Čecháček

Čecháček na google • Tohle je nejlepší článek na téma „Čecháček“ na celým internetu.

Tento článek se tematicky překrývá s článkem Češi. To je dobře, můžeš založit další čtyři podobné a vzájemně je propojit.

Typický exemplář čecháčka
Čecháček domácí
Biografické informace
Pohlaví	gonochorista
Diagnóza	obezita, pravopisná obrna, informační slepota, internetové hrdinství, syndrom Brouka Pytlíka, cepový syndrom, buranství, alkoholismus
Rodina	tradiční s několika dětmi
Národnost	ČESKÁ!!! Kebaby v České republice nechceme!!!
Tituly	čecháčci tituly zpravidla nemívají, leckdy jsou rádi i za maturitní vysvědčení; absolvovali sice vysokou školu života, ta však diplomy nevydává, a tak si tuto informaci vkládají aspoň na Facebookový profil
Povolání	dělník, skladník, metař, uklízečka, paní za přepážkou, pokladní, popelář, JZDák, traktorista

Čecháček domácí (Homo bohemicus pseudopatriotus) je primitivním poddruhem člověka českého (tj. Čecha). Na území Čech je bohužel původním druhem a představuje téměř polovinu celé populace naší republiky. Je silně expanzivní a dá se předpokládat, že jeho počty budou neustále narůstat, neboť se rozmnožuje mnohem rychleji než Češi.

Povaha & osobnost čecháčků

Čecháčci jako antivaxeři

Čecháčkové o sobě s velkou oblibou prohlašují, že "nejsou žádné ovce", protože chtějí být hrdí na své názory a touží po pocitu, že patří k úzké skupince vyvolených, kterým se podařilo "prohlédnout Matrix". Ve skutečnosti jde samozřejmě o tu nejsnáze zmanipulovatelnou skupinu obyvatelstva, která se ráda sdružuje do stád (zejména do názorově uzavřených internetových komunit), kde si navzájem přeposílají pochybné příspěvky s pekelně zpracovanými grafickými vizuály, rozpixelovanými fotkami a hromadou pravopisných chyb.

Čecháčci jsou zpravidla velice šikovní a zruční lidé (nejčastěji pracují manuálně, např. v továrně za pásem), a proto nejraději poslouchají kapelu Fortel. Jsou to také typicky velcí vlastenci. Svůj patriotismus v praxi dokazují tím, že naprosto neumějí používat svůj rodný jazyk, drží státní vlajku obráceně a za největšího Čecha považují jistého Japonce, jehož maminka pochází z Moravy.

Často se také jedná o velké odpůrce očkování. Zpravidla argumentují výroky ve stylu: “Nebudu si do těla cpát žádný sračky, který mi zkurví zdraví!“, načež sežerou k večeři ovar, bůček a jitrnici, všechno to spláchnou litrem Bráníčka a pak si u večerního sledování Barrandovu spokojeně zapálí nějaké to džambáro.

Zdravotní problémy čecháčků

Vzhledem k tomu, že čecháček domácí vinou dlouhodobého šlechtění velmi zdegeneroval (podobně jako např. mopslíci), trpí mnohými psychickými a fyzickými neduhy. Níže naleznete výčet jen některých z nich:

Typická čecháčkovská rodina

• Pravopisná obrna

Pravopisná obrna je závažné onemocnění, které se naplno projeví ve chvíli, kdy se pacient uchýlí k používání psané formy jazyka. Nejčastěji k tomu dochází na oblíbené sociální síti Facebook, ale s pravopisnou obrnou se velmi často můžeme setkat i v komentářových sekcích na zpravodajských webech. Pravopisná obrna se v praxi projevuje fatální neschopností pisatele vyjádřit se bez jediné pravopisné chyby. Nejpostiženější pacienti nemají problém nasekat vícero pravopisných chyb třeba i v jediném slově. Vedlejšími projevy pravopisné obrny je též chorobné nadužívání Caps Locku a používání nadměrného množství vykřičníků a vlastně i jakékoli interpunkce (ukázka: "ACAB, vi mrdki !!!!!!!" nebo "KEBABI V CESKÉ REPUBLYCE NECHCEME!!!!!)

• Cepový syndrom / Syndrom cepu

Cepovým syndromem trpí lidé, kteří takzvaně mlátí prázdnou slámu - tj. mají nutkavou potřebu se ke všemu vyjadřovat a všechno komentovat, ačkoli vědí o dané problematice úplné hovno a jejich kecy jsou kompletně irelevantní a nicneříkající. Pacienti neustále pociťují neodbytné puzení se k něčemu slovně vyjadřovat nebo alespoň cosi sdělovat psanou formou, především na sociálních sítích. Dělají to zkrátka a dobře proto, aby řeč nestála, aby se mohli cítit důležitě a aby všem ukázali, že když už jednou mají právo na svůj vlastní názor, hodlají toto právo náležitě využít a vymačkat ze svobody slova maximum.

• Píčitida

Píčitida je nemoc, která u postižené osoby způsobuje téměř permanentní touhu na všechno nadávat, přesněji řečeno píčovat. A na co všechno se dá vlastně píčovat? No vlastně úplně na všechno - třeba na neschopnost vlády, příliš vysoké ceny rohlíků, nevychovanost dnešní mládeže, příliš nízký důchod, příliš vysoké platy politiků, přílišnou zimu nebo přílišné horko, příliš dlouhé reklamy v televizi, příliš dlouhé fronty na poště, nedostatečně přesnou předpověď počasí, vyprodání mléka v akci, povýšení kolegy v práci nebo celkově na svůj vlastní ubohý, neúspěšný a nezajímavý život.

• Syndrom Brouka Pytlíka

Knoflík každého správného čecháčka

Název onemocnění mluví sám za sebe a zpravidla se u postižených vyskytuje společně cepovým syndromem, čímž vytváří skutečně vražednou kombinaci. Pacienti trpící tímto syndromem jsou skálopevně přesvědčeni, že všechno znají, všemu rozumí, vždycky mají pravdu, všude byli a cokoli by dokázali udělat nesrovnatelně lépe než kdokoli jiný. V příkrém rozporu se všemi předchozími sděleními nicméně zůstává holý fakt, že sami v životě nikdy nic nedokázali. Proč? To není zcela jisté. Jisté však je, že pokud se je na to zeptáte, udeří vás půllitrem do lebky. Čecháčci jsou odborníci skutečně na všechno a ke každému tématu vám dokáží dobře poradit. Jsou to zdatní epidemiologové, ekonomové, politologové, právníci, hokejoví & fotbaloví trenéři, vojenští experti a důmyslné stratégové. Zajímavé je, že čecháčci mezi těmito rolemi dokáží s grácií "přepínat", přesně podle aktuální situace ve světě či u nás.

• Informační slepota

Čeští vlastency propagující své vlastenectvý

Postižení lidé trpí fatálním nedostatkem kritického myšlení a téměř úplnou absencí soudnosti. Pacienti trpící informační slepotou se zpravidla okamžitě nadchnou pro konspirační teorie (Ilumináti, placatá Země, Nový světový řád, Aštar Šeran a další...), velmi snadno se nechávají přesvědčit ke vstupu do nejrůznějších sekt (jako jsou například jehovisti nebo Haré Krišna), k práci ve sféře multilevel marketingu (např. BOV) a ke koupi produktů z telemarketingu či od podomních prodejců. Ve všech případech totiž mají pocit, že dělají něco, čím se vymykají z šedé masy ostatních a jdou tak nějak "proti proudu", čímž si dokazují vlastní intelektuální nadřazenost a distancují se tak od ostatních "ovcí". V případě čecháčků postižených informační slepotou je celkové vnímání a zpracovávání informací obráceno vzhůru nohama. Funguje zde jednoduché pravidlo - a to sice, že čím stupidnější a nedůvěryhodnější informace je čecháčkům předkládána, tím spíše jí věří. Důležité je, aby zpráva byla namířena proti vládě, proti systému, proti uprchlíkům nebo proti západu - to tuto důvěryhodnost mnohonásobně zvyšuje. Naopak, pokud se čecháček dostane k serióznímu tisku či řádně ozdrojovanému zpravodajství, informaci ihned označí za "fake news", neboť je mu podezřelé, že tyto zdroje obsahují nějak nezvykle málo pravopisných chyb a celkově působí až moc esteticky, což musí nutně znamenat, že jde o důmyslnou propagandu vytvořenou mocnými lidmi Nového světového řádu. Čecháčci mají vlastní oblíbená média a zaručeně spolehlivé zdroje. Patří mezi ně např.: Hele noviny, vesnický rozhlas, drby místních babek na návsi, horoskopy v časopisu Překvapení, televize Barrandov, řetězové e-maily, nebo věštci na EZO.TV.

• Buranství

Typický čecháček zpravidla trpí těžkým stádiem notorického buranství. Jak se to projevuje? Například tak, že pacient tyká vietnamským prodejcům ve večerkách, ale vlastně i všem lidem, kteří jsou jakkoli mladší než on sám. Na ulici píská na ženy, plácá přes zadek servírky v hospodách, při vstupu do místnosti hlasitě rozrazí dveře a zásadně nikdy nikoho nezdraví. Slova jako "děkuji" nebo "prosím" v jeho slovníku prakticky vůbec neexistují (odtud také pochází teorie, že čecháčci jsou vzdálení potomci válečného národu Dothraků). Buranství je sice podobně jako neštovice dětskou nemocí, ale pakliže není účinně léčena v samotném zárodku, přetrvává až do dospělosti a může se stát chronickým, ne-li celoživotním problémem.

Čecháčci a náboženství

Ačkoli se tvrdí, že v České republice převládají ateisté, o čecháčcích to neplatí. Ti vyznávají polyteistické náboženství a uctívají celé desítky nejrůznějších bohů a bůžků. Namátkou zde zmíníme jen ty nejznámější: Jaromír Soukup (všeotec), Lobotomio Okamura (bůh lsti a faleše - mytologicky vychází z postavy Lokiho), Franta Ringo Čech (bůh umění), Milosh Zeeman (bůh vína a nespoutaného veselí), Tomáš Ortel (bůh války) nebo Andrej Hrabiš (bůh hojnosti & úrody).

Koníčky

Mezi nejoblíbenější koníčky čecháčka domácího patří pití piva, čtení bulvárních plátků, sledování nekonečných telenovel a podprůměrných reality show. I pro čecháčky samozřejmě platí staré úsloví "Co Čech, to muzikant". Typičtí čecháčci velmi milují hudbu a ačkoli se jejich hudební preference zásadně liší podle věku, můžeme je v podstatě rozdělit jen na čtyři největší skupiny: 1) Milovníci Míši Davida 2) Fanoušci agrometalu (Dymytry, Trautenberk, Argema, Arakain, Doga, Kabát, Traktor, Walda Gang a další...) 3) Fanatičtí stoupenci skupiny Ortel (nevylučuje se, že jde zároveň i o fanoušky agrometalu) a 4) Posluchači TV Šlágr (nejvíce milují české Duo Jamaha nebo slovenskou Kortinu, starší ročníky pak Evu & Vaška).

Čecháček si dopřává občerstvení

Čecháčci jsou také velcí gurmáni. Milují například škvarky, utopence, jitrnice, tlačenku, ruské vejce, vlašák, vysočinu nebo taveňák. Kromě dobrého jídla si potrpí také na cestování, a ačkoli jen vzácně ovládají cizí jazyky, velice rádi vyrážejí do zahraničí, nejčastěji pak do Chorvatska, do italského Bibione nebo do Maďarska k Balatonu. Čecháčkovské turisty poznáte v zahraničí snadno - vždycky mají po ruce nějakého českého lahváče a jakoukoli cizokrajnou značku piva považují za nepitelnou splašku (ačkoli doma v Čechách se bezostyšně nalejvají Argusem, Braníkem nebo legendárním potrubním odpadem Grešlák); ven nevycházejí oblečeni jinak než ve tříčtvrťácích a ponožkách v sandálech; na všechny mluví česky a diví se, že jim nikdo nerozumí, na pláž si nosí řízky zabalené v alobalu, v hotelových restauracích strkají do kapes drobné vaničky s džemy či Nutellou a z dálkových ovladačů na pokoji kradou baterie.

Češi na dovolené

Když se čecháčka zeptáte, zda má rád sport, v každém případě vám odpoví, že ano. Pokud byste však o pravdivosti této odpovědi při pohledu na pivní pupky čecháčků pochybovali, musíte si uvědomit, že respondenti mají rádi sport pouze pasivně. Jde o takzvaný sport televizní a gaučový. V praxi to vypadá tak, že čecháčci pravidelně čumí v bedně na různé sporty (nejčastěji fotbal a na hokej, ale v poslední době nabral významu i basketbal a biatlon), přičemž popíjejí lahvové pivo a hlasitě (velmi často krajně nelichotivě) komentují výkony sportovců a udílejí jim rady, přičemž to zpravidla končí tak, že televizi naštvaně vypnou, řkouce, že "Češi jsou dřeváci" a "Já bych teda na jeho místě tu bránu trefil"... Sportovní šílenství nabírá plných obrátek v době olympiády, nebo například mistrovství světa v hokeji. Pokud náhodou nejste sportovním fanouškem, toto období zaručeně poznáte, jakmile vyjdete na ulici. Tehdy se totiž na autech čecháčků objevují české vlaječky a potahy na zpětná zrcátka. Pokud se české reprezentaci podaří dosáhnout úspěchu, čecháček se bije do prsou, protože má pocit, že titul je vlastně tak trochu i jeho zásluha, jelikož doma u televize poctivě a z plných sil fandil. Sportovní úspěchy jsou pro čecháčky jedním z mála zdrojů národní hrdosti a sebevědomí - sami totiž ve svém životě ničeho významného nedosáhli, a tak potřebují být hrdí alespoň na úspěchy druhých, kteří jsou - stejně jako on - českého původu. Ovšem pozor! Pokud národní tým náhodou prohraje, čecháček se od národního týmu zcela distancuje, zpravidla mávne rukou (hned poté, co se slovy "Já stejně věděl, že zase nic nevyhrajeme..." odběhne do garáže sundat výzdobu z auta) a prohlásí, že "Chleba stejně levnější nebude" (pokud bychom však zvítězili, spolehněte se, že by si čecháček samým štěstím vožral držku až do němoty). Následně zasedne za počítač, otevře sociální sítě a okamžitě se pustí do ostré kritiky našich sportovců. Samozřejmě také hlasitě volá po výměně trenéra (často k tomu dochází už dříve, například hned po první prohře od nástupu nového trenéra).

Oblíbená značka piva všech čecháčků

Čecháčkovští sportovní fanoušci jsou velice náročnými diváky, které v podstatě nelze nikdy uspokojit. Pokud národní tým vyhraje nad favoritem, čecháčci začnou vykřikovat, že to "byla náhoda", nebo že soupeř "přijel s céčkovým výběrem a stejně se ani nesnažil". Pokud národní tým zvítězí nad outsiderem, čecháčci si začnou stěžovat, že jsme nevyhráli o více gólů a že "takové soupeře bychom si měli mazat na chleba". Pokud národní tým prohraje s favoritem, čecháčci jsou vytočeni doběla a všechno komentují řečmi typu "Já to říkal, jsou to dřeváci...", "Brankář je díra", nebo "Trenér ven!". Pokud národní tým prohraje s outsiderem, čecháčci zpravidla vyrazí do ulic a s vidlemi a pochodněmi táhnou k budově Českého svazu ledního hokeje. Pokud trenér včas neuteče za hranice, jeho hlava zpravidla končí rozemleta pod koly traktoru.