Média
|
Tento článek se tematicky překrývá s článkem Sdělovací prostředky. To je dobře, můžeš založit další čtyři podobné a vzájemně je propojit. |
„Noviny píšou, milostpane, že pan arcivévoda byl jako řešeto. Vystřílel do něho všechny patrony.“
- paní Müllerová
„Pravda bolí.“
Veřejnost chce být informována o veškerém dění, veřejnost si toho žádá, veřejnost si chce vytvořit mínění. Od toho jsou zde média, jako televize, rozhlas, tisk či internetové zpravodajské servery. Veličina těchto médií se označuje jako mediální žumpa. Člověk, který vytváří zpravodajství, se nazývá novinář. V poslední době lze však sledovat žalostný úpadek tohoto oboru lidské činnosti. Podívejme se na tuto problematiku kritickou lupou.
Televize[editovat | editovat zdroj]
Je veřejnoprávní, za kterou se platí a soukromá, kterou živí úžasné reklamy. Poslední dobou se téměř setřel jakýkoliv rozdíl mezi nimi. Všechny televize se ovšem zaštiťují službou veřejnosti. Hlavní informace přináší u všech televizí hlavní zpravodajský pořad, ať se již jmenuje jakkoliv. Podívejme se blíže z čeho sestává takové televizní zpravodajství.
Po barevné znělce a ryčné fanfáře se na obrazovce objeví on a ona, odborně zvaní moderátoři. Jejich zářivé úsměvy okamžitě prozáří a proteplí každý domov. Nejdůležitější zprávy bývají zařazeny na počátku zpravodajství. Každá televize potom považuje za nejdůležitější sdělit lidem, že starý Huňáček spadl do žumpy a obětaví hasiči měli co dělat, aby zabránili nejhorší tragedii. Dále následuje reportáž o tom, co kdo kde ukradl, nejlépe politik nebo jiná známá osobnost, a co k tomu řekl ten, či onen. Informace to bývají zajímavé (naší televizi se jako první podařilo zjistit...).
Dále následuje další důležitá reportáž z nějakého místa, kde reportér, silně zadýchán drmolí jako o život a pronáší hluboké úvahy, co všechno by se bývalo mohlo stát, kdyby...), i když se jedná o ulomené kolečko u trakaře v Horní Dolní (ale chodí tudy děti do školy, atd, atd.). Všichni tito reportéři začínají svoji reportáž slovy: "Tak...". Po odvysílání všech těchto veledůležitých reportáží je zařazena například naprosto nedůležitá zpráva, že zítra vypukne třetí světová válka, nakonec koho to zajímá, že? Ale o tom, že probíhá Šumavské povstání nás samozřejmě neinformují. Jako tradiční závěr pak roztomilá zvířátka, jako např. roztomilá tygří koťátka Muclík a Puclík laškující a dovádějící v ZOO v Tramtárii.
Tisk[editovat | editovat zdroj]
Není na tom o nic lépe, přesto že se jedná o tištěné slovo a poukaz na časovou tíseň by byl lichý a nerelevantní. Na rozdíl od televize poskytují noviny možnost vykecat se a podělit se s lidmi o svoje moudra politikům a odborníkům všeho druhu. Ale přece jenom se čtenář dozví aspoň něco o dění ve světě (v televizi většinou povodně a jiná pěkná neštěstí). Většinou se jedná stále o tytéž lidi (politiky a odborníky) a důvtipný čtenář rychle pochopí o čem to bude a jaké budou závěry.
Vše doplněno obrázky lepší či horší kvality, doplněny ovšem o zasvěcené komentáře. Pravda, občas se stane, že ten samý obrázek byl již u jiné reportáže úplně odjinud, zřejmě se však počítá s tím, že čtenáři jsou nepozorní a nevšimnou si toho. Moc pěkné je, jak se různí odborníci znamenitě liší ve svých názorech na zcela jasné věci (např. na to, že voda teče z kopce), čtenář je pak z toho mnohdy jelen. Nejméně třetinu obsahu novin pak tvoří reklamy na cokoliv.
„Vždyť je to ostuda, jsou toho plný noviny. U nás před léty v Budějovicích probodli na trhu v nějaké takové malé hádce jednoho obchodníka s dobytkem, nějakého Břetislava Ludvíka. Ten měl syna Bohuslava, a kam přišel prodávat prasata, nikdo od něho nic nekoupil a každý říkal: ,To je syn toho probodnutýho, to bude asi také pěknej lump: Musel skočit v Krumlově z toho mostu do Vltavy a museli ho vytáhnout, museli ho křísit, museli z něho pumpovat vodu a von jim musel skonat v náručí lékaře, když mu dal nějakou injekci.“
Zpravodajské tituly[editovat | editovat zdroj]
- Britské listy
Čtení k šálku čaje. Lehce pseudoelitářské vnímání světa, které vlastně ani nikdo moc nečte. Šéfredaktorem je Jan Čulík.
- Echo24.cz
Zprávy zkoumající Babiše. Zpravodajci zpravidla píší bez růžových brýlí.
- Forum24.cz
Zprávy zkoumající Babiše. Zpravodajci vnímají Andreje Babiše přibližně tak jako býk vnímá rudou barvu. Nebo antikomunista.
- Euro.cz
Paradoxně není moc co vytknout. Peníze, byznys, a takové ty věci.
- Haló noviny
Hlásná trouba skomírající oldschool levice spjatá se stranou KSČM. O kvalitě plátku svědčí i to, že se zde v minulosti angažoval jako šéfredaktor Jiří Ovčáček.
- Hospodářské noviny
Hospodářské noviny jsou něco víc než jen hospodářské. O kauze OKD se zde ale nedočtete. Dobré čtení, pakliže šéfredaktor Petr Honzejk nemá své demagogické dny.
Pro lidi na vyšší intelektuální úrovni než je MF Dnes. Babiš – kapiš?
- Denik.cz
Zoufalé regionální zpravodajství o všem, co čtenáře příliš nezajímá - hasičské soutěže, školní besídky, vesnická kopaná, jak městapo sundávalo kočku ze stromu, jak hasiči hasili pařez, nebo že na kruháči je vymletá díra. Nepočetná redakce bývá tak líná, že k opravě památky, která se nachází 80m od redakce, použije ilustrační foto.
Design webovek je i přes občasné modernizace zastaralý, jako by jej dělal důchodce za flašku rumu. Aby vůbec byl nějaký obsah, mnohé články jsou infiltráty z jiných regionů, nebo z jiných webů stejného vydavatele. Diskuze pod články je pro registrované možná, avšak pro mizivý počet čtenářů zpravidla zeje prázdnotou. I zde je přítomna cenzura, avšak automatická, založená na slovníku. Dá se velmi snadno oblbnout záměnou některých znaků za pod0bné.
- MF Dnes / iDNES.cz
Neboli Babišpress/Burešpress. O únosu Babiše juniora jeho otcem se zde nedočteme.
Podle pisálků z Parlamentních listů je iDNES.CZ ultralevicová hlásná trouba Evropského svazu, kterou má (byť neoficiálně) pod palcem agent Bureš, kde se mermomocí snaží z přirozeného nacionalismu, euroskepticismu a pravicového smýšlení (takto se rádi voliči SPD sami definují) vytvořit nebezpečná společenská stigmata, jež je třeba potlačit. K tomu jim údajně mají sloužit „soudruzi“ redaktoři jako Mánert, Palata, nebo soudružka redaktorka Barochová, a v utajení externí zpravodajka Ri Čchun-hi, která se učí jejich dovednostem.
Paradoxem tohoto portálu však je excelentní Technet s profesionály v redakci, jenž je pravým opakem trapné propagandy zpravodajství Babišpressu. Tamní diskuze je silně cenzurovaná.
Milionkráte/Tisíckráte.cz Jak sami tvrdí (a je to pravda): Jediné objektivní křesťanské médium. Nabízí utajované pravdy o církvi tuzemské i ve světě. Za neskutečnou objektivnost, kterou překonali i Katolický týdeník dostali jakousi cenu a hlavně 50 000 dolarů.
- Parlamentní listy
Nikdo jim nediktuje co mají psát a podle toho to také často vypadá. Místní mívají problém s pravopisem. Rozhodně je nevydává parlament, byť parlamentní SPD Pitomia Okamury tento web důvěrně zná.
Dominantou Parlamentních listů jsou ankety s předem hotovými výsledky, které čtenář nemůže ovlivnit, ač se na první pohled tváří seriózně.
- Právo / Novinky.cz
Po přečtení článku se nedovíte o moc více než po pouhém přečtení titulku. Webová varianta proslula spíše diskuzemi ovládanými proruskými trolly, kteří využívají nekvalitních slovních obratů. vešli v povědomí veřejnosti zejména pro neschopnost psát gramaticky správně a pro neschopnost užívat funkci citací. ABY JEJICH SLOVA MĚLA VĚTŠÍ VÁHU, POUŽÍVAJÍ DISKUTÉŘI ZPRAVIDLA A S VELIKOU OBLIBOU CAPS LOCK. Někteří placení diskutéři, jak je naznačeno výše, zde pracují na HPP, běžně na denní směny od pondělí do pátku od 7.00 do 19.00 a vkládají Kremlem schválené příspěvky, které musí bezpodmínečně obsahovat určitá klíčová slova, či slovní obraty (min. 5, ale čím víc tím líp…).
Viz novinky.cz
- Reflex
Když máte časté nutkání vymýšlet si nebo nadání překrucovat fakta, můžete tam udělat slušnou kariéru.
- Respekt
Ojedinělý případ, kdy si novináři troufnou i na svého chlebodárce.
Romský server, který si dokázal došlápnout i na nás.
- Trefa
Lokální bizarní měsíčník, který vydává státem neuznávaná církev husitů-outsiderů. Pokud máte raději Rusko než Německo, Zemana raději jak Havla a vnímáte husity jako slušňáky, trefa do černého. V opačném případě vás trefí. Omezeno jen na Teplice a okolí.
Kdo je v pozadí?[editovat | editovat zdroj]
Za většinou médií stojí buď Rus, Babiš, Soros nebo vlivná lobby. Ve druhém případě je to často lobby sázkařská. Mnohé servery přibližně obden podávají jako hlavní chod senzační zprávu o neznámém neznámém, který se sázením a šťastnou výhrou zajistil na zbytek života.
Jazyk médií[editovat | editovat zdroj]
V posledním čase bída a utrpení, přitom čeština je krásný a bohatý jazyk. Stručné, jednoduché, bezduché, prázdné a jalové, tak by se to dalo shrnout. Pro průměrně vzdělaného člověka je potom přímo utrpení, když v jednom vydání narazí na několik hrubých gramatických chyb. Existují chvála bohu i výjimky, ale to spíše v týdenících a podobných tiskovinách.
Závěr[editovat | editovat zdroj]
Existují i další tištěná média jako bulvár a různé "společenské" časopisy, ale o těch je škoda času se podrobněji zmiňovat. Odkazy vydavatelů novin a majitelů televizí, že lid si takového zpravodajství žádá, jsou nesmysl. Jaké zpravodajství lidem poskytnou, takové bude a je velká škoda, že je to takové, jaké to je. Snad časem přijde zlepšení, kdo ví.
„Hledat v časopisech a zvlášť v novinách pouze vyražení, jest za našich časů již věc, abych nejmírněji podotknul zastaralá a časopisy, které pouhou jalovou zábavu svým čtenářům přinášejí, se mohou udržeti jenom v zemích méně osvícených, pohroužených ještě ve starém nepraktickém, dětinském stavu veřejného mínění, kde každý jen o svůj hrnec dbaje, nechává svět běžeti, jak běží, a pokavad jeho chalupa nehoří, na hašení nepomýšlí.
V takových zemích naplněny jsou noviny a časopisy samými zprávami o divadle, o herečkách, o zpěvácích, o koncertech, o dobročinných sbírkách a almužnách, o zábavách a hříčkách, o strašlivých mordech a neštěstích, rebusy, anekdotami a plevou. Takovým ale způsobem hanobí se časopisectví, národu jako dítěti podává se řehtačka do rukou, aby na nic důležitějšího neměl kdy mysliti; veškeré zemi hlásí se obšírně, jakou sukni která herečka měla, kolik lamp bylo rozsvíceno, jaké ale světlo v zemi svítí, na to se nedbá.“- Karel Havlíček, 1846
