Velbloud
| Velbloud | ||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
 Velbloud jednohrbý.
| ||||||||||||||
| Vědecká klasifikace | ||||||||||||||
|
Velbloud, hornouhersky ťava dva razy hrbatá, německy Achtung, Kamele!, pražsky vembloud, latinsky camelus, je terénní plavidlo pro pohyb v poušti. Proto se mu též někdy říká Koráb pouště.
Etymologie[editovat | editovat zdroj]
Český název živočicha "velbloud", pochází (poměrně předpokládatelně) ze spojení slov velký a bloud, což ve staroslověnštině znamená hloupý. Souvisí to totiž s tím, jak dávná česká, moravská, slezská a putovní obec zvířata vnímala. První velbloudi, migrující na léto do chladnějších krajů na naše území došli zcela omylem, odchýlením se ze zaběhnuté trasy. Na našince nebyli evolučně připraveni a na typicky český přístup - žije to, sežeru to - reagovali zcepeněním. Což z nich činilo snadnou kořist a svíčkovou na smetaně.
Popis[editovat | editovat zdroj]
Velbloud provází lidstvo odnepaměti, hlavně proto, že je pomalý a líný jako somrák na hlaváku ve stověžaté matičce. Oplývá čtyřmi končetinami, ocasem, hlavou, chlupatým kýlem a srandovními výrustky na zádech, kterým se říká hrby [1]. Hrbů může být jeden až dva, to podle druhu a taky podle toho, co je to za velblouda.
V hrbu (či hrbech) si velbloud vozí Dihydrogenmonoxid v rosolovitém stavu a ten mu slouží jako palivo při dlouhých procházkách, velbloud je poháněn rozkladem dihydrogenmonoxidu na elementární vodík a kyslík, čímž naplňuje i dnes veškeré emisní normy. Hrb je bohatě porostlý chlupy kvůli tepelné izolaci, protože velbloud umí rychle utíkat a jak všichni víme, vítr chladí. Zmrznutí dihydrogenmonoxidu by bylo pro velblouda fatální, protože led by ucpal filtr a velbloud by začal škytat. Škytáním by došlo k natřásání neseného turisty a ten by celý zážitek u cestovní kanceláře reklamoval a velbloud by se odebral do salámu [2].
Velbloud má velké smutné oči, protože většina velbloudů je vykastrovaná, aby nedivočeli a neobtěžovali turistky, čímž by konkurovali velbloudovodičům, což jsou úplně normální nadržení chlapi, jen jsou zamotaný v prostěradle jako Křemílek a Vochomůrka a šmajdají celou cestu vedle velblouda v kristuskách. Velbloudi jsou klidní, rozvážní, srovnaní se svým údělem a nebojí se prakticky ničeho. Plaší se pouze při pohledu na dvě cihly.
Nejnápadnější na velbloudovi je smrad, takže jej není problém identifikovat ani potmě se zavřenýma očima. Což je dobře, protože v pouštích je nedostatek pouličních lamp a našinec by mohl být při srážce s velbloudem polekán, znečistil by si oděv a neslušelo by mu to.
Velbloudy známe dva druhy:
- Jednohrbý (lat. Camelus unohrbus) - Dromedár
- Dvouhrbý (lat. Camelus duohrbus) - Drabař
Dromedár, tedy jedohrbý velbloud, je málo používaný model, prakticky nový kus. Něco jako ta Škoda Felicia po tom důchodci z Německa, jak s ní jezdil jen na krchov dvakrát za rok, poctivě to garážoval a servisoval a my jsme to koupili v Áčkách za super cenu, abychom na tom mohli udělat komplet repas motoru, vyměnit tlumiče, brzdové destičky, nechat to vyrovnat na stolici a utřít zpětné zrcátko, protože se ten verk málem rozpadnul už při druhé jízdě.
Když dromedár odnosí dostatek amerických či evropských turistů je upgradeován na drabaře, protože má už prosedlý hrb tak, že vypadá jako dva. Dvouhrbý model je mnohem pohodlnější, protože turista se mezi ně zapasuje a nemusí již balancovat dopředu a dozadu, ale jen do stran, což je jednodušší a dá se to řešit čtyřbodovým pásem. Přední hrb slouží též jako airbag pro případ srážky s jiným velbloudem nebo podobnou smradlavou věcí. Zadní hrb slouží jako pohodlné operátko a zdroj svrabu.
Život velbloudů známe hlavně z naučných dokumentů. Jmenujme například obsáhlou pudlikaci Lawrence z Arábie, kde hlavní hrdina "ješte té noci vyrazil z bran Džiddy se skupinou několika beduínů na svou první cestu napříč Arábií. Nikdy předtím neseděl na velbloudu a celé tři dny protrpěl v bolestech.", z čehož se dá usuzovat, že velbloud, coby vozidlo, nemá ještě úplně vychytané pérování a na poušti vymete kdejaký výmol. Pravděpodobně není ani vybaven klimatizací a tak je možné, že nebohý Lawrence chytil k tomu velbloudovi i vlka.
Využití[editovat | editovat zdroj]
Velbloud se využívá hlavně ke sportu. Velbloud je totiž dobrý běžec a proto se v bohatých zemích pořádají velbloudí závody. V těch zemích, které si to mohou dovolit, pak i závody do vrchu. Podobně jako u koní, i zde byli preferování žokeji malého vzrůstu, kteří byli následně nahrazeni dětmi a v poslední době roboty. Úkolem žokeje bylo toliko bičování velblouda, protože ten krám se beztak nedá řídit a dělá si co chce a to robot zvládne levou zadní.
Velblouda je možno používat též jako nosiče, což se doopravdy dělá. Velbloud umí nést nejen turistu, ale například i stavební materiál, k čemuž sloužil zejména dnes již vyhynulý druh camelus pyramidis. Podle dochovaných plánků byl dobře stavěný jedinec odnést i metrák slisovaného písku, ze kterého se postavily ty legrační špičaté boudy v údolí Nilu. V dnešní době nosí převážně turisty, což je srovnatelné, akorát to víc mluví.
V arabských zemích se velbloudi používají i ve vojenství a to jako nosiče, tahače a pohyblivé rozhledny, protože velbloud je vysoké zviřátko. Spoléhá se zejména na komický efekt, protože smějící se nepřítel není schopen přesné střelby a je spolehlivě lokalizován akusticky. Velbloud má taky pískovou barvu, takže na písku není vidět a ušetří se nemalý peníz za kamufláž.
Oproti tomu se v západních zemích využívá velbloud zejména pro jeho paznehty (americky camel toe), které si pubescentní instagramové modelky vkládají do rozkroku za účelem nalákání koituchtivých samečků sypajících chechtáky. My to nesoudíme, jsou lidé, kteří vyučují matematiku a taky si z nich neděláme špumprnákle.