Hořčík
Tento článek nemá nic společného s článkem Hořčice.
To je dobře, můžeš založit nejmíň další čtyři nepodobné a vzájemně je rozdělit.
Hořčík (latinsky Magnesium, německy Magnesium, anglicky Madnesium, norsky Magnesium, dánsky Magnesium, finsky Magnesium, francouzsky Magnesium, holandsky Magnesium, islandsky Magnesium, lucembursky Magnesium, maďarsky Magnezium, hornouhersky Horčík, je jedním z prvků Periodické tabulky prvků z učebnic chemie druhého stupně.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Hořčík byl znám již v dávnověku, což se pozná podle krásného zvukomalebného názvu, který používali již staří alchymisté. Vznikl totiž již v době, kdy kmeny statečných Čechů udržovaly obchodní styky toliko s Hejslováky (kteří ochotně převzali používaný název), Poláky a s Germány, kteří byli zaostalí a pravidelně nás poráželi v kopané, což ostatně činí dodnes.
Chemické vlastnosti a vliv na člověka[editovat | editovat zdroj]
Hořčíku se říká hořčík převážně proto, že je hořký, což je neobvyklé, protože se jedná o středně tvrdý stříbrolesklý kov, který vypadá trošku jako alobal. Není známo, kdo to první zkusil olizovat a ani jeho zdravotní stav. Zato je všeobecně známo, že kdo nechroupe často hořčík, trpí roztěkaností, je podrážděný, protože mu nefungují nervy a je z toho na prášky, protože jinak se mu kousne hercna. Což mu třeba přivodí infarkt a ten může skončit i smrtí či dlouhodobým pobytem na lůžku v péči rodinných příslušníků. A to je naprd život, neboť v telce dávají kulové a od sledování mobilu vás za chvíli začne bolet ruka a pořídíte si tenisový loket a depresi.
Hořčík je velmi submisivní ke kyselinám, kde se úplně rozpouští. Naopak, v případě zapálení svítí jasnou bílou barvou, přičemž emituje kvanta světlanu. Této transmutace využívali již v dřevních dobách majitelé fotoaparátů, kteří tímto nutili lidi mrknout a poté zmateně mžourat a zmateně se pohybovat. Díky tomu jsou všechny staré fotky žluté, což je estetické a hlavně to bylo zdarma a dnes se to musí složitě vyrábět na počítači, aby to vypadalo v papírovém albu hezky a vkusně.
Hořčík je poměrně hojný prvek, byť se vyskytuje převážně ve sloučeninách. Nejznámější sloučeninou je hořčice, která se spontánně vyskytuje v Kauflandu v policích v takových malých kelímcích se žlutou barvou. Uvedený prvek je zde vázán v sádle, proto jsou kelímky označeny jako plnotučné. Méně hojná je hořčice puntikatá (vulg. kremžská), ze které se vyrábí noční a denní krémy, kterými ženy pečují o svou pokožku převážně v oblasti dekoltu a ksichtu. Hořčík se z hořčice získává, stejně jako většina užitečných věcí z jiných méně užitečných věcí, destilací.
V naředěné formě je možné hořčík koupit jako dihydrogenmonoxidový nálev pod obchodním názvem Magnesia. V koncentrované formě, která je ovšem člověku nebezpečná už na pohled, pak jako Magnesia Litera.
Využití[editovat | editovat zdroj]
Hořčíku je lidu třeba. Má totiž protirakovinné [1] účinky a podporuje příčetnost. Proto by jej měly konzumovat zejména učitelky v mateřinkách, učitelky matematiky a obecně lidé pracující s divou zvěří nebo tam, kde je vyžadována zvýšená koncentace - např. táboroví vedoucí.
Hořčík se také s oblibou slívá s ostatními kovy, čímž vznikají různé jiné kovy, kterým se říká slitiny. Jmenujme si například dural, ze kterého se vyrábí lehké bicykly a těžká letadla, tyčky na stany a baseballové pálky. Slitiny hořčíku jsou univerzální a dají se použít prakticky na všechno.
Nejsmysluplnějším využitím jsou ovšem silvestrovské ohňostroje, kde hořčík dělá různé *bum* a *jů* efekty, přičemž je hořčík vidět i slyšet a tudíž o něm víme a pomáhá tak odehnat všechny ty kočky a pejsky pod postel, když už ne za humna. Psi i kočky si díky němu mohou pořídit psotník, což dá vydělat veterinářům nebo kafilerce a tím se dosahuje zvýšení HDP, od kterého se odvíjí výše důchodů a jiné dávky.
Čumni taky na…[editovat | editovat zdroj]
|
|
- ↑ I prorakovinné, bohužel. Nic není dokonalé - Karel Gott taky super zpíval, ale třeba pogo mu vysloveně nešlo.