Jódlování

Jódlování je souhrnné označení pro nakažlivý hornoněmecký dialekt.

Rodilý jódler volá ženě, že se zasekl v kanclu u vyplňování hlášení pro berňák kvůli poruše abakusu a nestíhá večeři. Povšimněte si odznaků Protěže alpské - jedná se obdobu Řádu zlaté vařečky z Pověsti o princezně Ladě.
počátek 19. století, kolorováno

Hola leidýý

Dolní Němčina, tedy jazyk, který používají obyvatelé Země zaslíbené je plná zvukomalebných slov. I vyznání lásky zní jako příkaz k napadení Polska a proto je uchu Čechů, Moravanů a koneckonců i těch zatrolených Slezanů přirozený a nevtíravý. Bohužel, Němci se rozhodli bydlet nejen u prosluněného, vyhřátého Baltu, ale i na kopcích a ba co víc, na horách.

S tím, jak prchali před teplem do studených krajů, tedy na Jih, počali svůj poetický jazyk ničit a vulgarizovat - čím jižnější Němec, tím méně je mu rozumět. Například obyvatelé oblasti pod Mnichovem mluví už tak divně, že je s podivem, že jsme 29. září 1938 vůbec pochopili, co jim máme odevzdat.

Na škále německých dialektů se jódlování nachází těsně před finišem. Nejsrozumitelnější je Sas, tedy obyvatel Českého pohraničí. Méně srozumitelný je pak Bavorák, tedy okupant Velkého Plzeňska, který sahá těsně pod hory. Na horách se pěstuje jódlování a dorozumění se s takovým Němcem vyžaduje velké úsilí a pevnou vůli. Nejjižnějším Němcům, tedy obyvatelům Švajcu, poté není rozumět prakticky vůbec, protože mluví úplně jinak. Rozšíření jódlování pravděpodobně souvisí s obsahem radioaktivního jódu v oblasti, leč příčinná souvislost nebyla prokázána.

Jódlaj dejidý

Matuška se k infekci veřejně přiznal. Ba co víc - pokusil se ji zpěněžit. Jódlejdý!

Nářečí je velmi staré a svého času velmi rozšířené. Dodnes je možné jej zaslechnout při hudební produkci Heleny Vondráčkové, která se jím nakazila zhruba dva týdny po prvním stěhování národů a infikovala jím i Waldu Matušku. Matuškovu psyché to tak poznamenalo, že vydal dokonce zbytečně dlouhohrající desku. Tu posléze poslouchali zejména ušatí traktoristé v kokpitech svých strojů při nočním sklízení chmele, dojení krav a jiných zemědělských plodin.

Jódlování mělo svůj praktický význam - v horách lidé nemohou kvůli strmým svahům spolu mluvit napřímo, ba ani používat barevné praporky pro dálkovou signalizaci jako to dělají v rozvinutých zemích a tak používají k lokalizaci mluvčího echolokaci. Ano, dnes již víme, že bylo možno použít kouřových signálů, ale tabákový průmysl v těchto krajích zdomácněl až s návratem Kryštofa Kolumba ze zkušené po světě. Telefon se dodnes v kraji nerozšířil, protože místní jsou k moderním technologiím podezřívaví a pohled na obnažené dráty se jim příčí.

Alpská echolokace je jednoduchá: mluvčí střídá vysoké tóny v nepravidelném sledu a posluchač poslouchá a počítá, kolik ozvěn se mu vrátí. Jakkoli to zní složitě, zkušený Hornoněmec během několika sekund dokáže odhadnout, kde mluvčí stojí a zda-li jej zavalí lavina, kterou tím kraválem právě spustil. Poté buď odpoví, nebo volá přenosným telegrafem první pomoc a lavinového bernardýna se soudkem rumu. Je-li povolán rumonosič, část rumu je mu odebrána ze soudku, aby to chudák neměl tak těžké a jeho pohyb je nadále monitorován opticky, tedy očima. Jakmile pes začne hrabat a následně kojit zavaleného ze soudku na krku, poslouchající přesně ví, kde mluvčí předtím stál. Metoda je staletími prověřená a funguje jako příslovečné Nejhornoněmečtější hodinky.

Chcete-li se pobavit a ne se jen dozvídat nové užitečné věci, podívejte se na heslo Jódlování na české Wikipedii.

Z archeologických naležišť víme, že místní používali jódlování ještě dříve než keramiku. Svědčí o tom rozmazané jeskynní malby po celých Alpách, kde si místní specifickým způsobem označovali výskyt sysla ztepilého, který jim sloužil jako potrava. Tato naleziště byla označená hláskou "jej", což je krajová specialita podobně jako pražský tradiční Trdelník, co je z Dolních Uher. Sysel na protěži (něm. Erdhörnchen am Edelweiss) je světoznámá pochoutka, kterou proslavili potulní Horští myslivci využívající služeb cestovní kanceláře Wehrmacht.

Druhou často vyskutující specifickou hláskou je "aj", které označuje obřadní koitiště, tedy místo k rituálnímu obcování. Takové místo je typicky někde v závětří, je bohatě vystláno mechem a dosáhne tam jak televizní, tak mobilní signál. Na těchto místech se zakládaly svatyně s měkkým oltářem ve tvaru matrace. Dnes se pro tato posvátná místa používá označení Fickenbaude, česky šukatelna.

Holá lejdadá

Jódlování bylo zapsáno na seznam kulturního dědictví UNESCO a na seznam diagnóz Ministerstva zdravotnictví v oddíle "Duševní poruchy" hned před Jógou, protože je to řazeno podle Abecedy. Našincům je zhusta doporučováno, aby se v postižených oblastech nevyskytovali dlouho a byli pečlivě vybaveni chrániči sluchu. Jako nejvhodnější je v odborné literatuře zmiňován včelí vosk nebo Folk Metal.

Další endemické kravály

• Vuvuvuzela