Cukrovka
Cukrovka je extrémní závislost na cukru, která se projevuje především u západních civilizací a pomalu proniká i k nám. Naopak na východě se vůbec nevyskytuje.
Vznik[editovat | editovat zdroj]
Závislost na cukru vzniká už v raném dětství, kdy je dětem podáván často v jiné podobě než sypké, v jiných barvách, s různými příchutěmi a tak si ho brzy oblíbí a vzniká závislost. Cukrovka propuká od okamžiku, kdy dávky cukru, které se neustále zvyšují, dosáhnou hranice, kdy člověk nekonzumuje nic jiného než cukr nebo výrobky, které ho obsahují.
Příznaky[editovat | editovat zdroj]
Cukrovka se projevuje nabýváním objemu těla - často se zaměňuje s obezitou, která je ale způsobena žraním všeho, černáním a vypadáváním zubů, slintáním, cucáním prstů a celkovou ulepeností. Lidé trpící cukrovkou místo normálních potravin konzumují jen potraviny a nápoje s vysokým obsahem cukru, nejčastěji 100%. Sladkosti si nosí všude s sebou, pokud je náhodou nemají, většinou dostanou záchvat, který může skončit i smrtí a to jejich nebo někoho jiného, např. cukráře.
Samovyšetření je v tomto případě velice jednoduché, stoprocentní a popsané již na hliněných tabulkách z dávného Babylonu a není třeba postup gůglit. Stačí ponechat část ranní stolice na čerstvém povětří a počítat hmyzí návštěvníky. Převažují-li vosy nad mouchami, máme jasno a pomalým krokem odcházíme k diabetologovi, kde budeme tři hodiny čekat a seznámíme se s novými lidmi, jejich koníčky, strastmi a celou plejádou nových zaručených zpráv.
Zdravotní komplikace[editovat | editovat zdroj]
Pokud není závislost včas léčena, může dojít k vážným zdravotním komplikacím nebo až ke smrti. Velice častou a vážnou zdravotní komplikací je tzv. "Syndrom úzkých futer", kdy se na cukru závislý člověk do žádných futer nevejde a tento stav narozdíl od ostatních komplikací trvá i po smrti. Krátce po skonu je tento syndrom spontánně vyřešen přeměnou hmoty v teplo, protože pohřeb do země je v našich zemích již velmi exotickou záležitostí.
Léčba[editovat | editovat zdroj]
Moderní lékařská věda zná jen několik málo možností, jak s cukrovkou bojovat.
- Abstinence - Velice účinou metodou, jak se zbavit cukrovky je nekonzumovat ani jinak neužívat žádný cukr. Jedinou nevýhodou je, že často končí smrtí.
- Alkohol - Metoda vyvinutá sovětskými vědci, spočívá ve vytvoření závislosti na alkoholu. Nejpoužívanější je vodka. O udržovaní správné hladiny alkoholu v krvi se pak stará vodková pumpa. Jako u předchozí metody jedinou nevýhodou je, že často končí smrtí.
- Smrt - Zemřít se dá jen jednou, takže nemá žádné nevýhody. Zemřít vícekrat dokáže jen Chuck Norris, který ovšem nikdy neumírá.
Prevence[editovat | editovat zdroj]
Prevence je mnohem účinnější než léčba. A proto je způsobů, jak se cukrovce vyhnout, hned několik:
- Alkohol - Důvod proč na východě cukrovku nemají, mají totiž vodku. Dejte si pivo, vodku, rum, becherovku, slivovici, víno nebo něco jiného
- Kouření - U kávy si místo slazení zapalte cigaretu nebo cokoliv jiného. Lipové a ořechové listy vás kupříkladu dokáží stimulovat ke sprintu takovým způsobem, že by Usain Bolt záviděl.
- Solení - Do cukřenky nasypte místo cukru sůl, která je nad zlato tedy i nad cukr.
- A další - vše u čeho neni potřeba cukr.
- Přiměřeně užívat Porkan.
Využití[editovat | editovat zdroj]
I lidé s cukrovou najdou své uplatnění. Jejich moč se plní do lahví a prodává jako žlutá sladká limonáda např. Fanta, nebo jako náhražka piva pod různými názvy.
Muži středního věku s cukrovkou se na trhu práce úspěšně uplatňují jako Sugar daddy, kdy dealují krystalizované metabolity před mateřskou nebo základní školou, případně před internátem střední zdravotnické školy, kde trajdají taková ta děvčata s krátkými sukýnkami a těsnými topíky. Teoreticky je možný výskyt i tzv. Sugar mum, ale to štěstí jsme zatím neměli.
Naopak je možné se setkat s Sugar granny, což je prakticky každá seniorka, které se svěří do péče dítě a tím se mocně ušetří peníze z rodinného rozpočtu a může se za to pořídit něco, co má doopravdy smysl a využití. Sugar grampa je pak čistě teoretický konstrukt vybájený pomatenými genderovými aktivisty, vycházející z falešného předpokladu, že by se jakýkoli dědula chtěl někdy o cokoli dělit.