Cín
Cín, předreformním pravopisem tzin, anglicky tin, německy Zinn[1], je prastarý alchymistický prvek. Během let jej, podobně jako ostatní zajímavé věci, anektovala chemie a proto jej najdeme ve slavné barevné Meresjevově tabulce prvků.
Chemické vlastnosti[editovat | editovat zdroj]
Máme-li cín v jeho čisté formě, skládá se prakticky ze 100% z cínu. Cín je měkký, kovově vypadající kov, který statečně odolává korozi, ale snadno se urazí. Je citlivé povahy, má rád deštivé dny a dlouhé procházky po pláži a při okusu barví zuby na šedo a dásně na krvavo. Je velmi přátelský a rád se míchá s mědí. Spojením tvoří registrované partnerství zvané bronz, který můžete následně chytat na plovárně nebo na terase či balkonu vašeho domu, jestli máte kde bydlet a máte terasu nebo balkon. Díky této vlastnosti dosáhl cín velké popularity zejména v tzv. Době bronzové, kdy se původní obyvatelé Eurasie opalovali tak moc, až to některým zůstalo dodnes.
Cín se v divoké formě nachází převážně v zemi, někdy v kredenci starších dam a ve formě vojáčků v té bedně na půdě. Na našem území se vyskytuje jako hornina zvaná Cínovec, což je hraniční přechod do staré vlasti, kterou nám sebrali ti neznabozi, co sloveso na konec věty dávají. V současné době se na Cínovci těží zejména turistický ruch a prostituce. Cínovec se skládá z Předního a Zadního Cínovce, to podle toho, kam rádi ten turismus provozujete.
Využití[editovat | editovat zdroj]
Z cínu se vyrábějí užitečné předměty již drahnou dobu, přesněji nějaké 4 tisíce let. To alespoň tvrdí pochybní vědci, protože my ostatní víme, že je to blbost, protože díky kalendáři víme, že Země je stará teprve něco málo přes 2 tisíce let. Z ekonomického pohledu jsou nejdůležitějším výrobkem cínoví vojáčci a to zejména ti, kteří představují velikány našeho udatného národa. Máme na mysli samozřejmě maršála Radeckého, který se z vrozené skromnosti k zemím Koruny České vůbec nehlásil.
Z cínu se vyrábělo též nádobí a to před dobou skleněnou a příchodem sklenářů do pohraničí. Jsou známy případy, kdy statečný Viking zemřel po úderu cínovým korbelem do hlavy, což dokládá, že z nich i něco pili. Výhodou cínového nádobí je, že se prakticky díky přirozenému muskování nešpiní a tudíž se dost ušetří na vodném a stočném. Cínové pánve se s úspěchem používaly v průběhu zlatých horeček na území dnešních Spokojených států. Cínová pánev, zvláště byla-li horká, se osvědčila i jako zbraň proti otravným medvědům a věčně hladovým muškám. Z Horních Uher do Moravstánu a zbytku říše přicházeli potulní drotári, kteří uměli rozbité nádobí tzv. vycinkat, což je proces letování cínem.
Málo známý je fakt, že moho budíků má vnitřní součástky z cínu a proto vydávají ten roztomilý cink zvuk. Práce s cínem se nazývá cínění a ve světě cín proslavil zejména americký herec John Cína.
Z bronzu, tedy slitiny s mědí, se dá vyrobit spousta zajímavých věcí, které se dají využít v diplomacii. V dávných časech se z bronzu vyráběly sekyry a meče, ale když se cínu přidá víc, dá se vyrobit i kanón. Kanón je už pořádný argument a lépe podpoří vyjednávání. Bohužel, tradice kvalitních argumentů pomalu zachází na úbytě a je nahrazována přestřelkami na sociálních sítích.
Choroby[editovat | editovat zdroj]
| Pokud se nechcete dozvědět vůbec nic, a ne se jen dozvídat nové užitečné věci, podívejte se na heslo Cínový mor na české Wikipedii. |  |
Cín může za určitých okolností trpět chorobou, která se nazývá Cínový mor. Zamořený cín, pro ilustraci například cínová plechovka, se samovolně z plechovky změní v prášek. Přesně, jak je psáno v knize knih - Prach si a v prachy se obrátíš. Alchymisté tomu říkají rekrystalizace a nastává při teplotě blízkých nule. Mor je nakažlivý a šíří se mezi předměty. Mohou takto zprašnět celá vojska, jsou-li v jedné krabici. Napoleonova vojska v Rusku takhle přišla o všechny knoflíky a díky obnaženým zadnicím dostali pořádně na prdel. Stejně tak Robert Scott, který vyrazil na polárních lišek, přišel o všechny zásoby petroleje, nemohl si tak vyrobit světlo a musel lovit půl roku potmě.
Chcete-li, aby váš cín zůstal zdráv, uchovávejte jej tedy v teple. Nejlépe je mu na hrudi vnadné ženy.
|
|