Pudlování
Tento článek je velice, velice smutný
Tento článek je velice smutný, kéž by nebyl tak smutný… Jestli nechcete být smutní, nečtěte jej, jinak budete smutní. Jestli se přesto rozhodnete jej přečíst, ujistěte se, že poblíž nejsou roztomilá zvířátka, která by se rozesmutněla, kdyby vás viděla tak smutné.
Pudlování je původní proces přeměny litiny v ocel. Spočívá ve vsazení pudla do roztavené litiny. Pudl pak vrtěním svého chundelatého ocasu a končetin litinu rozmíchá na správnou konzistenci a spálí přebytečný uhlík. Tento způsob výroby vynalezl Angličan Henry Cort v roce 1783. Vymyslel také zastříhávání pudlí srsti do tvaru, který odpovídá tvaru pudlovací pece. Poněkud méně úspěšný byl v šlechtění dostatečně ohnivzdorných pudlů. Pudlové většinou v roztaveném železe příliš dlouho nevydrželi, takže proces nebyl ekonomicky příliš efektivní. Také se s největší pravděpodobností jednalo o týrání zvířat, což však v 18. ani v 19. století nikoho nezajímalo.
Významný pokrok v této oblasti však učinili sovětští hutníci. Vymysleli tzv. pudlování za studena. Živý pudl je vypuštěn do místnosti naplněné prachem z rozdrceného železa. Ten se pudlovi usazuje v srsti a zde vzniká ocel. Tím se také ušetřilo velké množství uhlí. I tento proces má své nevýhody. Vzniklá ocel je totiž v prášku. Pokud bychom chtěli z takovéto oceli vyrobit ingot, museli bychom ho rozpustit ve vodě a vařit, jenže ouha, ocelový prášek je ve vodě nerozpustný. Proto sovětští hutníci místo toho začali připravovat ocel kalením, ale to je již jiná kapitola.
Literatura:
- Jules Verne, Ocelové město
- Jádro pudla [1]