Srbodlak
Srbodlak je nadpřirozená bytost, která se již od 17. století objevovala ve folklóru obyvatel Hercegoviny. Později se pověst o srbodlakovi rozšířila i do Habsburské monarchie mezi Chorvaty, ale doložena je i u muslimských obyvatel v Bosně a na Kosovu. Mezi místním převážně chorvatským obyvatelstvem kolovala hrůzná pověst o srbodlaku, člověku, který se v noci proti vlastní vůli promění v Srba a škodí veškerému nesrbskému obyvatelstvu.
Člověk se stal srbodlakem většinou podle zaběhnutého scénáře. Osamělý člověk jde sám v noci nebo za šera lesem a je napaden Srbem či srbodlakem. V době prvního úplňku po napadení se jeho podoba prudce změní do podoby Turka nebo poturčeného Srba, narostou mu vousy a vlasy a začne terorizovat okolí. To vše se děje a v noci za svítání se člověk probudí neznámo kde, s podobnými příznaky jako po opici, s bolestí hlavy a že si nic nepamatuje. Jako monstrum je v noci schopen urazit i desítky kilometrů od domova.
Je dokázáno, že srbodlaci neútočí na Srby. O tom může povyprávět jistý Čedo Dragutinović, který jednou v noci opilý usnul pod hvězdami a když se tak kolem půl třetí ráno probudil, skláněl se nad ním jakýsi Srb. Byl to div, protože v okolí poutního místa Međugorje se moc Srbů, jak známo, nevyskytuje. Čedo si v první chvíli myslel, že se dívá doma do zrcadla, ale než pořádně zjistil, že leží pod stromem v lese, tvor byl pryč. Že je člověk srbodlakem, zjistí nejčastěji až podle svých charakteristických příznaků. Usne doma v posteli a ráno se probudí někde úplně jinde s bolehlavem a naprostou ztrátou paměti na dobu celé předchozí noci.
Vědci dali srbodlactví vědecký název serbantropie. Tato nemoc je díky pravidelným honům na srbodlaky v 19. století již téměř vymýcena. Přesto se ale ještě dnes najdou hrůzné případy, které jsou považovány za srbodlactví. Případem je nedávno zemřelý penzionovaný chorvatský (srbodlactví bylo u Chorvatů považováno za definitivně vymýcené, a tak tím pádem velikou vzácností) generál Ivan Korade. Tento původně velice slušný a spořádaný člověk od jisté doby trpěl nespecifikovanými chorobnými stavy, až jednou byl podezříván z vraždy 3 lidí. Podezřelý se týden skrýval ve víkendové chatě, kde byl po nadlidském výkonu, co se týče člověka s jednou rukou, zastřelen chorvatskou elitní policejní jednotkou "Kobra" (akce se účastnily 2 jednotky Alfa a právě Kobra. Jeden z členů druhé jmenované boj se srbodlackým bývalým národním hrdinou nepřežil.) Mrtvý vypadal jako Ivan Korade. Svědkové ale tvrdí, že v době činů měl plnovous a hovořil srbsky.
Srbodlactví v Česku[editovat | editovat zdroj]
Ve srovnání s chorvatským jazykovým prostorem a také Balkánským poloostrovem jsou v Čechách a na Moravě zprávy o Srbodlacích velice řídké. Ale přeci jen se zde srbodlaci vyskytují. Z obecně známých kruhů jsou za srbodlaky považováni zejména Jan Kavan nebo Jaroslav Foldyna. Srbodlak v českém prostředí se vyznačuje v civilním životě až nekritickou láskou k Srbsku. Tento jev však není již tak častý jako za první republiky, kdy po prvním útoku Srbodlaka s lidskou obětí, který se týkal českých zemí ("atentát" na Ferdinanda), se do čela státu dostal známý srbodlak a ateista Tomáš Haryk Masaryk. Lidé se po něm stávali srbodlaky. Srbodlactví se vyskytuje zejména v zapadlých, nejčastěji vysokohorských oblastech, které se tolik podobají odlehlým krajům Hercegoviny, kde lze nalézt jen opuštěné sady, mrtvoly válečných zločinců z dávno dobojovaných válek a stáda vlků. To znamená v Jeseníkách, Beskydech, Chánovských vrších (dříve Krušné hory) a v severovýchodním Kopřanstánu (starý Magdon byl srbodlakem zastřeleným při historicky jediném honu na srbodlaky v českých zemích roku 1847).
Dovolte mi jeden citát o Tomáši Haryku Masaryku: "Proměňoval se v Srba vždy při měsíčku, když bory šuměly a olše zpívaly svou záludnou a přesto tak krásnou píseň o strachu."
známí lidé, u kterých se prokázalo srbodlactví[editovat | editovat zdroj]
- Tomáš Haryk Masaryk (později používal místo "h" na počátku svého 2. jména srbské "G")
- Praváclav Praklaus
- Václav Klaus nejst.
- Václav Klaus st.
- Václav Klaus ml.
- Václav Klaus nejml.
- Jan Kavan
- Jaroslav Foldyna
- Jaroslav Foglar, pisatel
- Erich Foglar, pisatel, prezident rakouských odborův od 1. prasince 2008
