Zádumčlivost
Původní přídavné jméno zádumčivý lze definovat takto:
Zádumčivost je pojmenování pro smutnou až depresívní náladu, označuje se také jako melancholie, splín, trudnomyslnost nebo světabol. Není to vědecký pojem, leč je běžný a je často využíván především literárně. Psychologové a psychiatři zde používají spíše pojem deprese. Jedná se o narušení psychiky, kdy má člověk dlouhodobě omezenou schopnost prožívání hezkých a potěšujících věcí, trpí smutnými náladami, chybí mu motivace, pociťuje beznaděj, osamocenost a celkovou ztrátou veškeré bujarosti. Zádumčivost se léčí pomocí specifických antidepresiv, zde kupříkladu bujarníkem (Pausinystalia yohimbe).
Zádumčlivost je idiopatickým superlativem slova zádumčivost. Toto nové slovo vzniklo překlepem (overgossip) až příliš zadumaného klávesoklapače a zná jej tak prozatím jen několik vlivných, vysoce postavených, či jinak privilegovaných osob na této planetě, jakými jsou například pilní čtenáři Necyklopedie. Ovšem postupem času se toto slovo zákonitě dostane do podvědomí střední a později i nižší střevní třídy, neboť pravidlo "to je blbé, to se bude líbit" má všeobecnou platnost.