Rouška
„Išiel Macek do Malacek,
svojú milú klácic,
zabudol si rúšku doma,
mosel sa on vrácic“
- Slovenská lidová ze Záhorska
Rouška je běžný kus látky, který má chránit před bacily nebo viry.
Některé roušky lze prát, jiné jsou buď jednorázové (fungují jen na pět minut), dvourázové (second-hand) nebo na vícečetné použití. Specializované roušky (POZOR! Doma jejich výrobu nezkoušejte!) mohou kromě bacilů zachytávat také viry, blitky, sprostá slova nebo pro režim nepohodlné názory.
První roušku světu představil fiktivní český vědec Evžen Prymula (1811–1886). Že lze roušky nosit také na obličeji, bylo odhaleno během epidemie Španělské chřipky (1918–1920). Znovuobjeveny byly na jaře v roce 2020, když vypukla pandemie koronaviru covid-19.
Správné použití[editovat | editovat zdroj]
Rouška je zpravidla nošena na obličeji tak, aby zakrývala nos a ústa. Rouška je efektivní pouze v případě, že je nošena právě takto, pakliže je odkrytý nos, odkrytá ústa nebo odkryté obojí, ztrácí rouška svůj účel. Rouška je neefektivní rovněž v případech, když se nachází v kapse, zapomenutá doma, nošená naruby či je schovaná za zuby.
V minulosti sloužila rouška k tomu, aby minimalizovala zápach linoucí se z otvorů (huba nevymáchaná, otvor řitní, vaginální, ohnívající otvor způsobený zraněním), což bylo v době, kdy lidé ještě nechodili na záchod, nepoužívali bidety a neznali toaletní papír.
Původ roušky[editovat | editovat zdroj]
1:1 Na začátku byla rouška. Vznášela se v pustých nekončinách. Nebylo nic kromě roušky. Nebylo nikoho, kdo by si roušku nasadil.
1:2 Rouška stvořila hvězdy a planety a život na nich. Ale nic z toho nedokázalo roušku potěšit. Nakonec rouška stvořila člověka a viděla, že ten jí padne.
1:3 I řekla rouška člověku: "Tebe stvořila jsem sobě na míru, tys mi vepsán. Já jsem smyslem tvé existence a toto předávej svým potomkům: zradí-li mě, tvůj rod vyhyne."
