Klíčová encefalitida
Klíčová encefalitida[editovat | editovat zdroj]
Klíčová encefalitida je častá psychická porucha, která se projevuje konstantním ztrácením klíčů. Pojem encefalitida je zde složen ze slov ence, což je zřejmá blbost; a falitida, odvozeného od slova falus, což znamená čurák. Jako klíčovou ence-falitidu označujeme stav, kdy postižený ztrácí klíče víckrát než pětkrát během jednoho týdne, nejčastěji imrvére furt. Klíčová encefalitida je obtížně léčitelná, protože v sobě má spojenu blbinu s ptákovinou.
Léčba klíčové encefalitidy[editovat | editovat zdroj]
Někteří psychologové doporučují postiženým nosit klíčenku, ale 90 % pacientů klíče ztrácí i při používání klíčenky. Lepší úspěšnost má přivazování klíčů na provázku ke kalhotám, ale ani tato metoda není 100 % účinná. Je-li provázek krátký, blbě se klíči odemyká. Jsou-li to klíče od automobilu, velice to ztěžuje řízení. Dlouhý špagát pak způsobuje zakopávání, obvykle následované pádem, někdy i hlubokým pádem společenským.
Mezi moderní léčebné metody patří například připevňování různých sofistikovaných lokalizátorů na klíče. Tyto lokalizátory sice nezabraňují ztrácení klíčů, ale umožňují nemocnému jejich snazší dohledání. Snižují tak náklady na nové zámky nebo kopie klíčů.
Pokud se klíčová encefalitida vyskytuje zároveň se Skákytýdou, hovoříme zde o takzvaném Buškově syndromu.
Druhy klíčové encefalitidy[editovat | editovat zdroj]
Klíčové encefalitidy existuje několik druhů, nejčastěji se dělí na dva základní typy:
Periodická klíčová encefalitida[editovat | editovat zdroj]
Dotyčný trpící periodickou klíčovou encefalitidou znamená, že onemocnění se vrací v určitých periodách (např. jen v mrazivém létě, zimních vedrech atd.) Jsou to takzvané klíčové okamžiky.
Permanentní klíčová encefalitida[editovat | editovat zdroj]
Toto je již velmi vážný typ tohoto onemocnění a projevuje se praktickou neschopností dotyčného vlastnit či držet jakýkoliv druh klíčů. Nemocný ztrácí klíče v rámci minut nebo maximálně hodin od jejich nabytí a následném držení. Zůstává za ním takzvaný klíčový trus, tedy velehafo nejrůznějších klíčů, roztroušených na nejnemožnějších místech.
Pomoc postiženým[editovat | editovat zdroj]
Protože je Klíčová encefalitida velmi závažná duševní choroba existuje velké množství humanitárních organizací, které se snaží tak zvaným „klíčařům“ různými způsoby pomoci. Tyto organizace například rozdávají klíčenky, ale existují i nouzové ubytovny pro nemocné bez klíčů. Mezi nejznámější ubytovnu patří například „Klíčový azyl u Šimáčka“.
Alternativní samoléčba: Evoluční adaptace[editovat | editovat zdroj]
Ve vzácných případech dochází u jedinců s klíčovou encefalitidou k přirozené adaptaci, při níž se postižený zcela oprošťuje od konceptu klíčů jako nástroje k otevírání dveří. Místo hledání klíčů či jejich náhrady si pacient osvojí efektivnější metodu – přímý fyzický vstup, například vykopnutím dveří. Tento přístup je v souladu s teorií přirozeného výběru, kdy jedinci, kteří nejsou schopni dlouhodobě spravovat své klíče, vyvíjejí alternativní mechanismy k překonání překážky.
Pozoruhodným příkladem této adaptace je dokumentovaný případ z Plzně, kde postižený nejenže zcela rezignoval na klíče, ale zároveň prokázal mimořádnou efektivitu v okamžitém překonání dveřní bariéry. Na dotaz strážníků, zda má klíče, odpověděl, že dveře vykopává – a vzápětí tento postup prakticky demonstroval. Tento fenomén, někdy označovaný jako "Plzeňský reflex", je fascinující ukázkou druhové adaptace v městském prostředí. Subjekt nejenže eliminuje potřebu klíčů, ale zároveň minimalizuje ztrátový čas věnovaný jejich hledání. Otevírání dveří silovým způsobem je navíc okamžité a nevyžaduje složitou motorickou koordinaci, která bývá u pacientů s klíčovou encefalitidou často narušena.
Vědecká komunita se nyní zabývá otázkou, zda se tento přístup může v průběhu generací stát běžnějším a zda v budoucnu dojde k úplnému zániku klíčů jako evolučně překonané technologie.
