Stalinium

From Necyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Metla.png

Tento článek je potřeba pěkně dojebat a upravit.

Potřebné úpravy: zoufale nudné

Takže pěkně dojebat? Tož tedy učiněno jest...

Stalinium.png

Stalinium (St) , z ruského сталь, je údajně velmi odolný prvek, zhruba 1000x radioaktivnější než Radium(Ra). Jeho jediným zdrojem je krev samotného Iosifa Stalina. Ve svých vlastnostech nemá konkurenta.

Nalezení Stalinia[edit]

Oficiálně tu nejsou žádné důkazy, ale praví se, že v Sovětském Svazu dne 14.10 1936 se Stalin při návštěvě svých blízkých řízl o nůž a srazil přitom sklenku s vodkou. Kápla kapka krve jeho na sklenku ze stolu padající, kteréž se jak zázrakem při dopadu na dlažbu podlahy lautr NIC nestalo. Údiv velký nastal, proč že se tak stalo, tedy nestalo.

Opětovným jejím jebnutím o zem se zjistilo, že ta sklenice je nerozbitná. Byl vznesen dotaz na Akademii, proč tomu tak jest. Vědci podumali, ale pak, aby si udělali voko, prohlásili, že Stalinova krev změnila sklo ve Stalinium, protože Stalin má železnou vůli, železné zdraví, ocelové nervy, ocelový pohled, a vůbec je celý z ocele (сталь). Proto tu skleničku zázračně zocelila i jen jediná kapička krve Velkého Vůdce. Vědci na to šli ovšem blbě, protože si v prvotním nadšení nevšimli, že tou skleničkou byla z Československa importovaná originální Inwaldova duritka z Rudolfovy hutě, ze sklárny z Dubí. Ale Stalin už se jejich prvotního názoru nadšeně chytil jak hovno košile, a nyní bylo životu nebezpečné mu jeho nově nabyté přesvědčení jakkoliv rozmlouvat.

Využití[edit]

Vylepšená verze tanku T-34/85,v obdelníku můžete vidět pancíř z Stalinia

První nápady na využití se začaly objevovat takřka okamžitě po objevu, ale Stalin nechtěl svůj dar promrdat, a tak všechny návrhy odmítal. Bál se, že kdyby se Stalinium stalo běžným materiálem, ztratilo by odeur vzácnosti. Nařídil tedy přísné utajení. Vědci, "objevitelé" této kraviny, byli rádi, že se tím nad jejich renoncem snad navždy zavřela voda.

Jenomže všeho dočasu, jak praví jakési přísloví...

Válka[edit]

Po napadení Sovětského Svazu šlo všechno do kelu. Už to vypadalo na totální průser, když tu náhle došlo k téměř zázračnému obratu. Prý proto, že se najednou začaly objevovat nové válečné stroje a úžasně účinná munice, vše ze Stalinia. Aspoň tak to bylo předkládáno Velkému Vůdci. A Vůdce tak nyní plným právem mohl říci, že to právě On cedí krev za vítězství ve Velké Vlastenecké Válce.

Jenomže vše bylo jinak. Průšvih byl, že všechna ta zvolna se hromadící Stalinova krev byla na prd, protože nic takového, jako Stalinium, reálně neexistovalo. Vědci, co to celé zpískali, dosud veget mající, najednou propadli horečné aktivitě. A protože něco museli udělat, jako první na to šli přes tu nerozbitnou skleničku.

Zde však nastal zásadní malér. Materiál, ze kterého byla ona nešťastná duritka, včetně továrny, kde byl produkován, se nyní nacházel v německém držení, a jak sovětští rozvědčíci bryskně zjistili, Rudolfova huť nyní plně pracovala pro Wehrmacht. Z Inwaldova zázračného materiálu se nyní vyráběly velice zákeřné, minohledačkami nevyhledatelné miny. Přesto se čackým rozvědčíkům, s nasazením vlastních životů, podařilo získat potřebné vzorky zázračného skla.

Velice brzy se však zjistilo, že to úžasné sklo se na pancíře tanků fakt ani malililinko nehodí. Dosavadní plechové pancíře byly mnohem odolnější než i to nejtlustší Inwaldovo kalené sklo, jenže právě tyhle pancíře standardní německý dělostřelecký projektil proděravěl jako plechovku od lanšmítu. Tady se schylovalo k těžkému průseru. Dokonce ani na výrobu průbojných granátů se ten Inwaldův zázračný materiál nehodil; projektily z něj odlité, a v oleji řádně zakalené, při výstřelu zásadně explodovaly již v hlavni, což dosti snižovalo jejich použitelnost.

V nouzi nejvyšší se vedoucí výzkumu rozpomenul na svého někdejšího známého, který se měl jmenovat Richthofen, či tak nějak podobně, a se kterým před válkou ve velkém sovětsko-německém sbratření společně nejednu sklenku vypili, a který by teď měl snad být nějaké velké zvíře u Luftwaffe. Přes sovětskou rozvědku se ho chtěl zeptat, jestli by mu, ze staré známosti, trochu nepomohl.

Jenomže agent - radista, když si chtěl upřesnit o jakého že Richthofena jde, byl při odesílání zprávy poněkud vyrušen pracovníky Geheime Staatspolizei, a tak z jeho zprávy sovětští radisté zachytili pouze slovo WOLFRAM a pak cosi, co po delší poradě vyhodnotili jako písmeno U. Z čehož nikdo z nich moc moudrý nebyl.

Vedoucí výzkumu, vida se už před popravčí četou, v nouzi nejvyšší prohlásil, že to je přesně ta zpráva, na kterou tak netrpělivě čekal. A roztočil to na plné obrátky...

V rekordní době byla zavedena výroba wolframové oceli, ze které byly vyráběny nepřekonatelné "staliniové" pancíře.

To "U" pak, po poradě s ostatními vědci, vyhodnotil jako uran. A protože se prosléchalo, že po uranu teď, ze záhadných důvodů, jak Němci tak i Spojenci jedou jak slepice po flusu, bylo mu jasné, že ten uran bude trefa do černého. Protože nebyl čas na hrdinství, a něco jako ochuzování uranu bylo ještě hudbou daleké budoucnosti, vzal se přírodní uran tak jak byl. A rychle se ukázalo, že pro pancíř je to sice materiál totálně na nic, ale pro výrobu průbojných granátů je to prostě špica, munice pro T-34 teď byla schopna prostřelit německé tanky bez problémů. Odtud pak mohlo pocházet racionální jádro pověsti o mohutné radioaktivitě stalinia. U letadel se údajné stalinium, zde ve wolframové verzi, používalo pro pancéřování letounu Il-2.

A tak se stalinium, přes svou pouze imaginární existenci, stalo důležitým prvkem vítězství nad onou nechvalně známou Třetí Říší.

Reakce Západních (ne)mocností[edit]

Po skončení 2.Světové Války se západní spojenci ze sovětské propagandy dozvěděli o tomhle sovětském objevu. Kvůli strachu z toho, že by se z tohohle "Stalinia" mohli mnozí jejich vědci nejen počurat, ale i popukat smíchy, a to s fatálními následky (syndrom totální desintegrace), začaly příslušné agentury produkovat propagační filmy, kde si z celého Stalinia dělali nehoráznou prdel a brali ho jako důsledek Stalinova vypitého mozku. Západní vědci se navíc počurali smíchy ještě více poté, co Stalin začal s plnou vážností požadovat, aby se Stalinium stalo prvkem zapsaným v Mendělejevově Periodické soustavě prvků. Vůli Velkého Vůdce ovšem bylo neradno vzdorovati. A tak se po dobu Stalinova života o staliniu učilo v sovětských školách (a později prý i v československých). Ovšem protože jen blbci mohli něco takového brát vážně, přičemž protože blbosti je všude dost a navíc je i věčná, už navěky bude tento imaginárně existující prvek strašit alespoň v některých tabulkách prvků.

Značka onoho úžasného Stalinia budiž tedy navěky St.

Chemistry.png Prvky
bolševikum
Bo
hliník
Al
arogantin
An
zlato
Au
bursík
Bs
uhlík
C
měď
Cu
debilit
Db
drtík
Dq
gentellur
Gn
vodík
H
hoaxium
Hx
chrastík
Chk
paroubkium
Pk
polonium
Po
prdík
Fu
prudík
smrdík
Sd
stalinium
St
tvrdík
Tu
vakuum
Va
womanium
Wo
noobium
No
potěmkinium
Pn
imbecilit
Im
dusík
N
kyslík
O
selen
Se
rozvodík
ROH
zemanium
Ze
transprdan
Tp
světlan
Lm
Bortlium
B
Ununpolium
Uup
Euran
Eu
Random
Rn
Praseodym-Hafnium
Pr-Hf
Úchylík
Bdsm
Olovo
Pb
Pneumonium
Pneu
Smajlík
:)
Uran
U
Plutonium
Pu
Lithium
Li
Éter
Ae
Arsen
Ass