Chrastík
Chrastík, chemická značka Chk, je dalším prvkem Meresjevovy tabulky. Nachází se ve skupině obtížně zařaditelných prvků, takže je zároveň kov i nekov. Jeho existenci předpověděl již Jára Cimrman, ovšem pro zaneprázdnění jinými úkoly se již nemohl plně věnovat jeho objevení a exaktnímu popisu. S pramalým úspěchem se jej také pokusil popsat sovětský vědec Pičurin, přestože se domníval, že jej nalezl na Sibiři. Skutečný objev a popis se podařil až vědcům z Necyklopedie. Za což jim samozřejmě patří veliký dík, ale není třeba se zde zbytečně vytahovat.
Popis a vlastnosti chrastíku[edit | edit source]
Chrastík řadíme mezi kovy-nekovy. Zařazení na barevné škále je problematické, neboť se liší případ od případu, podle naleziště a denní nebo noční doby. Některé vzorky jsou přes den krásně žluťoučké, ale v noci bez osvětlení prakticky neviditelné, takže existuje určitá skupina vědátorů, kteří jej řadí mezi translutany. Této teorii se samozřejmě můžeme posmívat a můžeme ledasco naznačovat, ale občas je potřeba být ke slaboduchým kolegům schovívavý.
Zařazení mezi akustony je ovšem zcela bez debat. Chrastík je výrazně slyšet, podobně jako bor, který se přidává do pneumatik pro koně, aby se chodci přijíždějícího žebřiňáku nepolekali. Při zvýšeném tlaku a teplotě chrastík sublimuje. Tuto vlastnost sdílí se slivovicí, která se vypaří taky jen tak sama od sebe. Chrastík v plyném skupenství ochotně reaguje s jakoukoli látkou a podstatně mení její fyzikální vlastnosti. Obyčejně např. zvyšuje odolnost tvrdíku vůči okolí.
Jak bylo řečeno, chrastík je slyšet, dochází zde ovšem k zajímavému jevu, a to, že menší kousky chrastí méně. Při pokusech (hornina obsahující chrastík byla drcena, uzavřena do pevného obalu - krabice a bylo jí třeseno) bylo prokázáno, že chrastění se mění na šustění v přímé úměře velikosti a množství kousků. Větší kusy ovšem spíše duní, a tak byla vyslovena smělá hypotéza, že doposud nezjištěným vlivy a pochody se chrastík mění na šustík nebo dokonce na duník, ale to je pouze zatím neprokázaná teorie.
Výskyt chrastíku[edit | edit source]
Chrastík se vyskytuje prakticky všude, ovšem pozor, pouze ve stopovém mnořství, např. v 1 m³ je ho pouze 1,12×10−²² kg. Jeho výskyt se však dá lehce prokázat díky jeho vlastnosti, že je slyšet. Lze jej tedy nalézt v sirkách, suchém roští, luštěninách, senu, bolavých kolenou a pod. Údajně byl nalezen v hojném množství na Sibiři, toto tvrzení je ovšem nutno brát s rezervou (co tam už toho bylo nalezeno!), u nás je to pak např. Chrastava, okr. Liberec, Chrást u Plzně, Chrast u Chrudimi a na dalších místech, ovšem jak již bylo zdůrazněno pouze ve stopových množstvích. Objevila se také hypotéza, že byl nalezen ve Venezuele v jisté hornině pojmenované chrastelit, ale to jsou zatím jen nepotvrzené doměnky.
Použití chrastíku[edit | edit source]
Chrastík používají některé automobilky v okolí Mladé Boleslavi ke zpevňování kritických součástek vozů. Automobily získají skvělé mechanické vlastnosti, bohužel však chrastík dává o sobě vědět tím, že za jízdy chrastí, což je jeho základní vlastnost. Chrastění má proměnlivou polohu a frekvenci. Obvyklý je vyšší tón od levého zpětného zrcátka a hlubší chraplání z okolí řadicí páky. Pokud se chrastění ozývá z levých zadních dveří, není příčinou chrastík a vědecký tým Necyklopedie má zde volný prostor k zahájení seriózního výzkumu.
Závěr[edit | edit source]
Využití chrastíku je zatím spíše samovolné. Pro lidstvo je ambivalentní - někdy pomáhá, jindy škodí, a tak si zřejmě budeme muset počkat na rozhodnutí Evropské komise, která ho jistě zařadí do správné kategorie. Celá věc se tak z vědecké záležitosti stává záležitostí politickou a s tím již nechtějí a nebudou mít vědci z Necyklopedie rozhodně nic společného.
|
|
|