Olovo
Tento článek se tematicky překrývá s článkem Smrt.
To je dobře, můžeš založit další čtyři podobné a vzájemně je propojit.
„Žer olovo, prasopse!“
- poslední slova jež vyslechl nebohý student od nakrklé školní kuchařky
„Měch supí, z ohně vytéká olovo, tavič nadarmo přetavuje, zlí se neodloucí.“
- Jeremiáš 6:29, chvalozpěv (sonet) na výrobu zbraní
„Chceš našít dva olověný knoflíky do vesty, Bobíku?“
- Neapolský pouliční krejčí
„Já sleduji mezinárodní situaci a podle toho buď lejeme z kulí písmenka, nebo z písmenek kule “
Olovo, česky staročesky volovo, rusky sviněc, chemická značka: Pb (lat. Plumbum) neboli plomba je těžký toxický kov, pročež se využívá k léčebným účelům jako velmi velmi silné sedativum a pro výrobu zubních výplní.
Výskyt[editovat | editovat zdroj]
Olovo se ve volné přírodě divoce vyskytuje ve formě oválných granulí s kónickou špičkou, což je u tohoto prvku specifická vlastnost. Obvykle je možné granule nalézt pečlivě uschované v měkkých tkáních obratlovců. Jedná se o prvek stěhovavý, takže je možné jej nalézt převážně tam, kde je půda dostatečně horká. Zde se pak nachází v mocných rudných žilách a to převážně v metalických obalech. S trochou štěstí je možno spatřit i macky velikosti 0.50 CAL. Nejhojnější naleziště jsou v současnosti na Blízkém východě a na východním Hornouhersku (či Předrusí).
Zelená varianta, tzv. Olivo se také nachází v olivách, díky čemuž jsou tyto dle VTN tím vůbec nejdravějším zeleninovocem ve vesmíru; hned po sprosté tykvi.
Využití[editovat | editovat zdroj]
Domácí zpracovávání olova a výroba olověných nábojů je tradičním českým vánočním zlozvykem. Olovo také skvěle slouží jako závaží do těžítek, k výrobě štítů proti radiaci, tesla paprskům a jiným podobným sci-fi světlometným hračičkám. Ve starověku se z něj vyráběly vodovody, čímž se poměrně efektivně dosahovalo snižování počtu důchodců a tím úspoře na vyplácených morgoších na penzi.
Olovo se též hojně využívalo k výrobě dětských hraček, zejména figurek vojáčků, než se přišlo na to, že ty fakani cpou všechno do kušny a zadělávají si na problémy. Proto se dnes vojáčci vyrábějí z cínu, což vypadá podobně nejen na koberci, ale také v té zaprášené krabici na půdě, kde obvykle tyto drahé hračky skončí.
Asi nejrozžšířenějším využítím olova v současné době je v rybářství. Kousky olova se společně s kůrkou chleba namotají na háček a rybář prutem zběsile švihá jako tehdy Pergnerka v pořadu Eso při vyprávění čehokoli. Cílem je se v rybníku trefit olovem rybě do Kebule [1]. Vhodně trefená ryba poté omdlí a protože ve vodě je spoustu věcí naopak, neklesne na dno, ale vystoupá vzhůru k hladině. Tam již čeká orel brodský, pohůnek s podběrákem, nebo jiný vycvičený jedinec a rybu transportuje na souš, kde je posléze provozována radost a zjišťování, jestli ryba nezapomněla mluvit. Když nezapomněla, vyslovujeme tři přání a stáváme se mladým boháčem s přirozením jako kůň. Když ryba úlekem mluvit zapomněla, takzvaně "lekla", ze soucitu ji odneseme domů a tam jí pokapeme citrónem a k bydlení poskytneme vyhřejvanou boudičku, co máme v kuchyni pod sporákem. Olovo doporučujeme případně z ryby vyjmout, protože by vám bylo těžko.
|
|
