Zprasitelský komplex
Tento článek na téma "Zprasitelský komplex"
pojednává o opačném tématu než článek Spasitelský komplex.
„Andrej Babiš že trpí zprasitelským komplexem? Ale kde že...“
Zprasitelský komplex je stavem mysli vyznačující se potřebou jedince zprasit co mu přijde pod ruku a to buď tajně nebo k radosti všech zcela drze a veřejně. Narozdíl od jedinců trpících spasitelským komplexem, zprasitelé nevěří že jsou vybráni ke svému údělu osudem či povinností ale svůj životní styl si vybírají zcela vědomou volbou ačkoli často tvrdí že jsou ke své volbě puzeni neznámou silou.
Výskyt v populaci[editovat | editovat zdroj]
V populaci je zprasitelský komplex zastoupen nerovnoměrně. Silnou koncentraci zprasitelského komplexu vykazují komunity adminů všech webů, především Českopedie, o něco vyšší úředníci státní správy a nejvyší koncentraci vykazují politici napříč všemi stranami.
Pražský syndrom[editovat | editovat zdroj]
Podobně jako se spasitelský komplex realizuje v případě jeruzalémského syndromu, stejně se zprasitelský komplex realizuje v rámci syndromu pražského. Pražský syndrom postihuje cizince přistěhujivší se do Prahy převážně ze Slovenska, Moravy, Slizska či Vysočiny. Venkovští návštěvníci Prahy do té doby neviní jak batolata jsou konfrontováni s její zkažeností, inspirováni ke špatnostem a díky absenci jakýchkoli obranných mechanismů tímto šokem neodolatelně ovládnuti temnou stranou. Oběti trpící pražským syndromem dojdou k přesvědčení, že právě oni dokážou být tím největším kreténem přinejmenším v celé České republice ne-li na celém světě, což se také neustále snaží svým chováním dokázat celému svému okolí. Nejznámější obětí trpící tímto syndromem je Miloš Zeman, značně patrný je však syndrom také u Andreje Babiše a Adriany Krnáčové. Protože však platí, že doma není nikdo prorokem, jejich činnost není populární v samotné Praze nýbrž právě v jejím okolí. Rodilí pražáci kteří byli vystaveni zkaženosti již od narození jsou totiž zvyklý se svou temnou stránkou pracovat, prasení, z kterého vyrostli, je obtěžuje, hledají způsoby jak tvořit něco hodnotného a postupně dozrávají ke komplexu spasitelskému lidově zvanému sluníčkářství. Venkované však zcela nezkažení jsou prasením obětí syndromu fascinováni a jeho oběti tak syndrom skrze komunikační kanály za značné pozornosti šíří mimo Prahu. Tak se dá jednoduše vysvětlit obliba Miloše Zemana a Andreje Babiše na venkově a naopak naprustá zpruzenost jež vůči nim pociťují obyvatelé Prahy. Jak Miloš Zeman tak Andrej Babiš jsou přitom hluboce nešťastnými, snaží se ze všech sil naštvat celý národ a neshopni pochopit, proč je venkované tak milují, snaží se o to víc a o to více je venkované milují.
Rozvoj osobnosti[editovat | editovat zdroj]
Freudova teorie rozvoje osobnosti říká, že většina lidí si projde během svého života před dozráním do dospělé osoby třemi stádii. Spasitelským, zprasitelským a lhostejným a to v různém pořadí. Je však zároveň možné aby osobnost v kterémkoli stádiu zakrněla nebo naopak některá stádia zcela přeskočila. Jak zprasitelský tak spasitelský syndrom představuje nevyzrálý pokus o vlastní seberealizaci a zabezpečení skrze ostatní osoby. Syndrom lhostejnosti je pak reakcí na nalezenou neuspokojivost zprasitelslých i spasitelských snah realizovanou člověkem u kterého ještě nebyl vytvořen o ostatní lidi zájem jiného druhu, který nejedná nutně zle ale bezohledně a který dává svou lhostejnost ostentativně najevo. Osoba, která zvládla všechna tři stádia nebo se jim vyhne je pak osobou vyzrálou, schopnou vztahů a života bez pocitu nedostatečnosti a bez potřeby dalšího sebepotvrzení. Vyzrálá osobnost se vyznačuje soucitem ale zároveň svobodou jež poskytuje svým partnerům a absencí potřeby přebírat odpovědnost za život druhých.
