Dýmějový humor

Tento článek se tematicky překrývá s článkem Co si o humoru myslí na Českopedii. To je dobře, můžeš založit další čtyři podobné a vzájemně je propojit.

Varování Ministerstva zdravotnictví

V žádném případě se nedotýkejte lidí, kteří vykazují příznaky humoru!
Okamžitě kontaktujte územně příslušnou Krajskou hygienickou stanici!

Dýměj typu BONG - jeden z možných zdrojů dýmějového humoru

Dýmějový humor je infekční onemocnění způsobené RNA viry z čeledi Humoroviridae, které napadá lidi, opice (chechtavka) a prasata (chrochtavka). Některé z jeho kmenů představují jednu z nejnebezpečnějších nákaz, s jakou se kdy lidstvo setkalo. Dosud největší epidemie této nemoci s největším počtem úmrtí propukla náhle a bez varování na přelomu let 1918 a 2018 v západní Africe. Symptomy se projevují na základě memetických spouštěčů, které se dosud nepodařilo spolehlivě identifikovat, a navenek se projevují expresí nezvladatelné chechtavky, záchvatu hýkání a škytání, v těžších případech spojené s akutní dušností. Následuje progradující hyperexcitace humorální soustavy, která se projeví výraznými spasmy svalstva v oblasti abdominální (v místech zvaných "pekáč buchet"), což se u postiženého pojí se stavy zabřichasepopadání. Choroba je dále typická svými neurologickými následky, kdy se zvyšuje hladina dopaminu a těžce rozchechtaný pacient postupně přestává vnímat realitu v její pravdivé, existenciální podobě. Někdy se humorem postižený prochechtá až do úplného bezvědomí. Úmrtnost se pohybuje mezi 60 až 99 procenty (v závislosti na kmenu viru), kdy k smrti dochází v období pouhých desetiletí, někdy i jen jediného století od prvotní nákazy.

Sestřička z nemocnice Na kraji růžové zahrady před pacientkou s dýmějovým humorem. Vší silou se musí bránit před akutní chechtavkou, protože jí od postižené může docela dobře chytit. V pozadí lze vidět profesionální vaporisační dýměj

Historie dýmějového humoru

To, že je humor velice nakažlivý, bylo známo již od pradávna. Bylo tedy pouhou otázkou času (či nečasu), kdy bude objeven způsob, jakým je humor přenášen a rozšiřován. A taky že jo!

Virus humoru se poprvé objevil na Silvestra v roce 1999 - až do té doby nebyl zaznamenán jediný případ tohoto typu prudce virulentního humoru. Je ovšem možno, že se objevoval už i dříve, podle některých theorií stojí za již dříve popsanými případy takzvané Hulínské chechtavé horečky. Tyto případy však nelze spolehlivě zpětně virologicky doložit. Jedná se zde totiž s vysokou pravděpodobností o humor bakteriálního původu, za který jsou zodpovědné sporulující humoroforické bakterie rodu Bacillus. Důvod je zřejmý, ve více případových studiích chechtavou horečkou postižení opakovaně uvádí: "Chechtal jsem se tak, až jsem s sebou nakonec bacil". Humoroforické bacily jsou, jak již uvedeno, sporulující, a tak se ve věci šíření tohoto humoru vedou spory o spory.

Leč zpět k humorovirům. Nebyl to blesk z čistého, jen exhalacemi mírně zašmouraného nebe. Ukázalo se, že miminálně jeden z jeho kmenů, humor-Bulibunda, se již někdy ve 20. století skrytě rozšířil celosvětově a zůstává bohuželdík v populaci stále přítomen - naštěstí při nákazou tímto typem viru je úmrtnost celkem zanedbatelná. Jedná se tu však o retrovirus, takže po nákaze již zůstává v těle humorem postiženého trvale, jako persistentní. Po většinu doby sice zůstává v latentní formě, čas od času se však manifestuje záchvaty akutní chechtavky, a to i v těch nejméně vhodných situacích. Jak již řečeno, mortalita zde bývá nízká, a pokud nedojde při propuknutí těžké akutní chechtavky k tzv. popukání smíchy, jsou to vesměs případy mortality indukované, totiž že okolí, akutním záchvatem humoroidní chechtavky zasažené, jej na místě docela prostě umlátí, pokud se ovšem již dříve všichni sami smíchy neumlátili.

Další kmeny viru zůstaly omezené na africký kontinent, kde způsobují těžké epidemie akutního humoru s mírou chechtality dosahující až 50-90 %. Místem těchto epidemií byly především země jako Lidově Demokratická Republika Kongo a Nelidsky Nedemokratická Reprivatika Kongo.

V předvečer roku 2000 vypukla rozsáhlá globální pandemie, způsobená virem typu Y2K. Naštěstí tento humorný stupidovir vyvolal jen přechodnou pandemii, kterou většina postižených přechodila bez vážnějších následků. Humorné retroviry se mezitím bez vážnějších překážek šířily dál. V srpnu 2018 počet retrohumorem prokazatelně nakažených přesáhl 700 000 000 lidí a počet potenciálně tímto humorovirem infikovaných celkem 7 500 000 000 lidí.

Stále je ovšem otázkou, jak a nakolik počty zemřelých korelují s nákazou humorem, protože latentní forma humoru může prokazatelně trvat i několik desítek let a u velké části zemřelých se v jejich terminálních stadiích akutní chechtavka nevyskytovala. Naopak u části homicidních případů úmrtí byla pozorována i výrazná manifestace tzv. šibeničního humoru, aniž by byla u zemřelého dodatečně prokázána nákaza humoroidními viry. Rozhodně tato oblast stojí za další výzkum (patřičným grantem podpořený), protože zde zjevně zůstává ještě mnoho nepoznaného.

Kmeny

Ironickým typem humoru postižený nabývá forem ironmana, projevující se těžkou muskulární hypertrofií.

V současnosti je známo 5 kmenů virálního humoru, klasifikovaných podle kapsidových proteinů.

• Tři z kmenů (humor Bezbunda, humor Hailabunda a humor Bulibunda) napadají člověka. Činí tak přímo, bez jakýchkoliv okolků a výmluv, tak, jak se na zdatný virový kmen sluší a patří.
• Čtvrtý kmen (humor temnolesský, anglicky Dark Forest humorovirus) dosud způsobil jen jedno zaznamenané lidské onemocnění, to když za nočních temnot v hlubokém lese, poblíž tamní perníkové chaloupky došlo k obskurnímu přenosu choroby nepřímým způsobem, prostřednictvím endemického hulmana chechtavého. Přes opakované relapsy divokých, jen obtížně potlačitelných záchvatů paroxysmatické chechtavky, nebylo toto onemocnění pro nakaženého dosud smrtelné.
• Pátý kmen (humor Chrochton). Napadení v akutní humorné manifestaci vyluzují zvuky, vlastní obvykle spíš opicím či prasatům (zde je pro tento virový kmen typický záchvat chrochtavky).

Nejběžnější kmen, humor Bulibunda, virologové dále člení na podkmeny:

• humor laskavý - smrdí nefalšovanou člověčinou (tzv. humáč přítulný).
• humor černý - nejvážnější forma, fatální zejména při napadení osoby černé pleti, postižené současně tzv. černými myšlenkami. Tato kombinace může v terminálních stavech přejít až v humor šibeniční.
• humor ironický - virus způsobuje závažné metamorfosy organicky vázaných sloučenin železa, včetně hemoglobinu v červených krvinkách Timto typem humoru postižený nabývá ocelového pohledu, ocelových nervů a železného zdraví, jeho hlas dostává kovový timbr, a somaticky nabývá formy ironmana, spojené s těžkou muskulární hypertrofií.

Přenos, diagnóza a prevence

K přenosu viru může dojít při kontaktu s provozními tekutinami nakaženého. Šíření vzduchem nebylo v přirozeném prostředí zaznamenáno. Má se však za to, že virus skrytě přenášejí a šíří moroni, aniž by je samotné postihoval. Jakmile dojde k nákaze člověka, může se onemocnění šířit mezi lidmi kontaktně, pevnými sítěmi i prostřednictvím bezdrátového připojení. Muži, kteří akutní fázi chechtavky přežijí, mohou humor šířit i během předávání semene, ženy naopak při jeho akceptaci.

Za účelem stanovení diagnosy se obvykle pozvou ostatní nemocní s podobnými symptomy, přinesené vzorky tekutin i pečiva jsou pak toastovány na virové protilátky nebo topinky s česnekem.

Prevence humoru zahrnuje omezení šíření onemocnění z humorem nakažených lidí na dosud intaktního člověka. Toho lze dosáhnout kontrolováním všech potenciálních vektorů z hlediska nákazy a jejich následným utrácením, spolu s řádnou likvidací jejich mršin v případě potvrzení onemocnění jakoukoliv formou humoru. Nápomocná může být i správná kuchyňská úprava těchto humorných mršin. Je třeba připomínat nutnost nošení ochranného oděvu (řeznické zástěry) při manipulaci s takto získaným masem, a to zejména v případech kanibalisace humorných fatalit. Nošení ochranného oděvu a šoustavné mytí rukou při pohybu v okolí (nikoliv v klidu před umyvadlem!) humorem nakažené osoby je rovněž samozřejmostí. Se vzorky tělesných tekutin a tkání osob, kterýmkoliv typem humoru nakažených, by se mělo zacházet se zvláštní opatrností, zejména v případě jejich dalšího kuchyňského zpracování.

Léčba

Pracovat s virem humoru se smí (mimo samotné místo výskytu) pouze v laboratořích Necyklopedie se 4. úrovní bezpečnosti. Pacienti musí být důkladně izolováni (s krytím nejméně na stupeň IP 55 - ochrana i proti účinkům pod tlakem tryskajícího humoru), personál používá hluchátka či špunty do uší.

Borosilikátová dýměj - jeden z nástrojů pro terapii dýmějového humoru

Ve vztahu k tomuto onemocnění neexistuje žádná specifická léčba; mezi snahy pomoci nakaženým osobám patří oratorní rehydratační léčba (za zpěvu sprostonárodních písní se podává nízkostupňové světlé pivo spolu se spolehlivě oslabenými, již neškodnými vtípky a anekdotami). S onemocněním je spojena vysoká úmrtnost: často už po pouhých desetiletích umírá 50 % až 99 % osob nakažených humorovirem. Virus prakticky nereaguje na léčbu feferonem, ani vysokoprocentní slivovicí. Účinnost všech známých virostatik je prakticky nulová, totéž platí i pro virodynamika. Sérum, získané redestilací sebraných barových zásob přeživších nemocných, má příliš drastický účinek, a jeho výroba a uchovávání jsou v místních poměrech kvůli nadměrnému odparu a vysokým ztrátám odchlastem neúnosně náročné. Výsledkem toho všeho je poznání, že dalšímu šíření virulentních forem humoru lze zabránit jen velmi obtížně. Prognosa do budoucnosti je též velice chmurná; jednou již existující humor už v místech výskytu prakticky nelze eradikovat.

Ve vývoji jsou alespoň nějaká léčiva. Vzhledem k rozsáhlé pandemii dýmějového humoru v roce 2014 americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv povolil použití dvou typů těchto léků u těžce nemocných v terminálních stavech akutní chechtavky, konkrétně pak léčiv H-Ubolepp (nedosáhlo ani první fáze klinických testů) a THC-Humour (staženo z první fáze klinických testů kvůli výrazným vedlejším kleptotropním účinkům - betelný matroš byl během testů totálně rozkraden). Pár vakcín se zatím vyskytuje jen ve stádiu pokusů a omylů. První testy jedné z nich na lidech se uskutečnily 1. dubna 2003.

Aplikátor experimentálního léčiva THC-Humour pro první fáze klinických testů

Vědci z Výzkumného Kytkologického Centra (VKC) při Národním Institutu Aplikací a Inhalačních Zařízení (NIAID) a z Národního institutu hulologického (NIH) vytvořili vakcínu, která byla podávána dobrovolníkovi na Klinickém centru při NIH v Hasičské Besedě v Marihulandu. Vakcína neobsahuje žádný materiál z viru humoru, takže vůbec není jasné, co vlastně, a jestli vůbec něco obsahuje. Zdá se však, že testy na opilcích vykazují pozitivní výsledky. Testy na střízlivém člověku stále pokračují, údajně ho dosud ani náznakem nerozchechtaly, oficiální stanovisko však dosud nebylo vydáno. V roce 2010 byla jedna z těchto vakcín akcidentálně aplikována v Německu, když se jedna z vědkyň píchla do prstu injekční jehlou, kterou předtím oslabeným virem humoru infikovala laboratorní myši. Nemoc u ní v akutní fázi nepropukla, zda byla nakažena není známo, dosud se u ní projevilo pouze sporadické uchechtávání se. U infikovaných myší pak ani to ne, ty už se před smrtí ani neusmály.

Podle objevitele jedné z vakcín, Petera Pana, brání rychlému vývoji humoroprotektivních prostředků standardní nedostatek peněz. Ten souvisí s tím, že humor postihuje zejména chudé vrstvy obyvatelstva, které nejsou pro farmaceutické společnosti atraktivními zákazníky. Tak se tito obyčejní lidé klidně mohou uchechtat až k smrti, aniž by se v oněch společnostech, byť i jen nepatrně, hnulo jejich farmaceutické svědomí.

Bioterorismus

Existují velké obavy z využití dýmějového humoru teroristy nebo některými nebezpečnými režimy jakožto biologické zbraně. Někteří vědci tvrdí, že využití humoru jako biologické zbraně je možné, avšak nepravděpodobné. Přeměna viru humoru do biologické zbraně by podle nich byla náročná náměsíčná nádeničina, která má i své omezení; humor by musel být přenášen vzduchem, aby nákaza byla efektivní. Ačkoliv se má za to, že prudce třaskavý humor se může šířit vzduchem i úplnou prázdnotou pomocí rozhlasového či televisního vysílání (tragický případ Einkesselbuntes), u nejnebezpečnějších kmenů ani haluzí na nich narostlých tato vlastnost známa není. Mnozí další vědci ale optimismus svých kolegů nesdílí a jejich obavy ještě vzrostly v roce 2002, když se na Západ dostaly podrobnosti o ruských biologických zbrojních programech. Podle defektora Panajana Polibekova vynaložil SSSR (a následně Rusko) obrovské prostředky na výzkum humoru a na pokusy zkřížit ho s virem pčíkavky a virem hyperboly, avšak do roku 2002 neúspěšně. Jediným výsledkem celého toho humorného snažení byl jakýsi "staryčok", se kterým ale vůbec žádná sranda nebyla. Je však možné, že na tomto neúspěchu má podíl i masivní promoření domorodého pokusného obyvatelstva specifickou formou tzv. ruského humoru, který jeho nositele proti jiným formám humorů dokonale imunisuje. Souběžný výzkum vedl profesor Dimitrij O. Mezencev, který však při pokusech s ironickou formou humuroviru Bulibunda omylem použil prudce virulentní kmen Hailabunda. Takže zpackanou mutací humoroviru Hailabunda byl dán vznik vysoce nebezpečného viru AMHS, který nakonec, přes nejpřísnější bezpečnostní opatření, při nečekaném průvanu pootevřenými dveřmi uniknul a začal se volně šířit. Následky infekce tímto zmutovaným humorovirem jsou sice celkem humorné, ale je to spíš smutný humor, kdy nakonec s koncem končí i veškerá sranda.

Konspirační teorie

Podle některých konspiračních teorií jsou naopak obavy ze zneužití humoru liché a naivní, protože humor vlastně nikdy nic jiného než zbraň nebyl - virus dýmějového humoru totiž stvořili ONI, aby nás zvotročili. Podle jiných zdrojů vynalezli humor už za dávných dob Židé a od té doby je židovský humor metlou lidstva z pekla jej vyhánějící. Genomické analýzy RNA, které takové konspirace vyvracejí, jsou podle těchto konspiračních teorií zfalšované (a naopak). Další konspirace tvrdí, že slovo "dýměj" je jen krycím názvem pro parafernalie, používané při illegálním abusu konopných drog, tedy šlukovky, skleněnky, případně i více či méně sofistikovaná bonga.

Takto vidí dýmějový humor Chat GPT:

"Dýmějový humor" is a term in Czech that translates to "smoke humor" in English. It refers to a type of humor that relies on absurdity, wordplay, and unexpected twists. The term "dýmějový" comes from the Czech word "dýměj," which means "smoke" or "vapor."

In the context of humor, "dýmějový humor" often involves clever wordplay, puns, nonsensical situations, or unexpected punchlines. It can be characterized by witty and unconventional jokes that may require some creativity and intellectual engagement from the audience.

Parafernalie typu minibong - krásná mosazná dýměj

Související články

• Co si o humoru myslí na Českopedii
• Smích
• Hněv