Křemík
Křemík německy Silizium, britsky silicon, je Ludvíkem IV. mezi chemickými látkami, jehož význam lidstvo ještě zdaleka nedokázalo docenit. Má chemickou značku Si, což je příjmení aktuálního prezidenta Číny v přepisu z rozsypaného čaje do písmenek pro normální lidi. Ve staročeské alchymii měl značku Pz, jako Pazourník, od čehož se ustoupilo zhruba v době, kdy Češi namísto chlupatých pěstních klínů začali preferovat velká prsa.
Chemické vlastnosti[editovat | editovat zdroj]
Přestože se křemík tváří jako kov, patří mezi polometalisty, protože zvládá poslouchat i Dechno a liturgický hip hop. Obvykle ho teda v džísce neuvidíte, což nevadí, protože pohled na metalisty je mentálně stejně náročný, jako přímý přenos z parlamentu. Křemík je jen polovodič, protože nikdy nedodělal řidičák a tak může vodit osla nebo měkoně jen společně s jiným prvkem.
Co se týče jeho schopnosti doprovázet mluno - křemík tak činí neochotně a pouze s patřičným napětím a proto se obvykle po vyčištění pomocí kladiva rozmlátí na děsně tenké placky, co se potom nařežou a pomocí temné magie nacpou do počítačů nebo mobilů, kde tvoří jedničky a nuly a díky tomu se vám ukazují informace v tomto článku. Křemík v přenosných abakusech poté vyrábí z dodávaného mluna teplo, což šetří náklady na topení a vyrábí to elektrosmog.
Křemík se dá roztavit, čímž se stane prostupný pro světlan a dají se z něj pak udělat různé užitečné věci. Například skleněné flašky nebo pivní půllitry. Přes půllitry se potom dá koukat na svět mnohem snadněji, věci okolo jsou mnohem krásnější a snesitelnější a také mnohem lépe porozumíme ostatním lidem i bez použití tlumočníka. Z obsahu několika půllitrů se dá vyrobit celkem slušné okno, přes které pak můžete koukat ven, jak tam svítí sluníčko a sousedův vlčák vám zase sere do růží hned vedle bazénu, to bude mít bába radost.
Z den půllitrů se potom brusem vyrábí i brýle, které nám umožňují si více užít letní posedávání před internátem místní zdrávky. Když jsou brýle zatmavené a dokážete neslintat, můžete tam sedět i mnohem déle, jakože třeba krmíte holuby. Křemík má tedy výrazně estetickou a společenskou funkci a je pro současný moderní plnohodnotný život seniorů prakticky nepostradatelný.
Málo známá je schopnost křemíku absorbovat oheň, které je možné ve formě jisker poté třískáním o sebe zase uvolnit například do rákosí nebo suchých větviček. Toto tajné učení se předává ústní formou v tajných společenstvích - jmenujme například Ilumináty nebo Skaut, kde probíhá též skupinový nácvik uvolňování ohně zpravidla v lese, což je přísně zakázáno a fořti to dost neradi vidí stejně jako čtyřkolkáře. Když je surový křemík, například ve formě křemene, vržen již do existujícího ohně, dojde po chvíli k přesycení křemíku a jeho explozi. Což je velmi efektní a zábavné. Tedy když u toho ohně nesedíte a tudíž vás to netrefí třeba do oka a vy nemusíte po zbytek života vypadat jako Jan Žižka z Trocnova.
Výskyt[editovat | editovat zdroj]
Křemík se těží na mnoha místech planety, zejména ve Spokojených státech v Křemíkovém údolí (en. Silicon Valley), kde je ho tolik, že je to tam hlava na hlavě a tak tam jsou vysoké daně. Velkým přírodním nalezištěm je i největší kočičí záchodek na světě - Sahara, ale obyvatelé Egypta a ostatních zemí jsou líní jak vandráci a nechtějí se těžením zabývat, protože kdysi dávno postavili s pomocí mimozemšťanů pyramidy a tudíž mají za to, že mají hotovo. Teoreticky je možné vzít větší šutry a vyrobit z nich menší šutry a pak práškovou formu křemíku, ale to už na první poslech zní děsně namáhavě i pro nás, středoevropské dříče.
U nás, v civilizovaných krajích, těžíme křemík v granulované formě z říčních den, když víříme bahno za účelem plašení ryb a ostatních vodních živočichů do sítí. Křemík se pak nazývá říčný, protože je celý hin, nebo plavený, protože nám toho půlka uplavala po proudu směrem k Drážďanům. Anebo kopaný, když jsme ho museli kopat z hloubky a pak jsme si o něj vzteky ukopli palec, jak to Sparta zase letos posrala a my roztrháme permanentku a už na ten fočus nebudem koukat ani v hospodě a kašlem na to.
Křemík je všude kolem nás - najdeme jej kolem van, v kuchyni ve formě forem na bábovku, cyklofašouni ho mají ve sprejích a stříkají si to na řetěz, aby jim šlapohyb nevrzal, starší dámy ho mají doma coby pískací hračky pro domácí mazlíčky a mladé kočky v prsních implantátech, což je vlastně jediné smysluplné využití, protože to lahodí mužskému oku. Dodávání křemíku do hrudníků dam bylo velmi populární v 90. letech minulého století, což byla krásná doba a když se podíváte třeba na Pamelu Anderson - svět byl tehdy mnohem zajímavější místo. Pro nostalgické vzpomínky klikněte na Seznam hereček a osobností s velkým poprsím.
Díky lidské činnosti a kontinuálnímu znečišťování životního prostředí najdeme křemík i v přírodě. Například se zcela běžně vyskytuje v pařezech v bílé formě, zvané Křemílek, obvykle společně s nerostem Vochomůrkou, jak tropí neplechu. Penetrace přírody křemíkem dosáhla té úrovně, že křemík najdeme v kdejakém křemenu a jiném šutru, co není uhlí nebo ropa, což jsou taky nerosty jako Vochomůrka, protože ten taky nevyrost. Odhaduje se, že až třetina, tedy 33 % neživé přírody je tvořeno křemíkem, což je jako hodně moc procent a mělo by se s tím něco dělat.
|
|