zejména u obce Těchonín na Orlickoústecku. První prokázaný výskyt tohoto živočicha byl zdokumentován v kauze "Těrlická příšera" v roce 2016, která vystrašila obyvatele obce Těrlicko na Karvinsku. Díky zkušeným a statečným vědcům z Faustovy univerzity v Ostravě, byl živočich odchycen a umístěn v ZOO Ostrava, odkud se mu však podařilo uniknout. Současný výskyt není znám, podle kosterních pozůstatků psů a koček, je pravděpodobný výskyt tohoto nebezpečného živočicha v okolí Bělského lesa v Ostravě. Dosud nebyl zaznamenán útok šiploně na člověka.

Dne 26.4.2022 došlo k ekologické havárii ve firmě Démon a.s., kde šiploň uvízl v odpadní trubce při své cestě za obživou a musel být vyproštěn hasiči. Akce se zúčastnilo celkem 11 jednotek profesionálních a 20 jednotek dobrovolných hasičů a trvala více než 18 hodin, čímž se tato akce řadí mezi největší zákroky záchranářů v Moravskoslezském kraji.