Píčus
Píčus, nebo také "přizdikrtek" pochází z latinského slova (''intercarpicus'') označující alternativní léčbu stimulací konečníku. Píčus je člověk, co se nadmírně vtírá učitelům za lepší známky na střední škole. Píčus je jen krátké pubertální mozkové stádium, které buď z těla po pubertě odejde, nebo se vyvine do přizdisráče.
Přizdisráč[editovat | editovat zdroj]
Přizdisráč je poststádium Píčuse. S tímto zajímavým jevem přichází i vesmírná demence (i když není ve vesmírném prostoru, ale myslí si to). Rozdíl mezi Přizdisráčem a Pičusem je velký, nikoliv zásadní. Přizdisráč to dělá za odměnu peněžní. Narozdíl od Píčuse, který to dělá z důvodu neznámého - Tímto tématem se zabývá výzkumná organizace NASRAT.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Píčus již od 18. století je běžnou záležitostí, spíše než zábava. Skrze literární prvky je nám dnes známo, že nejslavnější Píčus doby antické byl Gargamel. Píčus se objevuje často v nejznámějších literárních dílech všech dob, protože je právě každodenní věc. Píčus byl poprvé objeven v Mezopotámii, jako forma otroka a zábavy.
Píčum[editovat | editovat zdroj]
Píčum (značka PiČ, protonové číslo 203) je legendární nerost, který se nachází výhradně v Karlových Varech a Ústí nad Labem.
Je to jeden z nejvzácnějších a zároveň nejzbytečnějších prvků v celé Meresjevově periodické tabulce.
Objev[editovat | editovat zdroj]
Píčum objevil v roce 1969 (náhodou, jak jinak) chemik František Vopršálek, když se mu do destilační baňky místo vzorku dostal půllitr becherovky.
Po výbuchu laboratoře vznikl nový prvek, který měl nečekané vlastnosti – voněl po svařáku, pálil do očí a zpíval hymnu ČSSR pozpátku.
Fyzikální vlastnosti[editovat | editovat zdroj]
| Vlastnost | Hodnota |
|---|---|
| Skupenství | Záleží na náladě |
| Barva | Šedohnědorůžovofialová |
| Hustota | 69,420 g/cm³ |
| Bod tání | Když to dáš na radiátor |
| Bod varu | Když to uvaříš v papiňáku |
| Stabilita | Nestabilní i ve stabilizátoru |
Píčum má zvláštní schopnost měnit skupenství podle teploty, počasí a počtu vypitých piv.
Chemické vlastnosti[editovat | editovat zdroj]
Píčum reaguje téměř se vším — zejména s kyselinou sírovou, kyselinou mléčnou a kyselými lidmi.
V kombinaci s alkoholem vytváří sloučeninu PiČ₂O₄, známou také jako Kocovinát.
V laboratorních podmínkách má tendenci mizet z Petriho misky a znovu se objevovat v pánvi se smaženicí.
Výskyt[editovat | editovat zdroj]
Píčum se přirozeně vyskytuje:
- v parcích Karlových Varů, kde ho sbírají turisté s igelitkami,
- v Ústí nad Labem, kde tvoří až 60 % atmosféry,
- a výjimečně i v Brně, ale tam se mu říká Pičonium.
Izotopy[editovat | editovat zdroj]
| Izotop | Poločas rozpadu | Použití |
|---|---|---|
| PiČ-203 | 0,5 sekundy | Výbušný smích |
| PiČ-204 | 4 dny | Suvenýry z Varů |
| PiČ-206 | Stabilní, ale jen když se na něj nikdo nedívá | Dekorace ve školních laboratořích |
Průmyslové využití[editovat | editovat zdroj]
Píčum se používá pouze experimentálně, hlavně:
- jako palivo pro invalidní skútry,
- v tuzemské kuchyni jako přísada do omáček,
- a v metalurgii Ústeckého kraje jako náhrada lidské práce.
Zároveň je známý tím, že ničí přístroje CERNu pouhou existencí ve stejném vesmíru.
Toxikologie[editovat | editovat zdroj]
V malém množství způsobuje:
- lehkou dezorientaci,
- nutkání psát básně o socialismu,
- a dočasnou schopnost mluvit plynně rusky.
Ve větším množství vyvolává:
- smích s pláčem,
- politické ambice,
- a nevratné členství v KSČM.
Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]
- Píčum je jediný prvek, který se sám urazí, když o něm mluvíš.
- Byl jednou navržen na Nobelovu cenu, ale komise se rozpadla při měření vzorku.
- Je radioaktivní, ale pouze při poslechu Kabátu.
- Jeho chemický symbol PiČ byl dlouho zakázán na školních tabulích kvůli "nepřístojnému vyznění".
Shrnutí[editovat | editovat zdroj]
Píčum je prvek, který nemá praktické využití, ale má duši.
Je symbolem české chemie, alkoholu a absurdity — přesně to, co dělá náš národ unikátním.
„Bez Píčumu by nebyla Necyklopedie, ani Karlovy Vary. Možná by nebyl ani vesmír.“ — prof. RNDr. Ing. Václav Vodka, DrSc.
|
|
