VPDSP

Příklad člověka, rozezleného nad začínající chorobou.

Příklad člověka kterému to je už všechno jedno.

Věkem podmíněný deficit soustředění pozornosti se projevuje například takto (Odposlechnuto z diskuze podobně postižených):

Rozhodnu se zalít zahradu. Když jdu k hadici na zdi garáže, všimnu si, že i auto potřebuje opláchnout. Jdu si pro klíč od auta, abych ho vyvezla na prostor před garáží. Ovšem přitom uvidím na stolku v předsíni neotevřenou poštu. Asi bude rozumné se podívat, jestli tam nejsou nějaké složenky k zaplacení.

Položím klíče od auta na stolek a začnu probírat poštu. Přitom vidím řadu reklamních letáků a jdu je hodit do odpadkového koše v kuchyni. Vidím, že je plný, takže letáky položím na kredenc a půjdu vyhodit odpadky z koše do kontejneru na ulici.

Přitom si uvědomím, že vedle kontejnerů je schránka na dopisy, takže by bylo dobré hned dát do schránky i ten dopis, co jsem večer psala. Jdu si tedy pro něj do pokoje. Na stole u dopisu leží hrnek s kávou, kterou jsem před chvílí pila. Vezmu ho do ruky a cítím, že káva už vychladla. Nevadí, uvařím si nový hrnek kávy.

Vezmu hrnek a jdu do kuchyně. Cestou vidím, že kytka ve váze začíná uvadat. Tak položím hrnek na parapet a chci vzít vázu a napustit do ní čerstvou vodu. Přitom uvidím na parapetu své brýle , které jsem hledala ráno. Musím si je dát na svůj pracovní stůl, abych o nich věděla. Ale nejdříve přece jen doleju vodu do vázy.

Položím brýle, vezmu vázu do ruky a vidím, že za vázou leží dálkové ovládání od televize. Proboha, zase ho budeme večer hledat. Musím ovladač položit k televizi v obýváku. No ale to počká, napřed přece jen je nutno dolít vodu do vázy. Jdu do kuchyně a napouštím vodu. Přitom mi vyšplouchne na kuchyňskou linku. A trochu i na podlahu.

Jdu do koupelny pro hadr, abych to utřela. Pak se vracím do předsíně a přemítám, co jsem chtěla dělat. K večeru - zahrada není zalitá, auto není umyté (ale nemůžu k němu najít klíče), na okně je hrnek se studenou kávou, kytky ve váze jsou už úplně zvadlé, dopis není vhozený do schránky (ale taky ho nemůžu najít), ztratily se mi brýle a televizi musíme ovládat ručně, ovladač je bůhví kde.

Divím se, že nic není hotovo, když jsem se celý den nezastavila a jsem docela utahaná. No nic, jdu zkontrolovat došlé maily.

Běžné příznaky

Obvykle to začíná hledáním různých důležitých a méně důležitých věcí. V raném stádiu obvykle po kratší nebo delší době ještě dojde k úspěchu, avšak stářím se to celé zhoršuje. Například ze začátku stačí při hledání mobilu zavolat z jiného čísla a obvykle je brzo nalezen, ale později přestává zabírat i to, třeba při uložení mobilu do mrazáku a podobně. Spousta jiných předmětů nám mizí přímo před očima a občas se vynořují na nejneočekávanějších místech. Při jízdě autem dojedeme úplně jinam než jsme původně chtěli (například postarší řidič z Polska místo na hřbitov dojel až do Kladna, kde mu došel benzín.) Praktická rada podle Murphyho : Nejrychlejší možnost, jak něco najít, je začít to hledat na kterémkoliv jiném místě, než kde by to mělo být.

Pokročilé stádium

Skoro všechen čas nám zabírá hledání různých věcí, koncem dne jsme naprosto unavení a výsledek prakticky žádný. Nepomáhá ani zapis poznámek protože zapomeneme kde jsme si to poznačili. Přestáváme mít přehled kde jsme zaparkovali auto, kam zrovna jdem.

Konečné stádium

Už ani nehledáme naprosto nic neboť si nevzpomeneme co chceme hledat, nebo jestli jsme si už dali zelenou, slivovici nebo fernet. Když se doma vzbudíme chceme rychle zmizet aby se to (manželka či manžel nedozvěděli). Východiskem není ani sebevražda, neboť si nevzpomeneme, co jsme si to vlastně chtěli udělat, natož čím jsme to chtěli provést. Paradoxně začínáme být spokojenější, neboť už nám vlastně nic nechybí.

Vzpomeň si na

• Jiří Paroubek – politicky stupidní stráta paměti[1]
• Ztráta dědečka [2]
• Pomoc – hledač klíčů aj. [3]

VPDSP na google • Tohle je nejlepší článek na téma „VPDSP“ na celým internetu.