Chrastík
Chrastík je dalším prvkem Meresjevovy tabulky (kov-nekov). Jeho existenci předpověděl již Jára Cimrman, ovšem pro zaneprázdnění jinými úkoly se již nemohl plně věnovat jeho objevení a exaktnímu popisu. S pramalým úspěchem se jej také pokusil popsat sovětský vědec Pičurin, přestože se domníval, že jej nalezl na Sibiři. Skutečný objev a popis se podařil až vědcům z Necyklopedie, za což jim patří dík.
Popis a vlastnosti chrastíku[editovat | editovat zdroj]
Jak je již výše uvedeno, jedná se o kov-nekov. Jeho barva se liší případ od případu, podle naleziště, existuje ovšem velmi odvážná hypotéza, a to, že chrastík je neviditelný. Není vidět, zato je slyšet. Při zvýšení tlaku a teploty (ovšem již mírném - to nutno zdůraznit) dochází k jeho sublimaci. Chrastík v plynném skupenství se ochotně aduje s jakoukoliv látkou a podstatně mění její fyzikální vlastnosti, např. zvyšuje odolnost tvrdíku vůči okolí.
Jak bylo řečeno, chrastík je slyšet, dochází zde ovšem k zajímavému jevu, a to, že menší kousky chrastí méně. Při pokusech (hornina obsahující chrastík byla drcena, uzavřena do pevného obalu - krabice a bylo jí třeseno) bylo prokázáno, že chrastění se mění na šustění v přímé úměře velikosti a množství kousků. Větší kusy ovšem spíše duní, a tak byla vyslovena smělá hypotéza, že doposud nezjištěným vlivy a pochody se chrastík mění na šustík nebo dokonce na duník, ale to je pouze zatím neprokázaná teorie.
Výskyt chrastíku[editovat | editovat zdroj]
Chrastík se vyskytuje prakticky všude, ovšem pozor, pouze ve stopovém mnořství, např. v 1 m³ je ho pouze 1,12×10−²² kg. Jeho výskyt se však dá lehce prokázat díky jeho vlastnosti, že je slyšet. Lze jej tedy nalézt v sirkách, suchém roští, luštěninách, senu, bolavých kolenou a pod. Údajně byl nalezen v hojném množství na Sibiři, toto tvrzení je ovšem nutno brát s rezervou (co tam už toho bylo nalezeno!), u nás je to pak např. Chrastava, okr. Liberec, Chrást u Plzně, Chrast u Chrudimi a na dalších místech, ovšem jak již bylo zdůrazněno pouze ve stopových množstvích. Objevila se také hypotéza, že byl nalezen ve Venezuele v jisté hornině pojmenované chrastelit, ale to jsou zatím jen nepotvrzené doměnky.
Použití chrastíku[editovat | editovat zdroj]
Chrastík používají některé automobilky v okolí Mladé Boleslavi ke zpevňování kritických součástek vozů. Automobily získají skvělé mechanické vlastnosti, bohužel však chrastík dává o sobě vědět tím, že za jízdy chrastí, což je jeho základní vlastnost. Chrastění má proměnlivou polohu a frekvenci. Obvyklý je vyšší tón od levého zpětného zrcátka a hlubší chraplání z okolí řadicí páky. Pokud se chrastění ozývá z levých zadních dveří, není příčinou chrastík a vědecký tým Necyklopedie má zde volný prostor k zahájení seriózního výzkumu.
Závěr[editovat | editovat zdroj]
Využití chrastíku je zatím spíše samovolné. Pro lidstvo je ambivalentní - někdy pomáhá, jindy škodí, a tak si zřejmě budeme muset počkat na rozhodnutí Evropské komise, která ho jistě zařadí do správné kategorie. Celá věc se tak z vědecké záležitosti stává záležitostí politickou a s tím již nechtějí a nebudou mít vědci z Necyklopedie rozhodně nic společného.
|
|