Brixen
| Brixen Bressanone | |
|---|---|
| |
 znak  vlajka | |
| poloha | |
| kontinent: | Evropa |
| stát: | Itálie |
| region: | Trentino-Alto Adige |
| |
| rozloha a obyvatelstvo | |
| rozloha: | 84,86 km² |
| počet obyvatel: | 19 163 |
| hustota zalidnění: | 215 obyv. / km² |
| správa města | |
| starosta: | Ferruccio Lamborghini |
| sekretářka: | Monica Bellucci |
„V Brixenu na rynku holky si šeptají, zavřeli Havlíčka, lidi ho nedají, tak pěkně uměl říct, nač my jen myslely, že pěknej mužskej byl, proto ho zavřeli.“
Brixen je malé město v severní Itálii.
Městečko bylo založené léta Páně 901 Lodovikem Yettou Bressanonem, mnichem, který si postavil na soutoku řek Reizy a Iskary poustevnu. Jak to tak bývá, založíte si poustevnu, ale začnou vám tam courat turisti, přibudou stánky s rychlým občerstvením a bác!, máte vesnici. Na vesnici bydlí lidé, ti se množí jako králící a najednou je tu městečko.
Brixen leží v údolí mezi horami, což je malebné. Hory jsou v létě porostlé jabloňovými sady a v zimě sněhem, proto slouží jako adrenalinové rekreační středisko zimních sportů. Jezdí se tam šusem, kurvingem ale specialitou je Brixenský trojboj, což je vrcholová kombinace - slalom, let vrtulníkem a gypsygaučing. Bodována je rychlost sjezdu, výška letu a váha aplikovaných dlah a sáder. Když zrovna není sádrová sezóna a na stráních rostou jablka, přijíždí sem dodnes české a polské dělnictvo na levné rekreační pobyty, tzv. na jabka, aby se nadýchali čerstvého povětří a po návratu měla inhalace léčiv z chrchelných elektráren ty správné grády.
Do střediska se začala stahovat společenská smetánka z celé Evropy, což Brenassona štvalo, ale protože byl už pár set let pod drnem, nemohl s tím nic dělat. Do Brixenu proudilo mnoho českých intelektuálů 19. století, zejména K.H. Borovský si Brixen zamiloval a proto se o něm zmiňuje ve svých básních. A to i přesto, že v měste samotném k vidění celkem nic není, vyjma pár hloupých policajtů, pobočky muzea alpského Yettiho a hospod s mizerným pivem.
Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]
Horské údolí, ve kterém město leží, obývá odnepaměti malý houževnatý národ Brixenů. Brixenové vznikli křížením Italů a Ladinů s alpským poddruhem sněžného muže. Považují se vesměs za Italy, ale vinou nízké inteligence, kterou jsou dědičně zatíženi po svém zvířecím předkovi, bohužel dodnes nepochopili, že Italové mluví italsky. Důsledkem tohoto kolektivního bludu je fakt, že mluví jedním z horských nářečí němčiny, jejich ženy nosí dirndl (pod ním nemají vůbec nic), a muži se v opilosti po vzoru nedalekého národa Tyrolů pokoušejí o chabé jódlování.
Protože v tomto kraji nedaří marihuaně, mládež se věnuje sportu, hlavně fotbalu. Úspěšní příliš nejsou, protože mají malý podíl italských genů a křivé nohy, které zdědili po svých sněžných předcích a ty jim nedovolují v této disciplíně příliš vyniknout. Spousta lidí tak netuší, že existuje něco jako FC Südtirol-Alto Adige, které má v Brixenu sídlo, ale hraje v Bolzanu, protože tam mají rovný plácek a míč se sám od sebe nekutálí do outu.
Náboženství[editovat | editovat zdroj]
Místní potomci sněžného muže jsou obvykle vyznání alpsko-katolického, což je varianta katolicismu vzniklá smíšením římsko-katolického křesťanství a původního náboženství Směšného muže. V praxi to znamená, že mimo to, že věří v obvyklé svaté jako ostatní katolíci, součástí jejich náboženských představ je i víra v praotce Schneemanna, nadpřirozené schopnosti Davida Copperfielda, trolly, duchy, poltergeisty a moc místních čarodějnic.
Průmysl[editovat | editovat zdroj]
Ve městě se vyrábí sýr extrakcí mléka z volně pobíhajícího skotu a jeho následným plesnivěním. Protože se jedná o přirozený proces, je toto certifikováno jako bio a cena je vysoká. Chudé okolní národy sýr nekupují a tak většinu sýru zkonzumují místní a turisté, kteří chtějí něco na památku. Ve městě je též fabrika naa hliník, který se převážně exportuje do Humpolce a přebytky do německého Rheinmetalu, kde z něj vyrábějí lehké tanky a plechovky na pivo.
